Prvnímu přímo zvolenému českému prezidentovi Miloši Zemanovi se v tomto týdnu naplní úvodních sto dnů ve funkci hlavy státu. „Myslím, že se Miloš Zeman snažil trochu ohmatávat, kam až jeho moc může sahat. Zjistil, jaké možné možnosti má, ale zároveň asi i pochopil, že vzhledem k prezidentským pravomocem si nemůže moc diktovat. Takže očekávám, že bude testovat dál,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Josef Mlejnek, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Od nástupu do funkce je však na Miloši Zemanovi patrné, že chce mít dobré vztahy s politickými stranami, protože si je dobře vědom toho, že pouze ze své funkce toho moc nesvede. „Snaží se mít blízko k sociální demokracii, teď byl na sjezdu KDU-ČSL. Vypadá to, že míří na horizont po příštích parlamentních volbách a že se snaží, pokud to jde, ve spektru od středu doleva, získat v těchto politických stranách co nejlepší pozici,“ domnívá se Josef Mlejnek.
Zeman ani na Vysočině na chuť moci zapomenout nemohl
Je evidentní, že moc, kterou mu dává prezidentský úřad, Miloši Zemanovi chutná. „Já si myslím, že mu moc vždy trošku chutnala. Angažoval se už i před rokem 1989 ve speciálních kruzích a bylo na něm opravdu vidět, jak je rád, když je středem pozornosti. Pamatuji si na některá setkání z té doby. Zcela jistě se nemohlo stát ani při jeho dlouhodobém odpočinku na Vysočině, že by na tyto své pocity a touhy zapomněl,“ říká pro ParlamentníListy.cz psycholog Petr Beroušek.
Psali jsme:
Miloš Zeman je podle psychologa docela klasický případ generace politiků, kteří do politiky jdou s tím, že přece jen pahorek domýšlivosti nebo zbožného přání být významným a důležitým je u nich prostě prioritní. „Je otázka, do jaké míry bude mít jeho angažování v dříve nedotknutelných strukturách, jako je sněmovna, větší efekt. V současné době spíš dává o sobě vědět trochu ve stylu 'Jsem tady a nebudu jen pasivně všechno podepisovat a neprojevovat se',“ podotýká Petr Beroušek.
Úlet ve Svatováclavské kapli a se jmenováním profesora
V úvodních měsících prezidentování šlápl Miloš Zeman alespoň dvakrát vedle. „Jsou tam nejméně dva excesy. Jednak ve Svatováclavské kapli při odemykání korunovačních klenotů, jednak při sporu o Martina Putnu. To působilo velice negativně, poněvadž prezident to jmenování může zpochybnit jedině tehdy, když zjistí, že v tom procesu něco nehraje, že se tam stala nějaká chyba, ale ne podle toho, jak si myslí, že má společnost vnímat profesora, což bylo úplně mimo,“ tvrdí politolog Josef Mlejnek.
Ing. Miloš Zeman
Ve světle těchto dvou excesů nepovažuje prezidentův střet s ministrem zahraničí o jména diplomatů za až tak závažný, protože ten se odehrává s různým obsazením už od roku 1990. „Spor o jmenování velvyslanců, hlavně Lívie Klausové na Slovensku, je prestižní záležitostí a svým způsobem je to pokračování souboje o prezidenství mezi Zemanem a Schwarzenbergem. Miloš Zeman si i tady testuje svůj prezidentský prostor, kam až může jít,“ konstatuje Josef Mlejnek.
Není ve věku, kdy by prezidentskou agendu neměl zvládat
Podle psychologa Petra Berouška jsou na Miloši Zemanovi patrné známky únavy a je vidět, že je to pro něj přece jen náročné. „Ale když to srovnáme s jinými politiky v zahraničí, tak zase není ve věku, kdy by to neměl všechno dobře zvládat. Je otázka, do jaké míry si trošku pomáhá posílením po té stránce alkoholu nebo něčeho podobného. Jeho počínání je předvídatelné, i když ne vždy se mu dá laicky rozumět. V podstatě se ale drží určité linie, kterou dříve deklaroval,“ míní Petr Beroušek.
Také Josef Mlejnek souhlasí s tím, že Miloš Zeman si počíná tak, jak sliboval. „Sám avizoval, že bude aktivnější, už jen proto, že byl přímo zvolen. Dělá to vědomě už jen kvůli tomu, že chce dát prezidentsví aktivnější podobu. Po letech důchodu na Vysočině se do výkonu funkce hlavy státu vrhnul skoro až po hlavě. Myslím si ale, že časem to tempo trochu zvolní. Pochopí, že s řadou těch věcí nic nesvede,“ upozorňuje politolog na to, že pro prezidentovy cíle je nejdůležitější, zda mu je, či není nakloněna sněmovna, a nikoli to, jestli v ní přednese projev.
Určitě chce být jiným prezidentem, než byl Klaus
Zároveň je přesvědčen, že mnohé Zemanovy kroky jsou více pro diváky, tedy pro voliče, a že mají spíše symbolickou hodnotu než reálnou. „Má to být symbol toho, jak chce pojmout prezidentskou funkci. Myslím si, že si sám uvědomuje, že to je víc navenek, pro diváky. A o tom svědčí, že o víkendu navštívil sjezd lidovců, kteří mají šanci se dostat do Parlamentu. Evidentně to rozehrává na všechny strany a směřuje to k parlamentním volbám, co budou za rok. V novém Parlamentu by měl mít lepší mocenskou pozici, než má teď,“ tuší Josef Mlejnek.
„Určitě chce být jiný, než byl předchozí prezident Václav Klaus. To zcela očividně, přitom ale ta snaha je svým způsobem omezena tím, že přece jenom mnohé jeho počínání je podobné, jako bylo u Klause. To, že je pro běžné lidi srozumitelnější, než byl předchozí prezident Václav Klaus, ho může stavět do pozice, že je stoupencem či fandou levice. Ale nemyslím si, že by až tak byl ochoten se za levici angažovat. Chce, aby se politická scéna zcivilizovala, kritizuje napravo i nalevo, není rozhodně někým, kdo by jednoznačně šel tou levou stopou,“ poznamenává Petr Beroušek.
Z přezemanování přestane být zajímavý pro čtenáře, posluchače i diváky
To, že je v médiích až přezemanováno, může nynější hlavě státu začít vadit. „Dokonce si myslím, že novináři celkem s větší chutí do něho strkají, protože vědí, že je nemá rád, a tudíž vytvářejí jemné napnelismy, které do budoucna mohou znamenat, že Miloš Zeman upadne u lidí trošku v nelibost. A také tu je určitě riziko, že z toho přezemanování vznikne situace, že už přestane být zajímavý pro čtenáře, posluchače i diváky,“ dodává pro ParlamentníListy.cz psycholog Petr Beroušek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
