Senátor Michálek, slavný nahlašovač korupce, o Babišově "estébáctví" a nových akcích proti rozkrádání

26.11.2013 9:57

ROZHOVOR Nejznámější whistleblower Libor Michálek se svým návrhem na ochranu lidí, kteří by se podobně jako on odvážili poukázat na nekalé praktiky ve veřejné správě, v Senátu neuspěl. Přesto se tím nenechal odradit a připravuje další protikorupční opatření. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz senátor Libor Michálek hovořil také o svém názoru na šéfa české pobočky Transparency International v křesle ministra, o pozitivním lustračním osvědčení možného budoucího člena vlády Andreje Babiše i o možných rizicích propojení politiky, byznysu a médií.

Senátor Michálek, slavný nahlašovač korupce, o Babišově "estébáctví" a nových akcích proti rozkrádání
Foto: Hans Štembera
Popisek: Senátor Michálek hlasoval pro

Anketa

Vítáte, že se ČSSD, Babišovo ANO a KDU-ČSL blíží dohodě o vládě?

63%
37%
hlasovalo: 10610 lidí

Vaším cílem bylo předložit v Parlamentu zákon na ochranu whistleblowerů, tedy lidí, kteří stejně jako vy upozorní na korupci nebo podvody ve státní správě. Proč váš návrh zákona v Senátu neprošel?

Hlavní výhrada spočívala v tom, že v kompetenci ombudsmana není rozhodovat, ať už ve správním nebo jiném typu řízení. A návrh zákona předpokládal, že ombudsman by byl osobou, která potvrdí, zda oznamovatel korupčního nebo nekalého jednání splnil zákonné podmínky a může požívat ochrany jako třeba členové výborů odborových organizací. Zásadní připomínka spočívala v tom, že by musely být rozšířeny kompetence ombudsmana.

Ale rozšíření kompetencí ombudsmana může být součástí nového zákona o ochraně oznamovatelů korupce, to přece není takový problém. Nešlo to doplnit?

V návrhu byla taková konstrukce, že tímto zákonem na ochranu whistleblowerů bude novelizován i zákon o veřejném ochránci práv. Přesto se objevily připomínky, že to není úplně koncepční, ale bohužel nikdo z oponentů neuvedl, jaká jiná osoba by mohla nezávisle posoudit, zda oznamovatel korupce splňuje zákonné podmínky pro ochranu. V zahraničí je běžné, že na to existují samostatné úřady, ale cílem zákona nebylo zřizovat nový institut. Cílem bylo využít institucí, které tu jsou. Jako další řešení se nabízí, ale to bude na diskusi se senátory, kteří návrh kritizovali, že tato kompetence může být částečně přenesena na soud, který by se v rámci předběžného opatření vyjádřil, zda oznamovatel ty podmínky splňuje. Ale kdo bude tou nezávislou osobou, bude záležet na tom, jak se k tomu kolegové budou stavět.

Fotogalerie: - Slib poslanců

První zasedání sněmovny v sedmém volebním období m...
První zasedání sněmovny v sedmém volebním období m...
Poslanec Martin Komárek
První zasedání sněmovny v sedmém volebním období m...
Prvního zasedání sněmovny se účastnila i Rusnokova...
Miroslav Kalousek daruje květinu

Takže jste snahu prosadit takový zákon úplně nevzdal?

To určitě ne.

Všimla jsem si, že mezi protikorupčními opatřeními, která navrhla iniciativa Rekonstrukce státu, zákon na ochranu oznamovatelů korupce není. Nepovažují jej za tak důležitý jako jiné zákony?

Pokud jsem správně informován, Rekonstrukce státu měla připravenu širší množinu návrhů, které by se měly přijmout, pokud možno v dohledné době. Ale aby pány poslance nezahltili, udělali určitou selekci. Ochrana whistleblowerů se dá řešit i zákonem, který mají ve svých opatřeních: zákonem o státní službě. Ochrana oznamovatelů korupce by mohla být přímo vtělena do tohoto připravovaného zákona. Podobně jsme uvažovali o variantě, zda nevtělit tuto věc do zákoníku práce. Je možné, že zákon o státní službě už sám o sobě přijde s nějakým mechanismem ochrany, pak by návrh mohl jít standardní cestou přes Poslaneckou sněmovnu.

Pokud jsem dobře informována, připravujete také další protikorupční opatření - návrh na regulaci lobbingu a návrh novely o svobodném přístupu k informacím. V jakém stádiu je v současné době jejich příprava?

Jde také o senátní iniciativu. V případě zákona o lobbingu je to poměrně jednodušší, protože jde o předpis, který připravila Strana zelených ve spolupráci s ČSSD a který už na přelomu roku 2009 a 2010 jednou prošel Poslaneckou sněmovnou, ale narazil v Senátu. Cílem je předložit ho znovu v trochu korigovaném znění, aby se nejzásadnější námitky, které k němu byly, už vypořádaly. Ale je možné, že si tento typ zákona vezme za své případná vládní koalice, takže teď bude hodně záležet na tom, jak rychle bude sestavena vláda a co si dá do priorit.

U svobodného přístupu k informacím jde o větší změnu, nepředpokládám, že ta bude zcela v prioritách vlády. Proto je mým cílem předložit senátní návrh novely ještě do konce tohoto roku.

A čeho by se změna měla týkat?

Mimo jiné rozšíření okruhu povinných osob. Jsou totiž velké problémy, když si třeba senátoři ze zdravotního a sociálního výboru vyžádají informace od zdravotních pojišťoven, podle stávajícího zákona je není z nich prakticky možné dostat. Podobně státem ovládané společnosti se pořád chtějí vymykat dosahu zákona, byť existuje judikát, který takovou skutečnost nepřipouští.

Pořád také nastávají problémy, jaké se objevily v případě Úřadu vlády a informací kolem odměn Jany Nagyové, nebo v případě jihomoravského krajského úřadu a odměn jeho zaměstnankyně, která byla přítelkyní hejtmana Michala Haška. Úřady odmítají sdělit informace o odměnách některých pracovníků, i když i tady padly soudní rozsudky, že by tyto údaje měly být veřejné. Počítáte i s nějakým zpřísněním, třeba sankcemi za neposkytnutí takových informací?

V této věci spolupracuji s panem Oldřichem Kužílkem, který se v této věci hodně angažoval, určitě bude probíhat diskuse na téma, jak lépe vynucovat dodržování zákona. Nabízí se několik variant, například to může být automatická pokuta pro osobu, která vydala rozhodnutí o zamítnutí poskytnutí informace, pokud rozhodnutí bude soudem zrušeno.

To znamená, že by pokutu nezaplatili daňoví poplatníci jako dnes, když pokutu uhradí státní úřad, ale nově by měl sáhnout do své kapsy konkrétní úředník nebo politik, který odmítl informaci poskytnout?

Ano. Druhá možná konstrukce, která je složitější, vyžaduje ingerenci nějaké třetí osoby, třeba tzv. informačního komisaře, který by ve druhém stupni rozhodoval, jestli informace bude, či nebude poskytnuta. Dnes je to tak, že v prvním stupni žádost zamítne třeba úředník ministerstva a ve druhém stupni ministr. Ale jestliže bylo např. zamítnutí informace na Úřadu vlády činěno v souladu s vůlí toho nejvyššího, nedá se předpokládat, že by ve druhém stupni rozhodnutí zásadním způsobem změnil. Pokud by druhý stupeň byl třeba ombudsman, nebo jiná nezávislá osoba s patřičnou kompetencí, tak by se podstatným způsobem zúžil počet zamítnutých žádostí o informace. Těch variant je více, jaká bude zvolena, bude záležet na diskusi s panem Oldřichem Kužílkem a kolegy v Senátu.

Vy jste napsal knížku s názvem Zničte to, nebo to zničí vás, v níž popisujete vlastní zkušenost s praktikami korupce ve státní správě. Co vás vedlo k napsání knížky?

Prvotním cílem bylo vykreslit, jak funguje ten systém, samozřejmě jsem měnil jména, nechtěl jsem útočit na konkrétní osoby, ale chtěl jsem popsat, jak se mezi sebou baví různí poradci, lobbisté, představitelé veřejné správy, a poskytnout i určité východisko, aby se omezil prostor pro tyto manipulace.

Mohla by knížka pomoci někomu, kdo se ocitne v podobné situaci jako vy na Státním fondu životního prostředí, rozlišit, jestli už jde o známky korupce, či ne?

Domnívám se, že ano. Pochopitelně, knížka není psána jako nějaká učebnice. Ale pokud by se dotyčný s něčím podobným setkal, knížka ho může prvotně vést ke zvýšené pozornosti, i když nedává podrobný návod, jaké další kroky má učinit. Ale určitě to může lidem ve státní správě nebo na úrovni samospráv pomoci.

Mohly takové kauzy, jako byla vaše na Státním fondu životního prostředí, která přispěla k rezignaci tehdejšího ministra životního prostředí Pavla Drobila, přispět k tomu, že ODS dopadla ve volbách tak katastrofálně?

Myslím, že hlavní problém byl v tom, že se na kauzy nereagovalo patřičným způsobem. Samotný fakt, že kauza s poradcem ministra Martinem Knetigem vyplave na povrch, by sám o sobě nic tak katastrofálního pro tehdejšího ministra Drobila nemusel znamenat, pokud by jeho reakce byla ve stylu: Končím spolupráci s Knetigem a oceňuji pana Michálka, že na to upozornil. Ale to se nestalo.

Pokud by reakce vlády na různé korupční kauzy byly správné, domnívám se, že jí to naopak mohlo pomoci. Já jsem konkrétně oslovoval tehdejší šéfku kanceláře premiéra Janu Nagyovou, protože mi bylo řečeno, že pokud se chci sejít s panem premiérem, mám napsat na sekretariát Úřadu vlády paní Nagyové a specifikovat téma. Když jsem nastínil, jaké mám podezření a že by měla být nasazena BIS, místo úkolování BIS ve věci ochrany ekonomických zájmů paní Nagyová úkolovala někoho jiného a snažila se chránit zájmy své. Ale jsem rád, že se díky mému oznámení plán nerealizoval a tím se uspořilo čtvrt miliardy korun.

Jak se vám líbí návrh šéfa ANO Andreje Babiše, aby se stal ministrem vnitra ředitel české pobočky Transparency International (TI) David Ondráčka?

Já znám Davida Ondráčku už několik let. Je aktivní i v iniciativě Rekonstrukce státu, ale sama TI má za sebou řadu protikorupčních auditů v různých státních institucích, podala řadu návrhů, jak situaci v této oblasti zlepšit. Myslím si, že je to velmi schopný člověk, který by si v této pozici dokázal poradit. Je to právě Ministerstvo vnitra, které musí předložit zákon o státní službě. Ale já si nedělám iluze, protože vím, jaké to je, když člověk nastoupí na nějaký úřad, kde má pod sebou pět set lidí. Není pochopitelně v silách jednoho člověka přimět celý aparát Ministerstva vnitra napsat propracovaný zákon. Bude tedy záležet na tom, jaký bude mít ministr okruh spolupracovníků.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš navštívil prezidenta Miloše Zemana, aby zjistil, jaké má šance být jmenován do vlády s pozitivním lustračním osvědčením. Je podle vás ještě dnes pozitivní lustrační osvědčení překážkou vstupu do vlády?

Já jsem na toto téma četl blog pana Berwida, který zná praxi tajných služeb ve Velké Británii. Na blogu podrobně analyzoval, co je obsahem spisu, a z analýzy vyplývalo, asi tak v poměru šedesát na čtyřicet, že to mohl být spíš kompromitující materiál na pana Babiše než záznam o tom, že s StB skutečně spolupracoval. Mám pocit, že jeho podpis nikde ve spisu nefiguroval. Vzhledem k  odstupu času, je to už pětadvacet let i více, a tomu, že ve spise nefiguruje podpis, tak bych tomu nějaký zvláště velký význam nepřikládal. Prostě a jasně: Dovedu si představit, že tajná služba se může snažit nějaké lidi zdiskreditovat, i to mohl být systém práce Státní bezpečnosti.

Myslíte, že by se za minulého režimu ve vlastních spisech StB snažila někoho diskreditovat?

Já jsem také roky pracoval na správním úřadu, tak vím, jak občas může mít úředník tendenci uvést ve vlastní práci více výkonů, než je realita. Proto by mě nepřekvapilo, když ve spisu není podpis pana Babiše, nebo nějaká expertiza, že se jedná skutečně o jeho podpis, tak bych k tomu byl rezervovaný. Jsem si vědom toho, že i když soudy o této kauze budou rozhodovat, vzhledem k odstupu dvaceti pěti let se objevuje pochybnost, jestli lze vůbec v současné době dojít k pravdivému závěru, jak to bylo.

Vidíte nějaké riziko v tom, když vlivný politik, v tomto případě Andrej Babiš, téměř vítěz letošních voleb, je výrazně propojen s byznysem, který je navíc závislý na státních dotacích, ale je také vlastníkem významných médií?

Asi hodně záleží na tom, jestli tam probíhají nebo neprobíhají zásahy do práv redaktorů. Dovedu si představit model, že Andrej Babiš má média skutečně pouze jako investici, ostatně už proběhly zprávy, že převážnou část akcií chce uvést na burzu. Asi bych rozlišoval, jestli je to jen otázka vlastnictví, nebo jestli vlastnictví začne využívat k nějakému politickému vlivu. Podobně jako kvalitní zákon o státní službě má zamezit ministrovi, aby vyměňoval vedoucí oddělení na úřadu, i vlastník médií by se měl zdržet toho, aby si do redakce „nasazoval“ nějakého „pana Mrzenu“ (šéfredaktor zpravodajství České televize, kterého řada redaktorů obvinila z ovlivňování zpravodajství České televize – pozn. red.). A důležité také je, aby se redaktoři nebáli a stejně jako paní Drtinová upozornili, pokud by byli tlačeni k něčemu, co jim nekonvenuje.

Myslíte, že se situace při řešení korupčních a hospodářských kauz v budoucnu skutečně zlepší?

Myslím, že hodně bude záležet na tom, jestli si stávající Poslanecká sněmovna vezme za svou alespoň část návrhů Rekonstrukce státu. Zatím se jeví, že se k tomu poslanci v převážné většině hlásí. Pokud se to odrazí v konečném hlasování o zákonech, pak to bude velmi pozitivní signál. Mírný optimismus u mne převažuje, ale chce to vyčkat. Zásadním signálem, zda lze očekávat významnou změnu, bude to, v jaké podobě projde zákon o státní službě.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Paní senátorka číslo 42.“ Kubera v Senátu vyhrotil jedno z nařízení Bruselu

18:22 „Paní senátorka číslo 42.“ Kubera v Senátu vyhrotil jedno z nařízení Bruselu

Jaroslav Kubera, místopředseda Senátu, dnes na plénu „zabojoval“ proti nařízení EU o ochraně osobníc…