S Karlem Krylem jsme se seznámili po jeho návratu z emigrace. Zpočátku jsme nebyli přátelé, ale pouze známí a on mě poctil krásným bonmotem, který zněl: „Zeman by kvůli bonmotu zabil i vlastní babičku." A naše přátelství vzniklo téměř těsně před jeho smrtí, kdy mně do Lidového domu přivezl nahrávku své poslední písně, která se jmenovala „Demokracie rozkvétá". A tuto píseň jsme potom hráli v průběhu volební kampaně z reproduktoru našeho volebního autobusu.

Chtěl bych připomenout pouze dva úvodní verše: „Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou: ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou."  Pokud jde o místo Karla Kryla v současnosti, myslím si, že v naší písňové tvorbě nejvíce potřebujeme právě protest songy. Nikoli uhlazené sladkobolné písně, ale protest songy, které upozorňují na nedostatky naší společnosti. A je mi nesmírně líto, že Karel Kryl zemřel, protože si nedovedu představit lepšího autora protest songů, než právě jeho.