Nezávislí jsou mimoparlamentní politický subjekt, ale zato máme stovky zastupitelů a máme zastoupení i krajské. Pohybujeme se tak mezi normálními lidmi, narozdíl od našich vrcholných politiků. A sbíráme zkušenosti napříč právním řádem, tedy i zkušenosti s exekutory. Vyplývá z nich jediné - stát se vzdal své role vykonavatele práva, tedy vymáhání dluhů, a předal je kompletně novodobé mafii, která si na tom udělala svůj byznys.
To, že jsou i mezi exekutory výjímky, které se svěřené pravomoci snaží dělat poctivě a správně, nezpochybňuji, ale praxe hovoří spíše o tom druhém, tedy poměr exekutorů solidních a těch druhých je hrubě v neprospěch těch slušných, a tedy i lidí, kteří dluží.
Ano, každý má platit své dluhy, a pokud je neplatí, stát se má zasadit o to, aby k tomu byl přinucen. Přimět jasným, důsledným, avšak přiměřeným způsobem. Jsme patrně jedinou zemí široko daleko, která soukromé exekutory připustila. Měli bychom od tohoto modelu jít pryč, tedy ne zákon novelizovat, ale zcela zrušit, a vrátit se k soudním, státem placeným, vykonavatelům.
Nevěříte? Znám ve svém okolí případ, kdy kvůli tomu, že platba 5.000,- Kč byla uhrazena dobrovolně (solventní člověk uznal, že způsobil škodu, a chtěl ji uhradit), ale o dva dny později - kvůli chybě v účtu, a byl tedy v klidu, že co měl, co uhradil. Za týden po této úhradě (!!!) bylo zahájeno exekuční řízení, jehož náklady byly cca 12.000,- Kč. Tedy exekuovalo se už jen o náklady, dluh byl dávno zaplacen, za o dva ny pozdější platbu. Protože to dotyčnému přišlo nemravné, že soud nařizuje exekuci po úhradě dluhu, bránil se všemi prostředky.
Odpověď? Od exkutora až hysterická. Kvůli nákladům exekuce 12.000,- Kč (!!!) za dávno uhrazený dluh 5.000,- Kč (!!!) mu byl exekutorem zastaven nemovitý majetek za cca 8 milionů Kč (3 nemovitosti), a dva účty s průběžným zůstatkem 100.000,- Kč. To vše proto, že částka 5.000,- Kč byla uhrazena o dva dny později kvůli chybě v čísle účtu. Dotyčný z principu neustoupil - soudy mu postupně daly za pravdu, že výkon exekuce byl zcela nepřiměřený a zbytečný. Jenže tři roky vysvětluje bankám, že má exekuční plombu na nemovitostech a účtech. Věřím, že tento svůj boj dotáhne do konce, potože chce dát stížnost na daného exekutora, a na celý systém, a žádat finanční satisfakci za újmu na dobrém jménu. Soudní exekutor by si nikdy nic podobného nedovolil.
A odobných případů jsou desítky, ne-li stovky.
Ano, vymáhejme, důsledně, ale důstojně. I ti, kdo se ocitli v problémech, mají právo na dodržování základních práv. Ty, co nechtějí platit, i když mají z čeho, skřípněme tvrdě, stíhejme účelové převádění majetku atd. Ale pod hlavičkou státu. Ne skupinou lidí, kterým pro peníze není nic dost nemravné, a není jim stydno vyrobít náklady i z dávno uhrazeného dluhu.
Nechci se zastávat dlužníků. Ale doba je zlá, a každý se může v dané situaci ocitnout, může být nemocný, invalidní, bez práce, a zde by se k těmto okolnostem mělo přihlížet ve způsobu vymáhání. Soukromé exekutory nic nezajímá. Soudní vykonavatele by mělo. Pokud žijeme v civilizovaném světě.
Takže já nežádám novelu zákona o soukromých exekutorech, ten by měl padnout jako něco, co se neosvědčilo. Měli by zůstat státem placení vykonavatelé - i kdybychom je rovněž nazvali exekutory. Těm by totiž za přehmat hrozil vyhazov. Současným exekutorům nehrozí nic, protože kárná odpovědnost je směšná.
Budu o tom mluvit v jednom z příštích Politických spekter na ČT1 a ČT2 jako předseda hnutí Nezávislí.
Psali jsme:
František Zwyrtek
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
