Policejní těžkooděnci zasáhli v sobotu v Praze proti squatterům (lidem, kteří nezákonně vniknou a obsadí nějakou nemovitost či byt), kteří obsadili chátrající dům na Pohořelci. Zasáhli proto, že majitel domu policii požádal o vyklizení. Zadrženo při tom bylo celkem 27 osob.
Problém, na který se dá nahlížet z pohledu práva jednoznačně, lze však vnímat i jinak. Upozornil na to zástupce ombudsmana Stanislav Křeček na svém profilu na Facebooku.
Psali jsme:
„Squatteři jistě porušili zákon, ale co dělá uprostřed města chátrající dům bez aktivity a pozornosti úřadů? Na co čekáme? Copak je vlastnické právo jediné, které budeme my i veřejná moc respektovat?“ zeptal se. Podle něj je problémem to, že státní orgány jinak nezasahují, na devastovaný dům, často někde v centru města, se jen dívají a aktivitu projevují jen v obdobných případech, kdy pak eventuálně někoho pokutují.
Vlastnické právo nad všechna ostatní? To není vždy dobře...
„Kolik let se na ty devastované domy, které chátrají, musí občané dívat? Copak nelze uplatnit postup takový, že ho obec upraví na náklady vlastníka? A pokud by vlastník ty náklady uhradit odmítal, o onu nemovitost by přišel. Její hodnota by posloužila k úhradě těch dluhů a nákladů. V mnoha jiných evropských zemích se to tak dělá, jen u nás je k tomu státní správa liknavá. Vlastnické právo je totiž u nás nadřazené právům jiným. To v pořádku není, ale vím, že to je pozůstatek dob minulých, kdy se u nás zase extrémně vlastnická práva někoho k něčemu vůbec nenosila a neuplatňovala,“ řekl ParlamentnímListům.cz Stanislav Křeček, který je právníkem a dlouholetým předsedou Sdružení nájemníků ČR. Domy, které tak mnohdy mohly nabídnout šanci získání bytu řadě nájemníků, tak podléhají zbytečně dál zkáze a chátrání.
Psali jsme:
Tím se pak dostal i k dalšímu, ještě palčivějšímu problému. Bytové politice a sociálním bytům. Ty totiž zoufale v Česku chybí. I když plánů a myšlenek na řešení se objevilo v minulých letech již dost, ani jeden návrh uplatnění v praxi nenašel.
Nalijme si čistého vína. Něco si nechceme připustit
„Sociální bydlení nemá u nás ani přesnou kvalifikaci, právní ukotvení. To je asi nejdůležitější problém. A pak ještě jeden – že si nechceme připustit fakt, že u nás žijí lidé, které prostě nikdo nikde neubytuje. Proto, že pokud se jim byt poskytne, oni ho zničí. Nikdo to nechce slyšet a když náhodou o tom někdo nahlas promluví, hned je rasista, xenofob, společensky znemožněný člověk. I proto stále neexistuje zákon o sociálním bydlení – po kterém se sice volá, ale ne každý si ve skutečnosti chce přiznat, proč by měl být nutný. Proto ten horký brambor nechce nakonec nikdo. Není populární připustit si, že je sice špatně, když si někdo udělá živnost na tom, že ubytovává nepřizpůsobivé za dražší nájemné, než jaké odpovídá běžnému tržnímu nájemnému v té obci, ale ještě horší je to, že když by se to zakázalo, ti lidé by neměli kam jít. Nikdo si je nevezme k sobě do nájmu, to moc dobře víme. A ani obce si je nevezmou. Takže i když je to špatně a plýtvá se takhle prostředky od státu vyplácené na příspěvcích na bydlení, tenhle druh podnikatelů na sebe bere tu roli, že holt prostě bydlení lidem, které nikdo jiný neubytuje, nabídne,“ pokračoval Stanislav Křeček.
Psali jsme:
Celá Evropa hledá recept. A nenachází
Podle něj je jisté to, že by neměli dostávat bydlení i lidé, kteří byty ničí, kteří se neumí přizpůsobit běžným standardům. Ale co s nimi? „Na Slovensku nechávají Romy například v těch jejich osadách. Nepřesunují je do nějakých ghett a sídlišť. V těch osadách je to hrozné, ale jiné řešení, zdá se, prostě není. Vždyť celá Evropa hledá recept, jak tuto problematiku vyřešit a pokud o tom někdo mluví upřímně, přiznává, že recept zatím nikdo žádný nenašel. Je to tedy velmi těžký úkol. Ale jak už jsem řekl, je k němu potřeba na samém začátku si některé věci prostě přiznat,“ uzavřel Křeček své vyjádření pro ParlamentníListy.cz.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
