Vážená paní starostko, vážený pane hejtmane,

„Já mám chalupu v Holovousích. Na zahradě mám jabka, malináče... Až pojedu na Urlaub, tak ti jich přivezu třeba 50 kilo." Která vesnice má to štěstí, že se dostane do nejslavnější české knihy, to jest Dobrý voják Švejk a Vaše malináče, jak už paní starostka řekla, si oblíbil i Franz Josef a dokonce je chtěl vysázet v okolí Vídně, ale tam, jak známo, se neujaly. Je vidět, že podobně jako člověk i strom je srostlý s půdou a když tu půdu opustí a přestěhuje se do města, tak se často stane, že uschne. Já jsem žil posledních deset let v obci, která má 1200 obyvatel, takže se tam  všichni znali a bylo tam daleko přátelštější prostředí, než ve městě, kde v panelákovém domě neznáte ani svoje nebližší sousedy a právě proto vždy poprosím, abych mohl navštívit vedle měst i vesnici. Protože vesnice, to není nic zavrženíhodného, jak se někteří fouňové tváří, naopak, být a žít na vesnici je svým způsobem výsada. Výsada daleko krásnějšího životního prostředí a daleko lepších mezilidských vztahů. Ale abych nezůstal jenom u té chvály, já jsem si velmi pečlivě prostudoval mnohastránkový text o Holovousech s četnými obrazovými přílohami. Nesmírně mě nadchlo, kolik je tady spolků, protože já znám vesnice, kde jsou jenom dobrovolní hasiči a zaplať Pán Bůh za to, protože oni dělají spoustu užitečné práce, ale tady to spolkaření, já sám jsem členem svazu zahrádkářů, ale jsou tady i další a další dobrovolná občanská sdružení, která zkrášlují svoji obec a právě proto je krásné tady bydlet.