„Je naprosto jasné, že přátelé, či soudruzi – takto se totiž oslovovali původní sociální demokraté, a toto oslovení jim ukradli nynější soudruzi, komunisté, přichystali koktejl, na který všichni jen tak nezapomenou,“ říká ostře v úvodu Sedláček.

Ostravský sjezd sociální demokracie podle jeho slov naprosto a ve všech bodech potvrdil, že ČSSD a její prodloužená ruka odbory si přes to, že prý trpí u svých špiček naprostým intelektuálním deficitem, velmi dobře uvědomují, že úspěch jejich politiky může zajistit jen lidská nespokojenost, hraničící s revoluční třídní nenávistí. „A to hlavně u lidí, kteří řešení svých problémů zásadně nehledají, jak je správné a normální u sebe, ale vždy za viníka označují někoho jiného,“ je přesvědčen.

Nesmyslné řeči Gajdůškové a křik Zaorálka

„Vždy když slyším křičet Zaorálka, nebo vidím socialistku Gajdůškovou pronášet nějaké naštěstí neuskutečnitelné nesmysly, tak si vzpomenu také na jednoho levičáka, před kterým jako zarytý pravičák musím smeknout. Jedná se o novozélandského ministra financí za Labouristickou stranu Rogera Douglase. Pokaždé si totiž vzpomenu na jeho dalekosáhlou ekonomickou reformu, která proběhla velice úspěšně v osmdesátých letech,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz pravicový komentátor.

Nový Zéland se totiž, jak Petr Sedláček píše, dostal do naprosté ekonomické katastrofy, která byla právě způsobena kombinací extrémního sociálního státu s extrémním socialistickým vměšováním do ekonomiky. Šlo prý přesně o to samé, po čem delegáti sjezdu ČSSD křičeli a co u nás a vlastně v celé Evropské unii probíhá nyní.

„Ještě na počátku osmdesátých let měl Nový Zéland silně regulovanou ekonomiku se složitou daňovou soustavou, vysokou inflací, vysokou nezaměstnaností, nízkým ekonomickým růstem a velkými státními deficity. Pro odvrácení naprosté ekonomické katastrofy byla proto nutná okamžitá reforma,“ sděluje novinář.