Jakoby vicepremiérka Karolína Peake (LIDEM) dnes očekávala, že se na hlavy členů vlády snese téměř osudová kritika. Peake si totiž na dnešek oblékla černou halenku a jako jediná z členů vlády seděla hned od deváté hodiny ranní ve sněmovních lavicích určených pro vládu. Černou barvou možná ale chtěla dát najevo, že je pouze ona jedním z přeživších členů kabinetu. V lavicích totiž kromě ní a také ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09) bylo pusto a prázdno.
Matně k vidění byl kromě Hegera také ministr dopravy Zbyněk Stanjura (ODS). Ten se kupřikladu snažil vysvětlit to, proč na interpelace nepřišli členové vlády za ODS, neboť důvody absencí ministrů chtěl znát šéf poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik. Ovšem nakonec musel předsedající schůze Lubomír Zaorálek (ČSSD) interpelace přerušit. Důvod? Právě to, že vláda skoro celá do sněmovny nepřišla a nebylo tak ani koho interpelovat.
„Škoda že je nás tady tak málo. Já s údivem pozvedám obočí, co slyším na členy vlády. Byli jsme tady už zvyklí na ledacos, ale hromadné omluvy členů kabinetů? To tady je málokdy. Přitom dnes je den, kdy opoziční poslanci mohou vyzpovídat ministry, ale vláda na to zvysoka kašle,“ burácel za sněmovním pultíkem Kováčik krátce poté, co Lubomír Zaorálek přednesl omluvy na členy kabinetu.
„Jestli tady máte důvody, tak bychom rádi slyšeli, proč tady členové vlády nebudou,“ otočil se pak Kováčik na Zaorálka.
Kováčik: My tady mluvíme do zdi. Pravidelně!
„My tady mnoho týdnů a měsíců, a dá se řící, že i celé volební období, interpelujeme do zdi, neboť tady většinou nikdo není. Zejména u těch aktuálních témat, které chceme znát. Není tady ale důvod měnit jednací řád, ovšem vláda by si měla uvědomit, kde je její místo ve čtvrtek - ve sněmovně! Já vyslovuji hrubou nespokojenost,“ zmínil dále komunista vůči poslancům, kterých ale také v sále sedělo pomálu.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová