Mnichovský diktát byl dojednán 29. září 1938 v Mnichově a podepsána po půlnoci, tedy 30. září 1938. Zástupci čtyř velmocí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.

Je pravda, že jiní zradili nás, ale my zrazujeme sami sebe

Československá vláda společně s prezidentem Edvardem Benešem na dohodu přistoupila, ačkoli odstoupení území neodhlasoval parlament, který měl mít dle ústavy rozhodující slovo.

Národně-demokratický poslanec Ladislav Rašín, syn Aloise Rašína, řekl prezidentu Edvardu Benešovi po prezidentově kapitulaci před Mnichovskou smlouvou: „Promiňte, pane prezidente, že s Vámi nesouhlasím. Na tomto Hradě vládli čeští králové samostatnému státu a určovali často dějiny Evropy. Zde na tomto Hradě se ale nikdy neustupovalo. Měli jsme se bránit. Ustoupili jsme sami. Příští generace nás odsoudí, že jsme bez boje odevzdali své kraje. V čem má národ vidět sílu a v co má věřit, když jsme mu vzali armádu, která bez výstřelu opouští pozice? K té cizí zbabělosti připojujeme zbabělost vlastní. Je pravda, že jiní zradili nás, ale my zrazujeme sami sebe.“

ParlamentníListy.cz oslovily politiky s dotazem, co tato událost podle nich znamená pro český národ, jaké z ní plyne poučení a zda jsme se měli proti Němců bránit.