Vážený pane prezidente Gaucku, vážení kolegové prezidenti, dámy a pánové,

dovolte mi, abych začal svoje vystoupení tímto nenápadným zvukem, který snad mikrofon zesílí. Je to zvuk zvonících klíčů a podobně jako lidská revoluce byla revolucí svící, revoluce světla a revoluce naděje, tak pražská revoluce byla revolucí klíčů, které otevíraly cestu do budoucnosti. Mohu Vás ujistit, že když v Praze bylo na demonstraci sedm set padesát tisíc lidí a každý z nich zvonil klíči, tak tento slabý ojedinělý hlásek mých klíčů, byl zesílen do takové mohutnosti, že komunistický režim padl.