Vážený pane hejtmane, vážený pane prorektore, dámy a pánové,
Téma jste vybrali Vy - Globalizace a regionalizace. Nejsem si jist, do jaké míry tento výběr tématu byl kolektivní a dílem individuálním, nicméně musím říci něco, co jsem ještě na žádném svém vystoupení na univerzitní půdě neřekl, a sice že k tomuto tématu vystupuji s jistou pokorou, neboť mi není vlastní.
To znamená, že mám samozřejmě velmi rád a velmi stručně řeknu svůj názor, ale nebudu ho vydávat za zjevnou pravdu, i když někteří politici mají pocit, že ať se jim předestře jakékoli téma, tak oni jsou těmi pravými soudci, kteří rozhodují mezi různými školami a názory, ale budu ho vydávat pouze za jednu subjektivní hypotézu, o které snad stojí za to diskutovat, ale kterou bychom zcela určitě neměli brát jako jakési novodobé Písmo svaté.
Především si myslím, že tvrzení, že globalizace je nový jev, není pravdivé. Globalizace není stav. Globalizace je proces a můžeme spolu diskutovat, kdy tento proces začal. Někdo řekne, že začal roku 1492 objevením Nového světa, ale někdo začátek globalizace posune do starověku, kdy Alexandr Makedonský dorazil až k Indu a kdy došlo k prolínání kultur včetně toho, že to nakonec byl právě Alexandr Makedonský, který podlehl té kultuře, kterou původně hodlal dobýt.
Někdo řekne, že globalizace vzniká až existencí nadnárodních společností, ale i v takovém případě platí, že nadnárodními společnostmi svého druhu byli italští nebo augsburští bankéři, kteří měli také pobočky po celém tehdy známém světě. To co je nové, je podle mého názoru pouze dramatické urychlení tohoto procesu. A například i zvýšená frekvence výskytu a vlivu těchto nadnárodních společností.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.


