Poslanec ČSSD má pochyby, jestli je Sobotka skutečně připraven vládnout

Jako první stojí jistě za to poodhalit, co Jiřímu Koskubovi ty tři roky v poslanecké lavici daly a vzaly?

„Na rozdíl od se mnou vždy týden komentujícího kolegy, pana senátora Kubery, jsem se v Parlamentu ocitl já poprvé v životě. Prostě nováček, byť již notně prošedivělý. Ale šlo bezesporu o další přímo vysokou školu života. A děkuji za ni. Člověk se prostě učit nepřestane. Pochopitelně má-li zájem a dostane-li vůbec příležitost. Obojí je potřebné. Což neplatí jenom v politice. Věděl jsem, do čeho lezu. Tedy alespoň jsem si to myslel. Po sametovém listopadu mé jméno figurovalo na mnohých kandidátkách. Mnohých ve smyslu počtu voleb, nikoliv stran. Ale býval jsem spíše takové to volební křoví. Což přestalo platit při klání o post senátora za Prahu 9. Ale i tam jsem stejně nakonec to druhé kolo v tehdy převážně modré Praze projel,“ přiznává v rekapitulaci pro ParlamentníListy.cz poslanec Koskuba.

Jenže, jak již víme - pak přišly volby v roce 2010. „A já se konečně díky kroužkům dostal do značně obměněné sněmovny. Spojené s tolika nadějemi. Na reformy, novou politickou kulturu, na rozhodný boj s korupcí. Jak to vše nakonec skončilo, víme již všichni. Mimochodem, kdyby se mnozí mediální mágové a další tzv. experti koukli zpět na své tehdejší předvolební i bezprostřední povolební komentáře, úvahy, až přímo doporučení, to by se nám to tu zase červenalo! Čímž, proboha, pochopitelně vůbec nemám na mysli nějaký zázračný úspěch strany pana předsedy dr. Filipa. Jen jsem tím chtěl naznačit, že dělat pitomce z politiků je snadné. Bohužel, musím uznat, u některých až příliš. Ono ale ani na té druhé straně barikády to není zase až tak o mnoho lepší. Ovšem, kdo by z čelných představitelů médií, politologů aj. expertů kritizoval sám sebe. Natož se 'rozpouštěl a vypouštěl‘, že? Zde, nutno uznat, politici vedou. Obávám se však, že nikoliv v tom kladném slova smyslu. Nicméně pokračovat do konce volebního období už opravdu, ale opravdu nemělo smysl,“ konstatoval ve svém komentáři Jiří Koskuba.

Pracovat stylem jako ve sněmovně ve špitále, zvedla by se poptávka po hřbitovech

Jak dodal, přesto je nakonec rád, že ty tři roky ve sněmovně strávit mohl. „Alespoň jsem poznal, jak to tam vskutku vypadá. V tom zlém, ale i v tom dobrém. I když toliko z pohledu nového a řadového poslance. Navíc jenom opozičního. To 'nový, řadový i opoziční‘ má pochopitelně svůj značný význam. Je to tam, věřte, nebo ne, naprosto jiné, než jsem kdy slyšel, četl a dokonce si i myslel. Vím, že se blíží předčasné volby. Bylo by proto jistě populární kydat na sněmovnu jenom špínu. Bylo by to však příliš laciné. Navíc to jistě zvládnou jiní a rádi. Přiznávám se však, že jisté rozčarování tu je. Mimo jiné, z mého pohledu nemocničního lékaře, styl, složitost a až naprostý organizační chaos i nesmyslné prostoje sněmovního jednání mne dost trápily. Takhle kdybychom pracovali my ve špitále nebo třeba hasiči či policisté, tak by se developeři prali hlavně nikoliv o pozemky na nové byty, ale na hřbitovy. Přitom dlouholetým rutinérům to připadá normální. Snad jen jistý skleníkový efekt. Zřejmě jsou tam již moc dlouho a krom volebních mítinků ztratili kontakt s reálným životem. Ona by i jim jen dvě volební období, stejně jako u funkce prezidenta, zřejmě taky stačila,“ poznamenal dále Koskuba.

Přiznal však zároveň i to, že nicméně měl možnost si také ověřit, že ne každý z poslanců je jenom hlupák, lump a zloděj. Stejně jako ne každý politický protivník či soupeř musí být nutně nepřítel. Obdobně jako vlastní týmový kolega nemusí být nezbytně přítelem.

„Ať chcete, nebo ne, ona prostě ta sněmovna je nakonec jenom jistým vzorkem celé společnosti. Výraznějším jistě v tom, že přece jenom sestavená jistým tvrdým výběrem. Bohužel, ne vždy je nám pohled do zrcadla milý. Sám uvítám dobu, kdy Parlament místo vzorkem společnosti se stane jejím vzorem. Mělo by to tak být. Kéž to není jen utopie,“ přeje si sociálnědemokratický poslanec.

Lidem jsem sliboval upřímnost i čistý štít. Plnil jsem to

A přiznává, že přesto všechno je stále vděčný těm takřka sedmi a půl tisícům pražským kroužkům, které mu umožnily vůbec poznat Parlament zevnitř. Byť jen na tři roky.

„Sluší se, abych těmto lidem, které vlastně ani neznám, moc a moc poděkoval. Přečíst kandidátky, najít jméno, sednout, zakroužkovat jej a pak jít k urně – to přece není málo. Bez toho bych nikdy nikam zvolený nebyl, toho jsem si plně vědom. Snad jsem jejich důvěru a podporu zase až tak moc nezklamal. I když jsem přitom nic moc nedokázal. Jeden poslanec je jenom pouhým 0,5 procentem Poslanecké sněmovny. Něco ale, ve vší skromnosti, možná přece. Alespoň v to doufám. Nezměnilo mne to a nestal jsem se ani jen tupým hlasovacím strojem. I když za cenu nálepky ‚potížisty‘ a účet mi jistě vystaví. Už jenom pořadím na nové kandidátce. Byl jsem to však lidem mne kroužkujícím dlužen. Sliboval jsem jim upřímnost a čistý štít. Sliby se mají dodržovat. Mít o kolečko víc, to je sice nejen u politika časté, ale mít o více než sedm tisíc koleček více, navíc jako socan a ještě v Praze, to byl a je závazek.

Co ukázaly poslední dny? Jak vidí Koskuba budoucnost české politiky?

„Komentářů kolem toho bylo a bude moc a moc. Styl pádu vlády pana Nečase, následné kroky pana prezidenta, totální krach vládní koalice i následné rozpuštění sněmovny - to je vskutku snad dost i na české poměry. Je to stejně kuriózní. Před třemi lety velká sláva. Konečně stabilní (a navíc pravicová) proreformní protikorupční vláda. Opírající se o jistou většinu 118 hlasů ve sněmovně. Nové strany, nové tváře, silná slova, nová politická kultura…no a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Zem nevzkvétá, naopak. A to nás ještě nedostihly, či lépe netrefily, všechny dopady ne vždy povedených reforem. Důvěra lidí v politiku je takřka na nule. A jen trouba by se tomu mohl divit,“ smutně konstatoval v komentáři pro ParlamentníListy.cz poslanec ČSSD a také primář jednoho z oddělení pražské Nemocnice Na Bulovce.

Je eventuální vítěz voleb na vládnutí opravdu připraven?

A přiznal i to, že se obává, že ani nové volby to hned tak nevyřeší. „Jednak uklidit zdejší chlívek, navíc uprostřed těch dalších eurochlívků, není záležitost na jedno volební období. Ono také není jisté, zda a kdo je výrazně vyhraje. A nebude-li tak zase odkázán na nějaké poslepované koalice či dezertéry. Důležitá je i otázka, mé oranžové vedení promine, je-li eventuální vítěz voleb na vládu konkrétně připraven? A to jak sám vrchní velitel, tak opravdu celá jeho generalita? Natož, když už nyní musí do voleb povolávat externí posily. Pakliže ano, je nutné o tom všem ještě stihnout přesvědčit voliče. Nemá-li vše zase skončit nějakým tím patem. Slibů bylo slyšet mnoho. Chtělo by to být konkrétnější. A oslovit jich co nejvíce,“ domnívá se Koskuba.

A na závěr vyslovil přání: „Snad lidé na demokracii zcela nezanevřeli a k volbám půjdou. Snad se nenechají obalamutit zase nějakými novými populisty. Já vím, ta současná demokracie nevypadá zrovna ideálně. Již sám Sir Winston Churchill pravil, že: ‚Demokracie je ten nejhorší způsob vlády. Tedy s výjimkou všech ostatních, které jsme již vyzkoušeli.‘. Dokud nevymyslíme něco jiného, asi nám nic jiného než volit nezbývá. Tak si alespoň vybírejme ty lidi, které opravdu známe a kterým můžeme věřit. ‚Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty‘, pravil prý pak také pan prezident Masaryk.“

Kubera: Volby budou zajímavé hlavně pro politology a sociology

Senátor Jaroslav Kubera vidí vývoj událostí prozaicky. Dokonce si i rýpl do místa, v kterém svoji funkci vykonává – do Senátu.

„Možná, že v důsledku všech těch současných událostí máme jedinečnou příležitost vrátit se k jednokomorovému parlamentu s 81 zákonodárci. Ten počet by odpovídal velikosti naší země a myslím, že by takový Parlament plnil svoji funkci zcela dostatečně. Ale to samozřejmě nejde, muselo by dojít ke změně Ústavy,“ odpověděl si vzápětí na svoji myšlenku Kubera.

Podle něj budou příští, ty předčasné, volby, ke kterým se schyluje, velmi zajímavou sondou hlavně pro sociology a politology. „Ukáže se totiž, co vše se dá za peníze, a to mnohdy za obrovské, nepředstavitelné peníze pořídit. A co třeba už ne. I po nich bude zajímavé pozorovat, zda ti lidé, které již nyní ohlásili, že do nich půjdou, nebudou zklamáni a rozčarováni, pokud neuspějí. I když budou volby v termínu, o kterém se hovoří, je to stále poměrně dlouhý čas, ve kterém se může stát cokoli,“ míní senátor ODS a primátor města Teplic. Dopředu však vidí jeden fakt: „I po těchto volbách vznikne slabá vláda,“ řekl ParlamentnímListům.cz Kubera.

Přesto zdůraznil, že to, že půjdou Češi předčasně k volebním urnám, je v principu správné řešení.

„Volby jsou svobodné, a proto se v nich mohou občané vyjádřit tak, aby mohli ovlivnit svoji budoucnost. Ovšem problém je v tom, že i když tu máme svobodné volby od toho konce roku 1989, vždy nebo téměř vždy to dopadá tak nějak špatně… Možná je to o tom, že spíše než kvůli té naší politice, může za to stále horší situace ve společnosti a společenský systém. Vždyť stačí jen pozorovat, jak to vypadá při schvalování a návrzích nějakých zákonů. Chybí nám zdrženlivost. Chybí nám umění říct: Neblázni, tenhle zákon je k ničemu, předělej ho. Jenže u nás se do toho většinou všichni vrhnou po hlavě, schválí něco, co se ukáže, že nefunguje a pořád se to předělává, což znamená, že výsledek je slabý nebo nulový. Pokud bychom k té zdrženlivosti, zdravým úvahám, přidali i tu pokoru, bylo by to pro všechny snažší. A tím opravdu nemyslím jen politiky, ale hlavně občany. Obávám se totiž, že i po těch předčasných volbách opět přijde od nových zákonodárců smršť nějakých zákonů, jejichž schvalování zabere spoustu času a výsledek nebude nic moc…“ uzavřel komentář tohoto týdne Jaroslav Kubera.