V roce 2015 jsem uvedl, že problematika stavebnictví v ČR, jak je vedena MPSV, MD, MMR, MŽP, MZe, MV, MPO, MŠMT, MHMP, Kraje, Obce se nachází na nevyhovující organizační úrovni, viz zde. Hegelovo „Z historie se učíme, že se z historie neučíme“ se tak naplno projevilo propadem stavební produkce v r. 2016, který způsobil to, že tisíce lidí přestalo ve stavebnictví pracovat. Přitom od mých studií na ČVUT v Praze do r. 2009 se potenciální pracovní síla zvyšovala v průměru o 31 tisíc lidí ročně.

Připočteme-li stárnutí obyvatel, odchod poválečných ročníků do důchodu, pokles porodnosti, šlendrián v rodinné politice, nemůžeme se divit, že opět slýcháváme: „Lidi nejsou a nebudou“. Na trhu práce po r. 2016 začali v inženýrském stavebnictví chybět např.: operátoři, referenti majetku, výrobní přípraváři, manažeři controllingu, rozpočtáři staveb, automechanici, pracovníci laboratoří, podnikoví ekologové, provozní elektrikáři, specialisté-konsolidace a BIM, IT specialisté + rozpočtových systémů, stavbyvedoucí a mistři, řidiči – nákladních automobilů a tahačů, nákladního vozidla s hydraulickou rukou, speciálních vozidel, strojníci – kolových nakladačů, obsluh – finišeru, silničního válce, mobilní drtící linky, pracovních strojů, živičného finišeru, značkovacího stroje či obsluhy kolového rypadla, stavební dělníci – betonáři, pokládky hutněných asfaltových vrstev, ve výrobě nerudných surovin.