„Tady přestává veškerá legrace. Za rok se tohle, co v ÚSTR, bude dít v České televizi, rozhlase, soukromých médiích, což by byl první terč útoků té podivné oranžovorudé kliky, která by následně normalizovala ministerstvo po ministerstvu. Je ironií osudu, že to bude pětadvacet let po sametové revoluci. Podle některých politologů právě po takové době dochází k restauraci starých režimů. U nás je to nicméně dost depresivní,“ říká studentská vůdkyně ze sametové revoluce Monika MacDonagh – Pajerová. Aktivisté, kteří otevřeně protestují proti změnám v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), se prý setkávají s širokou podporou.

Budou bouře

Podle vysokoškolské pedagožky MacDonagh – Pajerové se schyluje k větším protestním bouřím, protože si to  lidé nenechají líbit. „Vyzýváme lidi, aby si uvědomili, že ČSSD je ovládaná KSČM. Není to tak, že by tam všichni chtěli spolupracovat s komunisty, ale ve vedení jsou lidé jako Lubomír Zaorálek nebo Jiří Dienstbier, jimž se za poslední půl rok něco stalo v hlavě. Tím, že nahlas přiznávají představu spolupráce s KSČM, dělají obrovskou chybu. A ÚSTR je první cena za to, co musí zaplatit, aby s nimi komunisti spolupracovali. Já si to uvědomila až nedávno. Pokud by se části ČSSD a KSČM tento scénář povedl, tak příští rok ve volbách získají většinu v Poslanecké sněmovně, Senát mají, jsou v převaze u Ústavního soudu a mají prezidenta. Budou proto moci dělat veškeré důležité legislativní změny, což by mohlo být pro směřování země tragické,“ podotýká.

O otci a synovi Dienstbierových

„Jiřího Dienstbiera ale nechápu, vždyť jsem ho původně v prezidentské volbě i podpořila a doufala, že bude představovat moderní proevropskou sociální demokracii. Zřejmě jsme si ho spletla s jeho tatínkem, s nímž jsem dlouho spolupracovala na ministerstvu zahraničí,“ začne o jiném studentském vůdci ze sametové revoluce.

Nad námitkou, že Dienstbier mladší ParlamentnímListům.cz kdysi řekl, že by mu otec nezazlíval spolupráci s KSČM, protože byl realistou, se zasmuší: „To si nemyslím. Jeho táta je mrtvý, takže už se nedozvíme, co by na to říkal. Jirka může vykládat, že by mu to schválil a já zase říkám, že jsem s ním spolupracovala intenzivně deset let a nikdy mi pan Dienstbier nevyprávěl o tom, že by se mělo spolupracovat s komunisty. Vždy jen říkal, že bychom neměli být jako oni a neměli bychom se jim mstít.“