Dobrý den, dámy a pánové,

děkuji za pozvání na Festival Exportu a dovolte mi, abych v krátkém, zhruba pětihodinovém projevu objasnil některé svoje názory na tak zvanou politiku ekonomické diplomacie.

Víte, že země malého nebo středního rozsahu působí poněkud směšně, jestliže svoji zahraniční politiku zakládá na moralistním kazatelství, zatímco ostatní země vesele obchodují. Proto si myslím, že pragmatický přístup založený na ekonomické diplomacii, a tedy na podpoře exportu, na jedné straně a podpoře zahraniční investic na straně druhé, je pro zemi našeho rozsahu jediným rozumným řešením.

Nicméně, nejsem tady proto, abych říkal samozřejmosti. To znamená, že jako obvykle bych vám nabídnul pro naši diskuzi několik provokativních tezí, které vás možná neuspokojí, ale nelekejte se, zůstanu jenom u dvou.

Teze číslo jedna. Je hezké, že exportéři jásají nad devalvací koruny a z krátkodobého hlediska je to pro ně nesporně podnět. Nicméně, z dlouhodobého hlediska se domnívám, že slabá koruna vede k lenosti, vede ke snižování inovačních impulzů, produktivity práce, či konkurenceschopnosti. Mimochodem, vidím tady jistou analogii s podbízením se ať už levnou měnou nebo levnou pracovní silou. Jsou lidé, kteří říkají, že potřebujeme snížit zejména vedlejší náklady práce, což objektivně znamená, že to budou prostředky na důchody nebo na zdravotnictví, a že máme konkurovat právě levnou pracovní silou, což možná byla naše komparativní výhoda v devadesátých letech, ale rozhodně není komparativní výhodou dnes. Tony Blair kdysi říkal, musíme konkurovat dobře placenou a vysoce kvalifikovanou pracovní silou, a já s tímto názorem souhlasím.