„Smrt Václava Havla mě zabolela. Měl jsem ho rád. Byl úžasný vlastenec, humanista a velmi silný charakter. Lidi s principy v totalitě vždy trpí a on za své principy dlouho seděl. Teď o něm zrovna čtu knihu, kterou mi poslali z Česka,“ říká Mirek Smíšek s tím, že o Václava Klause se nezajímá. O politice ve vlasti se vůbec nechce bavit. „Mám jen pozitivní myšlenky a nechci si je kazit nějakou špínou. Na to jsem hluchoněmý,“ vtipkuje.
Fotogalerie: - Havlista Smíšek
Z domácí dílny shlíží Mirek Smíšek na pláže ve Waikanae nedaleko metropole Nového Zélandu Wellingtonu. Přestože už mu je sedmaosmdesát, pořád nejradši posedává za hrnčířským kruhem, který už má desítky let. Otáčí ho nohama a hbitými prsty zpracovává hlínu. Jako celoživotní optimista si vysoký věk až tak moc nepřipouští, stále srší vtipem. Trochu připomíná hobita Bilba z filmové trilogie Pán prstenů, pro kterou vyráběl veškerou keramiku. A jak se dostal až na druhý konec světa?
Psali jsme:
Zpackaný útěk do Švýcarska
Za druhé světové války distribuoval s kamarádem v rodné Lysé nad Labem protinacistické letáky, přeřezávali Němcům telefonní dráty, občas vysklili okna místní kanceláře gestapa. Chtěli do Anglie, bojovat proti okupantům. Při útěku se nicméně na klikaté švýcarské hranici špatně zorientovali a bylo zle. „Vždyť my už jsme byli ve Švýcarsku, ale vybrali jsme si zkratku a ta vedla přes Německo, kde nás chytli. Tam jsme udělali velkou chybu. Měli jsme připravenou stejnou pohádku, že jsme šli hledat práci do Švýcarska. Kdybychom prozradili pravý důvod, jdeme ke zdi,“ líčí.
Výslechy na Pankráci byly tvrdé, ale pak je poslali na práci. Prošli více než deseti pracovními tábory. Pracovali třeba v rakouské továrně na výrobu tanků anebo v laboratoři dělali analýzy oceli, kde se jim dařilo zdržovat výrobu. Když ze všech stran slyšeli, že Němci utíkají domů, namířili si to z Vídně domů. „Chytili jsme vlak na sever do Československa. Když jsem přijel za maminkou domů, tak jsem se nejdřív musel pořádně vykoupat, než jsem se odvážil ji obejmout. Nechtěl jsem to setkání zkazit,“ dodává. Hned poté ale zamířili zase do Německa.
Další autentické příběhy na ParlamentníchListech.cz čtěte ZDE
Pryč z Evropy
V Československu byla sovětská vojska, tedy příznivá situace pro rozvoj komunistů. „Komunisté pro nás byli vždy diktátoři a diktátor nepřinese nic dobrého. Prostě jsme chtěli sabotovat bolševiky,“ vysvětluje, proč nezůstal v rodném městě. Chvíli sbíral informace o Němcích pro britské špiony v Düsseldorfu a Wupertalu. „Ještě dlouho po válce tam hodně lidí velebilo Hitlera, blázni. Tak jsem rád, že jsme byli prospěšní proti těm darebákům, co zabíjeli lidi,“ vzpomíná. Ale špionáž ho dvakrát moc nebavila a navíc měl už Evropy plné zuby.
Austrálie tehdy přijímala emigranty pod podmínkou, že první dva roky budou pracovat, kam je pošlou. Roku 1948 proto odplul k protinožcům. Začal dělat v cihelně, ale u známých si zkusil i práci s hlínou. Tomu úplně propadl. V keramičce začal výrobou džbánku ve tvaru tuláka, který hrál neoficiální australskou hymnu Waltzing Matilda. Stal se velmi populárním. Prodaly se ho tisíce kusů a dnes jde o hodně ceněný sběratelský kousek. Po třech letech odjel na Nový Zéland, kde už zůstal.
Nejznámější Čech z konce světa
Tvarovat hlínu, navrhovat různé tvary mís se mu zalíbilo natolik, že se stal na konci světa uznávaným výtvarníkem. Pro novozélandskou vládu vytvořil dar pro britskou královnu, dělal také pro japonské ministerstvo zahraničí a nakonec vytvořil sérii sedmi set keramických předmětů pro slavnou filmovou trilogii režiséra Petera Jacksona Pán prstenů. Však mu doma ve Waikanae ještě pár džbánků vyrobených pro filmový trhák zbylo. Nicméně o příbězích J. R. R. Tolkiena si myslí své. Prý jde o blbou pohádku.
Právě před rokem mu byla udělena českým ministrem zahraničí cena Gratias agit za šíření dobrého jména Česka v zahraničí. „Potěšilo mě to. Uznání, že člověk nějak prospěl,“ sděluje slušnou češtinou Smíšek. Ostatně většina českých rodáků žijících na Novém Zélandě hned při otázce, jací jsou zde nejznámější Češi, odvětí: „Malíř a portrétista maorských válečníků a náčelníků Gottfried Lindauer, který se na Zélandu vylodil již v roce 1874 a jeho obrazy tady dnes visí v každé větší galerii. Zemřel roku 1926. No a v současnosti určitě Mirek Smíšek, excelentní výrobce keramiky.“
Kdo je výtvarník Mirek Smíšek
Narodil se v roce 1925 v Lysé nad Labem. Za německé okupace se zapojil do protinacistického odboje. Jelikož byl chycen při útěku z protektorátu, prožil dlouhou dobu v nacistických lágrech. Po válce pracoval pro britskou tajnou službu, ale v roce 1948 odjel z Německa do Austrálie. O tři roky později se přemístil ještě dál, až na Nový Zéland. Stal se uznávaným výtvarníkem a keramikem. Jeho nejznámějším počinem je vytvoření sedmi set předmětů pro filmovou trilogii režiséra Petera Jacksona Pán prstenů. Teprve loni dostal od českého ministerstva zahraničí cenu Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Žije a tvoří s manželkou, také uznávanou výtvarnicí, nedaleko hlavního města Nového Zélandu Wellingtonu.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
