Jaký plat by podle vás měl pobírat poslanec?Anketa
Osmá část unikátní filmové série České století, která rozkrývá tabu klíčových událostí našich moderních dějin, přinesla pohled do nitra sametové revoluce. Scenárista Pavel Kosatík a režisér Robert Sedláček díl s názvem Poslední hurá ohraničili 21. listopadem, kdy se konala první oficiální schůzka zástupců Občanského fóra s předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem, a 16. prosincem, kdy Václav Havel pronesl v televizi svůj první projev. Kromě obecně známých jednání OF s předsedy federální vlády Ladislavem Adamcem a posléze Mariánem Čalfou popisují i neveřejné dohody mezi Čalfou a Havlem i Havlem a Dubčekem.
Podívejte se sami na epizodu seriálu ČT, o které je řeč
Ty se týkaly řešení česko-slovenské otázky obsazování vysokých ústavních funkcí. Pragmatický Čalfa si při prvním rozhovoru s Václavem Havlem mezi čtyřma očima na Úřadu vlády, který se odehrál v prostoru zajištěném proti odposlechu, nejen řekl o premiérský post, ale zároveň slíbil svému protějšku, že mu zajistí hlasy poslanců, tehdy ještě komunistů plného Federálního shromáždění. Vyšachován ze hry je tak symbol Pražského jara Alexandr Dubček, jemuž se nedostalo osobní satisfakce po 21 letech, ale ani naplnění úmluvy, že po prvních svobodných volbách v roce 1990 mu Václav Havel funkci prezidenta přepustí.
Kdo je pro vás pomyslným českým Politikem roku 2014?Anketa
Vondrovi vadí, že hlavní postava Listopadu vypadá ve filmu jako nemehlo
Odvysílaný díl Poslední hurá vyvolal rozdílné emoce. Snad nejvíce tepal tvůrce někdejší signatář Charty 77 a pozdější ministr obrany Alexandr Vondra. Pro server Echo24 prohlásil, že Václav Havel, s nímž se klíčových jednání účastnil, vyznívá ve filmovém zpracování jako nemehlo a působí pomateně. „Havel přitom dobře věděl, co dělá, a byl tehdy ve své nejlepší formě,“ myslí si Alexandr Vondra. Vadí mu i to, že dílo působí tak, jako kdyby se vše odehrávalo jen u kulatých stolů a šlo o pouhé předání moci, kdežto ve skutečnosti bylo třeba si svobodu akcemi proti režimu vybojovat. Podle Vondry udělali ve filmu z Václava Havla doslova ,,blbečka".
Scenárista a dramaturg Jan Štern, jenž patřil k vedoucím činitelům Občanského fóra a později se stal i poslancem Federálního shromáždění, však autory v tomhle směru hájí. „Když točíte o dějinách, nemůžete mít všechny příběhy. Tenhle se odehrával na ulicích a na náměstích – tam jsem třeba byl já – a druhý příběh se odehrával v kuloárech, kde se to následkem sil, které ulice uvedla v život, řešilo politicky. Ale ulice tam musela být, to i autoři dobře vědí. To je jenom umělecký záměr, že si vybrali ze spektra událostí jednu vrstvu, tedy jednání, nemohli si vzít všechny. Tohle je nekorektní jim vyčítat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Jan Štern.
Kouzlo bezradného intelektuála pevného jako skála
Nemyslí si ani, že Václav Havel je v pojetí Sedláčka a Kosatíka nějakou loutkou, nebo že by byl nesvéprávný. „Je pojatý v té velikosti, kterou v té době skutečně měl. Z uměleckých důvodů možná autoři hrotí určité situace, zadrhává se víc, než se asi zadrhával, zapaluje si víc cigaret, než by si zapálil. Přehnaná se může zdát míra Havlovy zajíkavosti, která nás ale všechny okouzlovala a byla na něm skvělá. Umělec to jenom takhle předestírá, jenom aby o to víc zdůraznil, že byl pevný jako skála. To je právě Havlovo kouzlo, že na povrchu to je zajíkavý, trošku bezradný intelektuál, ale vevnitř je tvrdý jako žula a ví přesně, co chce,“ podotýká Jan Štern, a tvrdí, že zdůrazněním jevové stránky dali autoři razantní průchod tomu, jaký Havel doopravdy byl a zobrazili ho s určitou mírou ozvláštnění.
Soustředit se převážně na jednání u kulatého stolu nepovažuje ve filmovém zpracování za chybu ani signatář Charty 77, bývalý poslanec za Občanské fórum a rovněž polistopadový místopředseda České národní rady Václav Žák. „Tato výtka mi připadá jako umělý problém, protože bez těch náměstí by si zástupci obou stran k tomu kulatému stolu přece nesedli. O tom, že ta náměstí byla klíčová, nemůže mít soudný člověk nejmenší pochybnost. Kdyby nebyla, tak by žádný kulatý stůl nebyl, jako nebyl pětadvacet let před tím,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Václav Žák.
Havel nebyl nikdy lepší než v prvních dnech revoluce
Za velký omyl by považoval, kdyby si někdo podle tohoto dílu udělal o Václavu Havlovi představu, jak to pochopil Alexandr Vondra. „Protože Havel nikdy nebyl lepší než v těch prvních dvaceti, třiceti dnech revoluce až do zvolení prezidentem. Jeho problém nastal teprve se zvolením prezidentem. To byla pozice, se kterou se neuměl adekvátně vyrovnat. Ale během toho revolučního procesu byl jediný člověk, který byl integrátorem. Havlova síla spočívala v tom, jaký měl respekt uvnitř malých kolektivů,“ upozorňuje Václav Žák, že Václav Havel nebyl žádným revolučním tribunem jako třeba Polák Lech Wałęsa.
Pamatuje si, jakou autoritu požíval Václav Havel při jednáních uvnitř Občanského fóra. „Vyslechl si názory a byl jediným, kdo to dokázal shrnout a navrhnout řešení, které bylo přijatelné pro všechny. A ti pochopili, že nic lepšího, než navrhuje Havel, se navrhnout nedá. To zřejmě platilo i u kulatých stolů, kterých jsem se ale já nezúčastnil. Havel měl obrovskou neformální autoritu. To, že navenek působil jako jemný a rozvážný člověk, je pravda. Ale za tím byla obrovská předvedená myšlenková práce. Když píšu vzpomínky na revoluci, tak v zásadě vycházím z toho, že Havlův podíl na těch prvních týdnech byl naprosto dominantní, klíčový a rozhodující,“ přiznává publicista Václav Žák.
Psali jsme:
Občanské fórum žilo v domnění, že byl Havel na prezidenta přemlouván
Poradce premiérů Ladislava Adamce a Mariána Čalfy Oskar Krejčí si ze sledování filmu Poslední hurá neodnesl dojem, že by byl Václav Havel vnitřně zmatený. „Vždy měl trošinku zadrhávající vystupování, rozpačitost, která ho však i chránila. Ale i v tomhle díle bylo vidět to podstatné, co se v tehdejších dnech projevovalo: jeho organizační schopnost a to, jak vedl vyjednávací skupinu. Byl to on, kdo diktoval závěry z jednání. To ve filmu nebylo potlačené, já to tam viděl, i když je možné, že jsem to tam vkládal svou osobní zkušeností. To, co bylo ve filmu, Havlovu životnímu stylu a stylu jeho práce neublížilo,“ říká pro ParlamentníListy.cz Oskar Krejčí.
Scenárista Jan Štern se domnívá, že autoři uchopili čtvrtstoletí staré události přesně v jejich tehdejší logice a z jeho pohledu i velice realisticky. „Tam je jeden citlivý bod, kdy si Václav Havel v úzkém kruhu řekne o funkci prezidenta, ne že by mu ji někdo nabídl. U toho jsem nebyl, ale jak jsem to prožíval s Občanským fórem, tak jsme žili v domnění – a i se tak Havel choval – že do toho byl vtlačen událostmi a byl k tomu přemlouván. Ne že by to inicioval, jak se to objevilo tady. Ale u těch úplně špičkových jednání jsem nebyl, čili nevím, jestli to sám inicioval, nebo k tomu byl přemluven. V každém případě to byl zásadní moment revoluce,“ domnívá se Jan Štern.
Mimořádná odvaha tvůrců imponuje
Druhou velice zajímavou a pro dost lidí i překvapivou a velice silnou scénu nachází v rozhovoru Mariána Čalfy s Václavem Havlem. „Čalfa mu předestře scénář revoluce, že ho udělá prezidentem, zařídí komunistické poslance a dovede jako premiér zemi ke svobodným volbám. U tohoto rozhovoru nikdo nebyl. V tomhle pojetí jako by tu iniciativu a základní nápad měl Čalfa. Je to pojetí autorů, které respektuji a svým způsobem obdivuji. Ten rozhovor je postaven tak, že Čalfa tu konstrukci vymyslí, řekne si o roli premiéra, Havlovi řekne, že ho udělá prezidentem, že to zařídí u poslanců i tu nezbytnou legislativní změnu, aby se mohlo jít ke svobodným volbám,“ rekapituluje Jan Štern filmové ztvárnění rozhovoru.
Sám se ale spíš domnívá, že k tomu dospěli oba protagonisté na základě společné úvahy. „Tyhle věci byly nasnadě, k tomu nebylo třeba nějak mimořádného rozumu, aby někdo vymyslel, že se musí přemluvit ti poslanci. Je to určité pojetí, které hrotí tu situaci, že Havel jako by byl víc v proudu dění, než že by ho sám vytvářel. To je pojetí autorů Kosatík – Sedláček. Mně to imponuje a přijde mi to jako mimořádná odvaha, se kterou to dělají. Osobně si však myslím, že úplně to tak nebylo, že Havel to měl víc pod kontrolou,“ poznamenává Jan Štern.
Disent byl přesvědčen, že komunisti jsou pitomci
Polistopadový místopředseda České národní rady Václav Žák považuje vylíčený průběh rozhovoru Václava Havla a Mariána Čalfy za dost pravděpodobný a má pro to i vysvětlení. „Moje interpretace, která je ale jenom interpretací, to není žádná zkušenost, zní, že Čalfa působil na Havla jako zjevení. Disent byl přesvědčen, že komunisti jsou pitomci, pro disent byl reprezentantem komunismu Jakeš. A najednou se objeví mimořádně chytrý a flexibilní člověk, který nabídne, že je schopen nějaké věci zařídit. A zařídí je. To byl Čalfa, který podle mého názoru byl pro Havla skutečné zjevení z jiného světa. Myslím, že k němu měl i osobní vztah a že si ho vážil,“ domnívá se Václav Žák.
Exporadce premiérů Oskar Krejčí tvrdí, že i dnes by byl schopen ukázat místnost na Úřadu vlády, kde ke schůzce došlo. „To, co se odehrálo za dveřmi, samozřejmě nikdo z nás přesně neví. Vím o té schůzce jen to, co mi o ní řekl předseda vlády a co mi řekli jiní jeho spolupracovníci, kterým také něco řekl. Ale i kdyby to v detailech bylo nepravdivé, ta scéna vystihuje povahu doby. Chci tím říct to, že teď se spousta lidí zlobí na Havla i Čalfu, že jim šlo o křesla, že se projevili jako nemorální, že měli velké ambice. No tohle je profil každého politika, jen to bylo v kritické době a někteří při té příležitosti převlékali kabáty a jiní jako by jednali v rozporu se svou původní identitou. Ale jakmile se z nich stávají politici, tak kariéra to je rozměr jejich práce,“ vysvětluje Oskar Krejčí.
Díl Poslední hurá zboural mýty, a to je vždy důležité
Jeho postavu si zahrál Oldřich Kaiser. „Myslím si, že je to velmi dobrý herec. Ale pokud jde o literární ztvárnění, tak já jsem nikdy nekouřil, za Ládi Adamce se na Úřadu vlády nepilo, sprostě mluvím, jen když se praštím kladivem do ruky. Ale chápu, že to je hyperbola, a řekl bych, že má postava dopadla podstatně lépe, než jsem doufal. Tu hlavní funkci, mělo-li to nějakou funkci, ten díl splnil. Zboural mýty, a to je vždycky strašně, strašně důležité,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz Oskar Krejčí s tím, že ho ve filmu zaujal okamžik, kdy se šel podívat na Letné na manifestanty, což už téměř zapomněl.
Nejvíc se mu líbila scéna, v níž se na schodišti míjí s tehdejším premiérem. „To je právě to, čím se liší umění ve srovnání s vědeckou prací. Marián Čalfa jde po schodech nahoru a já jdu po schodech do propadliště dějin. Dialog mezi mnou a Mariánem jsou historicky vzato tři scény, které jsme my mezi sebou měli v úplně různých časech. Tady to autoři dokázali dostat do jedné scény i s tím symbolismem, který má podobu metafory. To se mi líbilo. Moje repliky se sice odehrály jindy a zvlášť, ale všechny jsou pravdivé. Tohle je právě rozdíl mezi uměním a historií ve smyslu vědeckém,“ poukazuje Oskar Krejčí.
Film nejvíce ublížil tehdejšímu premiérovi Adamcovi
Velkou výhradu má ale vůči tomu, jak byl vypodobený jeho tehdejší šéf Ladislav Adamec. „Nebyl to žádný slaboch, byl to člověk velmi cílevědomý – a jak je vidět i z toho jeho odstoupení – také principiální. Řekl bych, že jemu ten film ublížil nejvíc. Největší chybou bylo, že ta vyjednávání neprobíhala v přímém přenosu, ale to už se odčinit nedá. Tykali jsme si, ale vždy jsem respektoval, že on je ústavní činitel a já jenom poradce. Mezi námi byl velmi pracovní vztah, ale skutečnými přáteli jsme se stali až po Listopadu, kdy se na něj všichni vykašlali. A já jsem za ním chodíval velmi často. Ta realita života je trošinku jiná,“ uvědomuje si poradce tehdejšího premiéra.
V diskusích k tomuto dílu filmové série České století zaznívají jak hlasy, že jde o zkreslování historie, tak i protichůdné, že by film měl jít do škol, aby školáci věděli, jak to „skutečně“ bylo. „Já to za zkreslení historie nepovažuji, je to odvyprávěný příběh, ne historie, očima Sedláček – Kosatík. Každá velká dějinná kniha, třeba i Francie či Anglie, je odvyprávěný příběh. Nelze vykládat historii, že se poskládají fakta, a to je ta historie. Ne, to se musí dát do souvislostí, což autoři udělali. A jaké pojetí dali těm figurám, těm událostem, jak je vysvětlili, jak je pospojovali, to je impozantní,“ hodnotí diskutované dílo Jan Štern.
Neexistuje žádný zásadně pravdivý obraz dějin
„Může to samozřejmě někoho dráždit, že si bude říkat: ´Ne tady je akcent příliš silný na tuhle osobu, jiná osoba je potlačena do pozadí´. To jsou detaily, ale v tom pojetí to není zkreslení dějin, to je vyprávění. Dějiny nemůžete popsat jinak, než že je vyprávíte. Je omyl se domnívat, že je někde uložen jakýsi zásadně pravdivý obraz dějin a my ho buď vytáhneme, nebo ne. Ne, žádný pravdivý obraz dějin není. Jsou jenom příběhy, které si o nich vyprávíme. A tenhle příběh, co tihle dva pánové odvyprávěli o našich moderních dějinách, je impozantní. Proto bych doporučil ho školákům promítat,“ říká dramaturg a scenárista Jan Štern.
Stejný názor zastává i Oskar Krejčí, i když jde o umělecké pojetí a představuje to odchylku od toho, co sám jako bezprostřední účastník tehdejších jednání viděl. „Ale to je to podstatné, co já viděl. Protože i to, co je takzvaně vědecké ztvárnění, je strašně subjektivní. Ve srovnání s tím, jak třeba já píšu, je tohle samozřejmě zajímavější, napínavější a rozhodně pro mládež, které už jsme – s prominutím – ukradení za těch pětadvacet let, skutečně stravitelnější než moje knížky. Dá se na tom rozumět době. Ne souhlasit, ale učit se na tom diskutovat. Proto bych film do škol doporučil, ať o něm diskutují,“ konstatuje Oskar Krejčí.
„Blbečka" z něj udělali jeho nejbližší: Dáša a kavárenští kamarádi
Na probíhající diskusi o filmovém zpracování postavy Václava Havla zareagoval i mediální odborník a bývalý ředitel Slovenské televize Radim Hreha. „Před listopadem a několik let po něm Václava Havla lidé ctili jako ikonu odporu k totalitě. Jeho image umocňovala především jeho paní Olga, která zůstala navždy v paměti českého i slovenského národa příkladem kultivované, inteligentní dámy, která pro svého muže obětovala vše. Po listopadu z ´Havla udělali blbečka´ jeho nejbližší: Dáša stejně jako kavárenští kamarádi Mr. TREND, MR. PROMOPRO a další všehoschopní ´demokraté´," dodává pro ParlamentníListy.cz Radim Hreha.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
