Pravičák bije na poplach před ČSSD: Ta rudá parta vše zničí. Přijde katastrofa

„Je naprosto jasné, že přátelé, či soudruzi – takto se totiž oslovovali původní sociální demokraté, a toto oslovení jim ukradli nynější soudruzi, komunisté, přichystali koktejl, na který všichni jen tak nezapomenou,“ říká ostře v úvodu Sedláček.

Ostravský sjezd sociální demokracie podle jeho slov naprosto a ve všech bodech potvrdil, že ČSSD a její prodloužená ruka odbory si přes to, že prý trpí u svých špiček naprostým intelektuálním deficitem, velmi dobře uvědomují, že úspěch jejich politiky může zajistit jen lidská nespokojenost, hraničící s revoluční třídní nenávistí. „A to hlavně u lidí, kteří řešení svých problémů zásadně nehledají, jak je správné a normální u sebe, ale vždy za viníka označují někoho jiného,“ je přesvědčen.

Nesmyslné řeči Gajdůškové a křik Zaorálka

„Vždy když slyším křičet Zaorálka, nebo vidím socialistku Gajdůškovou pronášet nějaké naštěstí neuskutečnitelné nesmysly, tak si vzpomenu také na jednoho levičáka, před kterým jako zarytý pravičák musím smeknout. Jedná se o novozélandského ministra financí za Labouristickou stranu Rogera Douglase. Pokaždé si totiž vzpomenu na jeho dalekosáhlou ekonomickou reformu, která proběhla velice úspěšně v osmdesátých letech,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz pravicový komentátor.

Nový Zéland se totiž, jak Petr Sedláček píše, dostal do naprosté ekonomické katastrofy, která byla právě způsobena kombinací extrémního sociálního státu s extrémním socialistickým vměšováním do ekonomiky. Šlo prý přesně o to samé, po čem delegáti sjezdu ČSSD křičeli a co u nás a vlastně v celé Evropské unii probíhá nyní.

„Ještě na počátku osmdesátých let měl Nový Zéland silně regulovanou ekonomiku se složitou daňovou soustavou, vysokou inflací, vysokou nezaměstnaností, nízkým ekonomickým růstem a velkými státními deficity. Pro odvrácení naprosté ekonomické katastrofy byla proto nutná okamžitá reforma,“ sděluje novinář.

Levičák, který zemi postavil na nohy

Během jediného roku pak tamní vláda odstranila veškeré regulace cen a mezd. „V našem případě by to byly minimální mzdy. Odstranila monopol státní železnice a státní letecké přepravy. A teď pozor, snížila daně a velmi omezila jejich progresivitu a nahradila množství různých sazeb DPH sazbou jedinou. Zrušila povinné členství v různých profesních skupinách a odborech. Co je nejúžasnější a čte se skoro nejlépe, že zprivatizovala státní železnici, státní aerolinky a státní poštu,“ dává příklad Sedláček.

Samostatnou kapitolou této reformy dle jeho slov byla reforma státní správy. Původně byl na Zélandu systém, kde měli úředníci takzvanou definitivu a nemohli být propouštěni.

„Tato situace je u nás sen všech úřednických odborářů a doufám, že k tomu nikdy nedojde. Vláda tuto definitivu zrušila a naopak ji nahradila u vysokých ministerských úředníků systémem dočasných pracovních smluv v trvání pěti let. Tyto se velmi podobaly smlouvám manažerským. V takovéto smlouvě byla co nejpřesněji definována práce šéfů jednotlivých odborů a byl jim stanoven balík peněz, které mají na přesně určené úkoly. Pracovní smlouvy měli úředníci podepsány na pět let a potom byla jejich práce ohodnocena a smlouva prodloužena, či nikoliv,“ srovnává politický komentátor.

Ten hlavně doplňuje, že výsledky té reformy byly impozantní. „Veřejné výdaje se snížily ze 44% HDP na 33% HDP a dřívější schodek státního rozpočtu ve výši 10% HDP se změnil v přebytek. Počet zaměstnanců na železnici se snížil z 22 000 zaměstnanců na neuvěřitelných 4 500 a železniční přepravní sazby klesly na polovinu. Počet státních zaměstnanců klesl z 88 000 na 34 000. Současně vzniklo 100 000 nových pracovních míst v soukromém sektoru. Vláda rovněž zavřela skoro pět set poštovních úřadů, na které neměla peníze. Po privatizaci státní pošty vzniklo do deseti let nových pět set úřadů, a co je hlavní, tak všechny byly ziskové,“ říká Petr Sedláček pro ParlamentníListy.cz.

ČSSD prý prošacuje a okrade pracovité lidi

„Trošku rozdíl od toho, co v Ostravě zaznělo, že? Ono asi nebude levičák, jako levičák. Někteří, bohužel v jiných zemích mají skutečný zájem o to, jak jejich země prosperuje a jiný druh levičáků, ten náš, se specializuje pouze na to, jak prošacovat a okrást toho movitějšího a obvykle také pracovitějšího,“ srovnává tehdejší novozélandské socialisty se současnými českými.

A výroky Jana Mládka na adresu živnostníků jsou samostatnou kapitolou. „Připitomělý a hlavně strašně zlý Mládkův výrok snad ani nelze slušně komentovat. Socialisté tím jenom dokumentovali, co jsou vlastně za rudou partu, které vadí svobodný a samostatný člověk. Ten totiž obvykle nekonzumuje prázdné plky o světlých zítřcích. Ostatně u těch zítřků to vždy skončí. Dál se totiž socialismus nikdy ještě nedostal,“ je přesvědčen novinář a bývalý člen ODS.

„Hlavním zaklínadlem těchto, v mnohých případech absolutně neschopných a zakomplexovaných jedinců, kteří by na skutečném trhu kariérně nikdy nemohli uspět – takovým případem a jednou z mnoha je již zmíněná socialistka Gajdůšková, je takzvaný sociální stát, který je tím konečným cílem všeho komunistickosocialistického snažení,“ uvádí dokonce.

Žádná sociální spravedlnost nikdy neexistovala

Cesta k němu je však prý špatnou cestou a je cestou do pekel. „Levicoví voliči však po ní, stejně zarputile jako lumíci a se stejnou sebevražednou jistotou neochvějně jdou, jako za svou vysněnou rudorůžovou fata morgánou. Ta cesta však nemá šťastný konec, protože sociální spravedlnost neexistuje a nikdy také neexistovala. Naopak vždy to končilo stejně – rozvratem, katastrofou a v mnohých případech i násilnostmi,“ varuje důrazně Sedláček.

„Těch skutečně potřebných, těch, kteří potřebují ohled a sociální podporu, je mnohem méně a není o nich, vzhledem k jejich postižení, či jinému omezení vůbec slyšet - ti také milé socialisty ve skutečnosti vůbec nezajímají, právě proto, že jich je tak málo. Socialisté naopak zcela programově vyvolávají neoprávněný pocit potřebnosti u těch, kteří žádnou podporu ve skutečnosti nepotřebují. To je totiž základní volební taktika všech levičáků,“ analyzuje.

Špatná ekonomicko-společenská situace, v níž se nacházíme, a kterou má podle Petra Sedláčka na svědomí právě levicová politika - ČSSD zde již vládla, ODS s TOP 09 a vlastně celá nynější vládní koalice, protože žádnou pravicí prý nejsou a nikdy nebyly.

„Zázraky se prostě nedějí a také ani v tomto případě se nestanou. Když jsme konečně dospěli, prozřeli a víme, že se zázrak neuděje, tak nezbývá nic jiného, než vymyslet a uvést do praxe pořádnou ekonomickou reformu. Třeba takovou jakou své zemi naordinoval Roger Douglas. Česká sociální demokracie a ostatní parlamentní levicové strany, pro jistotu je však na závěr vyjmenuji, ať nedojde k nějaké mýlce – ČSSD, KSČM, TOP 09, ODS (Lidem a VV si netroufám označit za politické strany) však v žádném případě nejsou těmi silami, které by toho byly jak ideologicky, morálně, mentálně, tak i organizačně schopny,“ konstatuje skepticky pro ParlamentníListy.cz.

Připravte se, bude mnohem hůř…

Nedostatek pozitivních schopností prý naopak nahrazují nenávistí vůči všem svým odpůrcům a politickým konkurentům a nejhorší lidské vlastnosti zneužívají ke svým politickým cílům.

„Navíc k tomu, aby se tyto strany udržely u moci, tvrdě a bez rozdílu okrádají všechny, na které narazí, aby z nakradeného mohly uplatit sebe a své voliče. Dá se říci, že tyto skupiny již nejsou klasickými politickými stranami, ale staly se z nich zájmové skupiny, které mezi sebou soutěží o moc, z toho plynoucí prostředky a volby jsou vlastně jenom soutěží v kamufláži, kdo a jak své příživnictví a parazitismus dokáže lépe zamaskovat,“ sděluje expresivně.

Proto bychom si všichni měli držet klobouky a zatnout zuby. „Bude o hodně hůř. A až budete nadávat, tak si vždy vzpomeňte, komu jste dali svůj volební hlas,“ uzavírá komentář pro server ParlamentníListy.cz Petr Sedláček.