„Před branami parlamentu.“ Tak byla nazvána debata s předsedy tří nejsilnějších neparlamentních stran na akademické půdě Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v pražských Jinonicích. Setkali se tam Ondřej Liška za Stranu zelených, Ivan Bartoš za Českou pirátskou stranu a Petr Mach za Stranu svobodných občanů na pozvání tamního Politologického klubu. ParlamentníListy.cz byly, jako jediné médium, při tom. Debatující nejdříve představili strany, promluvili o volbách a nakonec odpověděli na pár otázek. Odpovědi na dvě nejzajímavější si přečtete níže.
Charismatičtí předsedové
Mladým předsedům stran, které zůstaly před branami Sněmovny, se nedá upřít charisma. Hovořili otevřeně, srozumitelně a občas i vtipkovali. Malý sál zaplnilo několik desítek studentů a po několika desetiminutovkách přilétla otázka, proč se vůbec dali na politiku. „Před patnácti lety pro mě byly prvotním impulsem deziluze a nasrání. Položil jsem si otázku, jestli mám tu motivaci a sílu s tím něco děla? Dříve jsem dlouho velmi aktivně pracoval v nevládních organizacích a pak jsem si řekl, že je třeba překročit rubikon a měnit věci skrze strany, což přetrvává,“ odpověděl Liška.
Ondřej Liška
„Já do té kolonky vstoupil před pěti lety. Před tím jsem byl muzikant, vždycky punkáč, rebel a od té doby, co jsem hrál na harmoniku, tak to bylo »fuck the system«. Pak jsem od Paroubka dostal klepec, když jsme dělali různá free techna. Říkal jsem si, že je ten systém třeba rozbít. Pak jsem seděl na Žižkově v hospodě a přišel kamarád s tím, že vzniká Pirátská strana, a že by mě to mohlo zajímat. Když jsem si přečetl, co taková iniciativa představuje, tak jsem si uvědomil, že systém je tak hloupý, že ho hacknem. Tedy, že spojením všech těch pravidel tu hru s ostatními politickými stranami můžeme hrát. Prostě, že jsem dost inteligentní, což si o řadě politiků, co fungují v Poslanecké sněmovně, nemyslím. Jako mladí jsme chytřejší a známe technologie. Tu hru s nimi můžeme i vyhrát,“ sdělil Bartoš.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Psali jsme:
„Když jsem byl před šestnácti lety ve vašem věku, tak jsem založil časopis Laissez Faire, což byl jistým způsobem krok do politiky. Dělal jsem osvětovou činnost. Jde o časopis, co obhajuje svobodu jednotlivce. Psal jsem, překládal články a snažil se argumentovat. Volil jsem vždy v rámci možností. Ale v roce 2008 se stalo, že jsem ani s největším sebezapřením nedokázal volit ODS, kterou jsem dříve volil a byl jejím členem. Nezbylo mi, než založit politickou stranu. Neměl jsem koho volit. Je normální volit někoho, kdo úplně nevyhovuje vašim představám. Když však nastane situace, že už nemůžete udělat žádný kompromis, tak nezbývá, než založit vlastní stranu. Proto v roce 2009 vznikli Svobodní,“ řekl Mach.
O kapitalismu v Česku
Dále se přihlásil student s otázkou, jestli lze se dnešní systém v Česku onálepkovat slovem kapitalismus? „Tento systém za kapitalismus považuji. Odpovídá to současnému stavu. Systém je založen na spotřebě a to na spotřebě absolutně neudržitelné. A jediná cesta, jak se vymanit z této trajektorie, která spěje k zániku naší civilizace, je obrana. Stačí se podívat do severních Čech, co ta díra v zemi znamená a jak způsobuje rakovinu a úpadek celého regionu. Stát a nadnárodní organizace, jako je Evropská unie, jsou poslední nadějí toho, jak dát rozumnou cestou mantinely této trajektorii, která nekončí nikde jinde, než právě v té černé díře. Zároveň jsem liberál a myslím si, že k tomu nejde lidi přinutit. Každý si musí najít svou vlastní cestu. Někdo ji hledá tím, že se snaží zlepšit pravidla, co si tady jako Evropané dáváme anebo jde vlastním příkladem. A to jsou jediné cesty, jak omezit začarovaný kruh, ve kterém se současná ekonomika pohybuje,“ podotkl Liška.
Psali jsme:
„Já to mám super, protože s Ondřejem Liškou souhlasím. Nicméně existuje více cest, jak na systému neparticipovat. Z pohledu Pirátů jsou to alternativní weby. Třeba způsoby financování a obchodování formou bártrů. Existují poměrně velké systémy, které již nefungují na principu peněz, ale bártrují si služby, protože ve finále je to práce, která věci realizuje. Měly by zde být nějaké páky, které zaručí člověku, že ho nesemelou korporace, které jej semílají. Alternativy musí existovat a rozvíjet se. Musíme hledat cesty, jak se ze systému člověk může vyvázat a být nezávislý,“ dodal Bartoš.
„Pro Svobodné je klíčovým pojmem dobrovolnost, která platí jak v občanském angažování, že má někdo politickou stranu nebo udělá sdružení za okrášlení části města. Dobrovolnost v ekonomickém systému se dá nazvat kapitalismem. Možnost vzít svůj kapitál či si půjčit a jít s někým do nějakého byznysu a mít právo na zisk, který z toho plyne. Nicméně my nevidíme, že by u nás či globálně panoval tento čistý kapitalismus. Spíše nám vadí, když někdo ten současný systém takto označuje. Nejde o vyložený socialismus, ale nejmocnější instituce jsou státní. Vezměte si Světovou banku, Mezinárodní měnový fond, Evropskou centrální banku, naši centrální banku, tam jsou akcionáři vlády. My vidíme stát, jako instituci, co neustále brání dobrovolnosti,“ vysvětlil Mach a dodal: „A kdyby byla pravda, co říká Ondřej Liška, že je liberál a nikomu nechce vnucovat způsob života, tak by mu stačilo volit Svobodné. Z každého dolu či bývalého dolu netřeba dělat apokalypsu. Viděl jsem, jak třeba v bývalém východním Německu dokázali doly rekultivovat tak, že jsou z toho nyní hezká jezera, kolem nichž se dá dobře jezdit na kolečkových bruslích. Nemyslím si, že by bylo krásnější, co zde zelení prosadili, tedy solární panely všude dokola.“
Mezi předsedou Strany zelených a šéfem Strany svobodných občanů to nicméně takhle jiskřilo po celou debatu. „Kdybych měl zvonek, tak začnu zvonit,“ dodal Liška k výše pospanému popíchnutí. Přesto si nakonec oba podali ruce. Mezi tím vypnula klimatizace, takže šlus.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
