Ze zpráv pomalu mizí záběry z války na Ukrajině, nebo se uchylují k věcným komentářům, zda jsou, či nejsou dodržovány Minské dohody. S tím souvisí debata o sankcích, která mě poslední dobou čím dál více udivuje. Z několika států zaznívá, že Rusko a separatisté na východní Ukrajině stahují těžké zbraně z fronty, tudíž dodržují Minské dohody, tím pádem by měly být sankce zmírněny. Za odměnu. Bohužel, spousta politiků i novinářů již zapomněla na to, že sankce nebyly uvaleny kvůli minským dohodám, nýbrž kvůli anexi Krymu. Kvůli tomu, že Rusko porušilo téměř všechny dohody, které byly ustanoveny od Helsinských dohod.

Proč dvojí dilema Merkelové? Na jedné straně totiž kancléřka čelí ruské hrozbě a zároveň dilematu, zda pomoci Ukrajině v jejím boji proti Rusku. Na druhé straně je zde dilema zvané Řecko, které se v rámci své pomalu bezvýchodné situace začíná přibližovat Rusku. Lákadla to jsou velká, začíná se spekulovat o tom, že Řecko chce s Ruskem podepsat smlouvu o plynovodu, či možných půjčkách od Ruska. Tomu nepomáhá situace, že Řecko je na pokraji bankrotu. Dilema jsou tedy následující – buď Merkelová nechá Ukrajinu napospas Rusku, či dopustí to, co nedopustil Churchill, tedy že pustí Rusy dále do Středozemního moře. Jedno je však jisté, německá kancléřka se stala lídrem a tváří západního světa a myslím, že jsme nemohli doufat v nic lepšího. Německo bylo vždy jednou ze zemí, kterou Rusko nějakým způsobem respektovalo a bralo vážně. Na druhou stranu, jak už se Evropa sama poučila z krize 2011, německé síly nejsou neomezené. Pokud však Řecko bude chtít uniknout svým závazkům tím, že si nakonec začne půjčovat od Ruska, těžko říct, jaký scénář bude následovat. To je ekonomické dilema.