Všechno, co řeknete, může být použito proti vám. Tuto známou formulku by měl mít pořád na paměti ministr financí Andrej Babiš. Když v březnu na vládní tiskové konferenci čelil dotazům na vyjádření ministryně spravedlnosti Heleny Válkové ohledně protektorátu, prohlásil, že rozhovor s ní vedený pro server echo24.cz byl na objednávku a se záměrem poškodit hnutí ANO. Redaktory portálu, jehož zakladatelem je bývalý šéfredaktor LN Dalibor Balšínek, pak označil za „tuneláře Lidových novin“, protože právě v redakci tohoto deníku většina z nich dřív působila.
Následně potom společnosti Echo Media, která internetový deník vydává, nepřímo pohrozil finanční kontrolou. „Doufám, že váš bílý kůň, ten Klenor, protože se povídá ledacos, kdo to financuje, má dostatečně velké majetkové přiznání, aby prokázal potom ty vaše náklady,“ řekl doslova Andrej Babiš. Za svůj výrok se krátce nato omluvil, ale džin už byl z láhve vypuštěný. A za necelé dva měsíce se stal parádní nahrávkou na smeč Miroslavu Kalouskovi, jenž před šéfem hnutí ANO řídil Ministerstvo financí téměř pět a půl roku.
V Praze 1 lze s finanční kontrolou počítat jednou za 131 let
„Vzpomínáte si, kolegyně a kolegové, na tu skandální tiskovou konferenci, kdy první místopředseda vlády a ministr financí řekl, že jakási redakce echo24.cz vzhledem k tomu, že se vyjadřuje neuctivě, tak že doufá, že má všechno v pořádku v účetnictví a vůči finančním úřadům? Pan první místopředseda pak samozřejmě popíral, že by se jednalo o výhrůžku nebo že by snad nedej bože tím myslel, že by chtěl zneužít své pravomoci. Tak ta finanční kontrola do redakce Echo24 nastoupila. Vezmeme-li si statistiku četnosti kontrol v Praze, pak nemůžeme mít sebemenší pochybnost o tom, že to není náhoda,“ užíval si v úterý před poslanci Miroslav Kalousek toto své vystoupení.
Psali jsme:
Na náhodu se opravdu věřit moc nedá. Vždyť v Česku dopadne finanční kontrola na firmy jednou za opravdu dlouhá léta. Podle údajů Generálního finančního ředitelství za rok 2012 mohou být nejvíce v klidu ve firmách na Praze 2 a v Přelouči, kam přijde finanční kontrola jednou za 373, respektive 316 let. Naopak „nejvíce v pohotovosti“ musí být v Mnichově Hradišti nebo Konici na Prostějovsku, kde na ně může finanční kontrola přijít každých dvanáct či třináct let. V Praze 1, kde má sídlo zmíněná společnost, se lze kontroly nadít jednou za 131 let.
Splněná výhrůžka, nebo exministrova sabotáž
Jako první se pochopitelně nabízí úvaha, že Andrej Babiš svou výhrůžku uskutečnil a Miroslav Kalousek jako správný opoziční politik okamžitě přispěchal s tím, aby o zneužití pravomoci ministrem financí veřejnost informoval. „Já vůbec nevím, že do té redakce nastoupila finanční kontrola. Netuším, já v tom nejedu. Nejsem blázen,“ uvedl v rozhovoru pro deník Právo Andrej Babiš. A na adresu svého neustálého kritika konstatoval, že za kontrolou může stát on, protože jde prý spíše „o sabotáž, kterou zařídil pan Kalousek, aby takové věci mohl říkat“.
Přísně vzato tím, že má finanční úřad ze zákona povinnost mlčenlivosti, nemůže ministr financí o žádné kontrole ani vědět. Na finančních úřadech se sestavují plány kontrol, a tak by bylo zajímavé vědět, kdy a proč byl právě tento subjekt do plánu kontrol zařazen. „Nemám právo cokoliv požadovat. Obraťte se na finanční úřad, je nezávislý,“ reaguje pro ParlamentníListy.cz ministr financí Andrej Babiš na dotaz, zda si může takovou informaci vyžádat.
Nevěří jim, že mají nábytek a počítače
Obecně platí, že pozornost finančních úřadů nejčastěji přitahují společnosti dlouhodobě ztrátové nebo ty, které mají výkyvy ve výsledcích hospodaření či vykazují dlouhodobě nadměrné odpočty na DPH. Stejně tak se finanční úřady častěji zaměřují na firmy působící ve specifických oborech podnikání, u nichž hrozí vyšší riziko daňových úniků či řetězových transakcí se spřízněnými osobami. Nic z toho se však v tomto případě uplatnit nedá. „Prý nám nevěří, že máme nábytek a počítače,“ glosoval chystanou kontrolu finančního úřadu na svém twitterovém účtu šéfredaktor serveru Dalibor Balšínek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
