Václav Klaus vydal zásadní knihu Česká republika na rozcestí. Čas rozhodnutí, kde popisuje a analyzuje nejpalčivější problémy dneška. Jaké jste si z ní vzal poselství?
Kniha je to opravdu zásadní. Jsem smutný, rozčarovaný z toho, jak viditelně ji naše média ignorují. Ta publikace poskytuje nesmlouvavé srovnání českých reálií, nejen ekonomických, ale i společenských a politických, v kontextu několika posledních let. Řadu těch čísel a argumentů, které jsou v knize uvedeny, jsem po léta opakoval v Poslanecké sněmovně a varoval politiky před důsledky toho, co se chystali udělat. Kniha čistě, srovnáním údajů vývoje ekonomiky naší a ekonomik sousedních zemí, ukazuje neutěšený obraz, který je realitou. Ať média chtějí či ne. V evropském kontextu jsou pak údaje uvedené v knize velkým varováním. Evropa se v celosvětovém kontextu stává stále slabším hráčem. Klesá podíl na vývozech, snižuje se i podíl na růstu světové ekonomiky. Vedle toho roste absolutní hodnota zadlužení celého našeho prostoru a nepříznivá je i demografie. Kniha je varováním a výzvou k zamyšlení nad tím, že Evropa se posouvá směrem, který je naprosto nežádoucí.
Václav Klaus v knize říká, že za spoustu věcí si můžeme sami. O vládě Petra Nečase a Miroslava Kalouska píše, že je odpovědná za ekonomický propad ČR, ačkoliv sousední země rostou, neboť Nečasova a Kalouskova vláda zvyšovala daně a současně drasticky přiškrtila vládní investice...
Pro mě je velkým vnitřním vysvobozením fakt, že jsem pro tyto hloupé kroky vlády Miroslava Kalouska a Petra Nečase nehlasoval. Obávám se, že realita je ještě o dost horší, než jsem očekával. Vývoj řady indikátorů by více „slušel“ levičácké vládě. Zvýšené daně v období stagnace mají stejný efekt jako uvolnění dýchacích cest dusícího se stisknutím krčních tepen... Kdybych byl minimalistický, strany 50, 131 poskytují nesmlouvavou výpověď.
Fotogalerie: - Kniha Institutu Václava Klause
Co konkrétně?
Uvedu to v širším kontextu. Byl jsem zvolen poslancem v roce 1998. Složená daňová kvóta (poměr daní a sociálního pojištění na HDP) v tomto roce byla 33,4 procenta. Od roku 1998 po dobu vlády Miloše Zemana složená daňová kvóta víceméně stagnovala. I ten Zeman, který je zde považován ze ztělesnění keynesiánství, velmi opatrně našlapoval kolem toho, že by zvyšoval daně. Ale pak přichází bláznivý Vladimír Špidla a Bohuslav Sobotka zvedající složenou daňovou kvótu na naprosto zničujících 35,9 procenta. To je údaj roku 2007, sice tedy z doby Topolánkovy vlády, ale vzniklý setrvačností z minulého období.
S Vlastimilem Tlustým a Mirkem Topolánkem jsme si dali úkol vrátit tu složenou daňovou kvótu zpátky na úroveň roku 1998. V roce 2010 byla složená daňová kvóta 33,8 procenta. S nástupem Nečasovy vlády ale přichází noví levičáci, jakkoli se tváří pravicově. V roce 2012 je složená daňová kvóta 34,8 procenta a v roce 2013 na tom budeme hůře, než jsme na tom byli v tom nejhorším roce vládnutí ČSSD a ministra financí Bohuslava Sobotky. Takže to jsou důsledky strašného vládnutí dvojice Kalousek-Nečas, máme větší daňovou zátěž než za vlády ČSSD a Bohuslava Sobotky. V roce 1998 měli Němci složenou daňovou kvótu 40,4 procenta a od té doby ji systematicky snižují. V roce 2013 nás od sebe bude dělit pouhé jedno procento, to je darebné!
Fotogalerie: - Hlavu vzhůru s Klausem
A co z toho vyplývá?
Ptejme se tedy, zda stát českému daňovému poplatníkovi poskytuje to, co německému. Náš stát má peněz dost, jenom s nimi špatně hospodaří. A samozřejmě tím, že Nečasova a Kalouskova vláda zvyšovala daně v době ekonomické stagnace a omezovala investice místo omezení mandatorních výdajů a provozovala neefektivní drahé systémy typu mýtného či výplaty sociálních dávek, zhoršila stav české ekonomiky.
Psali jsme:
Vy v jižních Čechách kandidujete jako lídr Hlavu vzhůru! proti vašemu bývalému kolegovi z ODS Martinu Kubovi. Myslíte si, že ho porazíte? Za jak silného soupeře ho považujete?
Nechci tipovat, kdo koho porazí. Mně zajímá to, zda mohu prosadit myšlenky, které považuji za správné. Já neznám žádné silné myšlenky Martina Kuby. Neznám žádné myšlenky a názory Martina Kuby, se kterými bych mohl soupeřit. Neznám žádný názor ministra Nečasovy vlády Martina Kuby na osud daňového balíčku, který tak darebně zvýšil daně v České republice. Martin Kuba byl ministrem vlády, posléze prvním místopředsedou ODS a neznám žádné jeho tehdejší vyjádření kritizující, že ODS opustila svůj program. O tom, jak dopadne Martin Kuba, rozhodnou voliči ODS. Martin sklidí účet za dvoje volby. Vyhnul se volebnímu účtu za období, kdy byl vicehejtmanem Jihočeského kraje. Každý tu ví, že do jeho kompetencí patřily evropské fondy, kolem kterých je u nás takový rozruch. Byl to on, kdo kryl politickou spoluodpovědnost ČSSD a hejtmana, náklady však nesla pouze ODS. Nyní dostane i účet za své vládní působení ve funkci ministra a celkový obraz vlády ODS.
Vidíte po odchodu Petra Nečase u ODS nějakou sebereflexi a návrat k pravicovým principům? Například i ve volebním programu?
ODS se posunula doleva, nezdráhal bych se označit ji za solidní stranu sociálně-demokratického typu. Nad volebním programem jsem upadl v údiv. Pokud jde o lidi z ODS, tak nevím, kdo z jejích krajských lídrů by vůbec mohl prosazovat pravicový program konzervativních společenských hodnot a liberální ekonomiky, minimálního a efektivního státu, vždyť to jsou často ti samí lidé, kteří hlasovali pro několikeré zvýšení daní v minulém volebním období, nebo se proti zvyšování daní nijak nepostavili.
V Reflexu vyšel článek od Dušana Šrámka, že Vám prý Miroslava Němcová nabídla v těchto volbách kandidaturu za ODS...
Ano, Miroslava Němcová mi nabídla kandidaturu za ODS. Řekl jsem jí, že to musím probrat s Jihočechy a že k jednání nepřipadá žádná jiná pozice než pozice lídra kandidátky. Okamžitě poté, co se o této nabídce dozvěděl Martin Kuba, byli někteří členové Jihočechů konfrontováni s tím, že jsem to byl já, kdo za jejich zády usiloval o kandidaturu za ODS. Úsměvné i smutné zároveň. Moji kolegové mou odpověď paní Němcové již znali. A jelikož se někdo postaral i o to, aby se tato důvěrná informace, či spíše důvěrná dezinformace, dostala do médií, shledal jsem, že není možné pokračovat v jednání s lidmi, kteří v sobě mají stále stejně chybný kód uvažování.
Psali jsme:
V posledních průzkumech zaznamenalo raketový nástup ANO Andreje Babiše. Co si o tom myslíte?
Vyplňuje prázdný prostor po Věcech veřejných. Z takové lehkovážné poptávky on vychází a je to zřejmé z každého jeho gesta, slova a detailu volební kampaně. Když už mi to rozum přestává brát, přečtu si pár let starého Martina Komárka. Hned se mi vyjasní. Je to celé fligna! Částečně mu prostor otevřel účet za ničemné vládnutí Miroslava Kalouska a Petra Nečase. Logicky se voliči pravice po tom, co předvedla TOP 09 a ODS, musí cítit podvedeni a zneuznáni a logicky tito voliči hledají někoho jiného, komu by dali hlas.
Já bych ale každému z těch zklamaných a rozzlobených voličů, jejichž naštvanost naprosto chápu, chtěl připomenout, že při každém litru benzinu, který tankují do své nádrže, platí Andreji Babišovi navíc na ceně benzinu korunu a osmdesát haléřů. Každé jednotlivé hlasování ANO v nové sněmovně bude spojeno s přímým, zcela jednoznačným střetem zájmů skupiny Agrofert. Měli bychom pak sledovat všechna hlasování, která ovlivňují přímo či nepřímo fungování skupiny Agrofert, protože ANO je zjevný obchodní projekt, který má souvislost jen s obchodními zájmy jednoho konkrétního člověka.
Ve volbách kandiduje také Strana svobodných občanů, která se hlásí k podobným principům jako Hlavu vzhůru! Není škoda, že nedošlo k integraci? Není škoda tříštění hlasů?
Je to škoda. Také proto jsem tolik času trávil rozhovory s předsedou Svobodných Petrem Machem. Celý poslední rok byl ve znamení desítek rozhovorů se zástupci malých neparlamentních stran či členy parlamentních stran, kteří nebyli spokojeni s tím, jak vládnou jejich strany. Integrace pravice je nevyhnutelná. Myslitelnou dohodu vyjadřuje volební pravicový blok Hlavu vzhůru! To je definice lidí, kteří byli schopni se za ten rok rozhovorů posunout a oprostit se od osobních animozit a výhrad vůči tomu či tamtomu a snažili se hledat shodu. S lítostí musím říct, že u Petra Macha jsem za celou tu zmiňovanou dobu nezaznamenal ani milimetr posunu směrem k myslitelné vůli k dohodě a schopnosti vnímat své okolí racionálně.
Proč myslíte, že se tak chová?
Možná, že si myslí, že v těchto volbách zahynou některé volební subjekty, jejichž hlasy budou příště sklízet. Možná jsou odhodláni na to čekat dalších dvacet let, na dobu, kdy překonají pětiprocentní práh. Jsem z toho vnitřně smutný, ale myslím si, že naděje na dohodu stále existuje. To za nás vyřeší volič a dá jasnou odpověď těm, kteří jsou vnímavější.
Psali jsme:
Vím, že řada pravicově smýšlejících lidí má řadu výhrad k Janě Bobošíkové. Například proto, že kandidovala na prezidenta za KSČM. Co si o tom myslíte?
Já oceňuji, že byla schopna odevzdat nemálo ze své politické kariéry a ze svého života, po který politiku dělala. A přes všechny jízlivé útoky politikou živa není, má svůj osobní profesní život a svůj byznys, který dělá velmi úspěšně. Byla ochotna vyjít vstříc v tom, že byla ochotna opustit myslitelné zázemí, které měla ve svém projektu Suverenita, a riskovat, že společně s námi přichází do naprosto nepopsaného prostoru, kam každý něco přinášíme a kde každý něco získáváme i ztrácíme. Kéž by jiní myslitelní mužové a ženy, o kterých jsem přemýšlel v souvislosti s tímto projektem, byli schopni takové vstřícnosti.
Pravičákům musím připomenout, že kandidatura Jany Bobošíkové za KSČM v prezidentské volbě byla věcí taktiky, aby poslanci KSČM nehlasovali pro Jana Švejnara a mohl tak být zvolen prezidentem Václav Klaus. Václav Klaus by těžko podpořil Hlavu vzhůru!, kdyby Janu Bobošíkovou vnímal jako svého soupeře z prezidentské volby a kdyby ji považoval za levicovou či dokonce komunistickou političku. Myslím, že pravičáci by měli pochopit, že v politice se používá určitá taktika kvůli dosažení strategického cíle, kterým zde bylo zvolení pravicového prezidenta Václava Klause.
Ačkoli Hlavu vzhůru! oznámilo kandidaturu ve volbách již na konci srpna, tak mnohdy během podzimu ve volebních průzkumech nebylo a objevovala se tam Suverenita Jany Bobošíkové, ačkoli Suverenita Jany Bobošíkové jako taková nekandiduje. Byla to podle vás náhoda, chyba, nebo zlý úmysl?
Je to rozhodně záměr, budu se tvářit, že to není zlý úmysl. Nejsem schopen našim soupeřům vkládat do hlavy takové zlé úmysly (smích). Považuji to za nefér, zároveň si ale nestěžuji a nepláču. Je zřejmé, že měl být náš projekt vytlačován. To jsou věci, se kterými jsme se museli na začátku vypořádat. Naši kandidáti zjistili, že ta soutěž je velmi nesmlouvavá a mnohdy i velmi nesportovní, a to je vede naopak k tomu, že více pracují na volebním výsledku.
Když se ještě vrátíme ke knize Václava Klause, tak ten říká, že aby český stát prosperoval, je nutné, aby zde byl silný český kapitál, který bude peníze u nás reinvestovat a který bude mít vztah a odpovědnost k naší zemi.
Češi, zaměstnanci, OSVČ i zaměstnavatelé potřebují cítit v prostoru naší země stabilitu. Máme trpkou zkušenost s tím, že každá nastupující vláda zásadně převrátí parametry efektivnosti projektů, které byly spuštěny v době vlády předchozí. A kapitál vystrašený novými okolnostmi pak odchází do zahraničí a hledá daňové ráje, aby nebyl postižen nějakou politickou zlovůlí. Ono strašlivé číslo svědčící o odlivu firem z České republiky svědčí o špatné politice vlády. Vlastníci tisíců projektů chtějí ochránit svou investici pod režimem dohod o ochraně zahraničních investicí. Odliv českého kapitálu probíhá i díky neúnosnému daňovému břemenu. Je to podobný případ, kdy kvůli zvyšování daní a zdražování Češi nakupují jinde a část svého disponibilního důchodu utrácí v zahraničí.
Podobně je špatně to, když investiční pobídky jsou snáze přístupné pro zahraniční firmy než-li pro firmy české. Připomenu hrozivé číslo dokládající, jak Nečasova a Kalouskova vláda takzvaně „podporovala“ živnostníky. V roce 2009 vybral český stát na daních u OSVČ 5,6 miliardy korun. K září 2012 vybral stát 600 milionů korun, ve stejném období roku 2013 pak 100 milionů korun. Jaké jiné alarmující číslo bych měl uvést jako důkaz toho, že lidé, kteří se snaží stát na vlastních nohou, vidí, že jim stát háže klacky pod nohy? A to se může ČSSD zaklínat, že nepovažuje živnostníky za parazity a ODS může tvrdit, že bojuje za střední třídu. Výsledky Nečasovy a Kalouskovy vlády jsou zničující, je to čistá genocida středního podnikatelského a živnostenského stavu. Levice ji jen dorazí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
