Poslanecká sněmovna zažila v tomto týdnu dlouhé jednání, i když hlavním bodem programu bylo hlasování o důvěře vládě Bohuslava Sobotky. Zazněla v ní celá řada výroků, a tak se ParlamentníListy.cz obou pravidelně zpovídaných politiků ptaly na to, zda je v nich něco zásadního zaujalo či překvapilo.
„Byla to premiéra obecné předváděčky. Koalice měla jasných 111 hlasů, takže výsledek hlasování byl předem daný, nicméně doba té řady hodin posloužila k tomu, aby se poslanci předvedli – zvlášť, když u toho byly kamery. Řekl bych, že to ničím nevybočovalo z normálu, snad mě zaujalo to, jak si ministr Andrej Babiš posteskl nad tím, že nestihl kvůli dlouhým projevům sledovat hokej. Jo, to mu uteče ještě daleko víc věcí, s tím se bude muset smířit,“ reagoval na první téma senátor ODS Jaroslav Kubera. Přiznal však, že rozhodně nechce nijak rýt do současné koalice, poněvadž moc dobře ví, jak těžce byla skládaná. „Raději si počkám až na ty její praktické kroky,“ poznamenal ještě a tím první téma uzavřel.
Jaroslav Kubera
Koskuba: Občané jsou na termín „obyčejný člověk“ alergičtí
Poslanec, který po celou tu dobu dvanáctihodinového maratonu ve sněmovně seděl, Jiří Koskuba svůj komentář na toto téma uvedl s tím, že i poslanec je jen obyčejný člověk. A vysvětlil, proč takto začal.
„Přestože se tak někteří nechovají. A mnohá média poněkud lacině vtloukají do veřejnosti opak. Přitom, jak jsme si ostatně za Jiřího Paroubka ověřili, četní občané jsou na termín ‚obyčejný člověk‘ alergičtí. Přestože platí, že každý živý organismus je svým způsobem jedinečný, osobně mi označení obyčejný vskutku nevadí. Proto zcela lidsky přiznávám, že vedle výsledku olympijského hokejového česko-slovenského utkání mne nejvíce zaujal až konec celého úmorného jednání. A to ještě před půlnocí, kdy stále jede metro. Výsledek hlasování byl ostatně dopředu znám. Osobně bych si však podobnou další taškařici, ať už při důvěře nebo nedůvěře vládě, v tomto volebním období ušetřil. Všeho moc škodí,“ shrnul poměrně stručně dlouhý jednací den Koskuba.
Plutokracie – ano, či ne?
ParlamentníListy.cz v uplynulých dnech nastínily názory dvou osobností, které rozvíjely myšlenku o tom, zda se současná společnost nachází v systému vlády peněz – takzvané plutokracie. To se stalo druhým tématem komentáře uplynulých dnů obou politiků.
Psali jsme:
„Ono to bez těch peněz nejde, takže je to poměrně složité rozebírat. Nicméně, jak víme, ty peníze vždy vše nespraví. Když multimiliardář dostane rakovinu nebo spadne při některé ze svých cest i s letadlem, většinou mu peníze pak nepomohou. Problém je, že vše se odvíjí tak, že už normálními ekonomickými cestami ten nastavený vývoj asi nelze zastavit. A kam to povede, toho se osobně obávám. Jeden americký novinář nastínil tu cestu poměrně jasně. Poněvadž dlužníci, a to i na světové úrovni a na úrovni států, nemají šanci nikdy své dluhy věřitelům vrátit, skončit to může válkou. A když se podíváme na to, co se děje na Ukrajině, můžeme si lehce domyslet, jak to může být jednoduché a rychlé. Nemluvě o tom, kdyby se podobné scénáře začaly odehrávat třeba ve Španělsku, kde je u mladých lidí více než 50 procentní nezaměstnanost a je součástí Evropské unie,“ reagoval Kubera.
Tím se dostal k poslednímu tématu tohoto týdne – a to k tomu, zda je vůbec možné (a vhodné) stavu na Ukrajině zvenku nějak pomoci.
„Pokud jde o Ukrajinu, tam je každá rada asi dobrá. Nevěnuji se zahraniční politice, ale jak to tam vyřešit skutečně nevím a bude to hodně těžké. Jakmile začnou umírat lidé, vzniká stále silnější nebezpečí, že to povede k rozšířenějšímu konfliktu, poněvadž tam nastupuje nenávist a touha po pomstě – což známe z poměrně nedávné války v Jugoslávii. Někomu někoho zabijí a on, i když do té doby třeba stál stranou, ho začne chtít pomstít. Všichni víme a zaznívá to ze všech stran, že prioritní by mělo být to, aby skončilo násilí. O všem jak toho dosáhnout skutečně, i když se to dobře říká, fakt neumím poradit,“ přiznal ParlamentnímListům.cz senátor Jaroslav Kubera.
Psali jsme:
Koskuba: Plutokracie? Nic nového… Ale maskuje se to
Poslanec Koskuba se k tomu, že žijeme momentálně skutečně v plutokracii, přiklání. „Samozřejmě. Jenom si osvěžme, že plutokracie je taková forma vlády, kdy ne-li veškerá, tak většina moci je soustředěna v rukách té nejbohatší vrstvy. Takzvané oligarchie. Není to v historii nic nového. Všechno již tady bylo. Byť většinou je snaha tuto skutečnost před lidem, a tím historií, zamaskovat. Děje se tak i dnes. Přestože se tak rádo hovoří o svobodné demokratické společnosti. Stačí se jen pozorně dívat kolem sebe. Naslouchat, srovnávat slova i skutky mocných. Nemít krátkou paměť. A přitom nenechat si zahlcovat či přímo vymývat mozek záplavou cílených, zkreslených a mnohdy zcela účelových informací. Ať znějí sebelahodněji,“ reagoval sociálnědemokratický poslanec.
Jak dodal, svět se skutečně v posledních letech velmi „zmenšil“.
Peníze? Nejúčinnější zbraň
„I Jules Verne a jeho pan Phileas Fogg by se divili. Navíc lidí enormně přibylo. Přitom nůžky mezi chudými a bohatými se naopak rozevřely na maximum. O to více ti nejbohatší – a to jak země, tak lidé – jako nejmocnější mohou skoro nerušeně, i když mnohdy ještě skrytě, strkat čumák do dění na většině modré planety. Ať už peníze vymysleli Féničané, nebo staří Číňané, jisté je, že vynalezli vlastně tu nejúčinnější zbraň. Bohužel právě za ně se dají poměrně snadno pořídit i zbraně opravdové. Je to vynikající byznys. Zvláště dodávat je tam kdesi ve světě oběma soupeřícím stranám. To je vůbec to nejvýhodnější. Kdysi jsme šířili mír, i kdyby neměl zůstat kámen na kameni. Nyní zase demokracii,“ konstatoval Jiří Koskuba.
Doplnil, že však nejde jen o zbraně. „Mocní ovládli životně důležité funkce jednotlivých zemí. Energetiku - zvláště pak tu nařizovanou - prý ekologickou- finance, zdroje surovin, vody, produkci potravin atd. Nenamlouvejme si ale, že vládnou politici. A že tady v srdci Evropy jsme toho všeho ušetřeni. Jak Brusel, tak Washington, dnes nejsou zase až tak daleko. Přitom celý český desetimiliónový národ je jinde ve světě vlastně jen takovým větším městem. A tak v zahraniční politice mnohdy využíváme spíše medicínských postupů. Hlavně rektoskopie. Ne, nechci šířit či prohlubovat blbou náladu. Jenom říkám, co cítím. Přitom nevím, co s tím. Pokud je mi známo, Karlův most byl už několikrát rozebrán a legendární meč svatého Václava nikde. No a v Blaníku se pořád jenom chrápe. Asi ještě není nejhůře,“ poznamenal prý snad aspoň něco pozitivního na závěr tohoto tématu poslanec.
Další komentáře týdnů ČTĚTE ZDE
Problém Ukrajiny? Velmi souvisí s předchozím tématem…
K dramatickému vývoji událostí na Ukrajině přiznal i Jiří Koskuba, že o žádném momentálním spásném řešení k uklidnění situace netuší.
„Navíc je nyní již pozdě. On tenhle problém asi velmi úzce souvisí s předchozí otázkou. Bůh ví, kdo za tím vším stojí. Kdo to tam a proč pomohl rozvrtat. Nedělám si iluze o vládě pana prezidenta Janukovyče. Ale také, bez urážky, ani o křehkosti a nevinnosti paní expremiérky Timošenkové. Je to obrovská země se skoro 50 milióny lidí, 24 oblastmi. Nemohu říci, že ji znám. Natož to, co skutečně cítí a chtějí tamní lidé. A nejen v Kyjevě. Informace o tom, co se tam děje, mám jenom z médií. Přitom se nabízí otázka, jak moc objektivní,“ řekl ParlamentnímListům.cz. Dlužno dodat, že zejména tou poslední větou se přitom shoduje i s jeho druhým pravidelným komentátorem Jaroslavem Kuberou. I on totiž naznačil, že je skutečně velmi složité najít správný pohled, když je veřejnost odkázána hlavně na média, která mohou objektivní pravdu různým způsobem posouvat.
Koskuba však připomněl i další věc. „Mimochodem – nepostřehli jste, jak se psalo a píše o olympiádě v sousedním Rusku? Jako by stále někoho mrzelo, že se tam nic nestalo. To je až obludné. Ať si, ve vší úctě, myslíte o ruském carovi panu Putinovi cokoliv, olympiáda je hlavně pro sportovce. A ti, pokud je mi známo, jsou spokojeni. Takže kde je problém? Vše na západ od nás je skvělé a na východ naopak strašné? Pak jsme však nezměnili své nedávné zvyky. Jenom světové strany,“ uvedl dále poslanec.
Další komentáře poslance čtěte ZDE
Znovu se pak omluvil s tím, že konkrétněji se k Ukrajině neumí vyjádřit.
Koskuba: Smrdí to převratem, ale rád bych se mýlil
„A už vůbec ne tak, jako někteří vševědoucí politici až státníci. Ostatně, docela by mne zajímalo, zda-li by právě oni ve svých zemích tolerovali podobnou nesametovou formu protestů. A třeba oprávněných. Je mi proto o to více líto všech slušných lidí, které již otevřená občanská válka zasáhla. Všech, co v ní zbytečně zahynuli a možná ještě zahynou. Bojím se, že o život je připravily daleko jiné zájmy než Přístupová smlouva k EU. Smrdí to převratem. Jak rád bych se mýlil,“ přiznal Jiří Koskuba v komentáři pro ParlamentníListy.cz.
Na závěr pak ještě dodal, že když už mluvil o olympiádě, byl by si rád dovolil ještě jednu poznámku. „Sluší se to, i když jsem jenom nevýznamný politik nižší kategorie. Chtěl bych poděkovat všem našim sportovcům za jejich výkony. A četné medaile. Byl bych rád, abychom si uvědomili, že většinu z nich získaly naše křehké mladé dámy, nikoliv svalnatí muži. Klobouk dolů, o to jsou cennější. Přitom na to vůbec nepotřebovaly, paní eurokomisařka i naše nová paní ministryně práce prominou, nějaké normy. Brusel nám to snad odpustí…“ uzavřel poslanec ČSSD.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Alena Hechtová
