„Kalhoty roztřepené na vnitřní straně, zápěstí roztřesené a seschlé dlaně, kterými žmoulá kůrku chleba, sebranou z pultu v závodce, tak teda říkejme mu třeba, důchodce…“ Píseň Důchodce Karla Kryla sice Milan Píka nezná, ale text prý přesně popisuje realitu současných důchodců jak v Česku, tak i na Slovensku, kde žije. „Jak u vás, tak i u nás to je stejná cenová skupina,“ doplňuje s tím, že úcta mladých lidí ke stáří se vytrácí.
Další články z rubriky Jinýma očima ZDE
Zátěž společnosti
„Pro některé politiky i společnost jsme zátěž. Je to tristní. Nejspíš by si přáli, abychom už zemřeli a nemuseli se o nás starat. Každý si to nejspíš představoval trochu jinak. Dožívání života bylo vždy smutné, ale v současné situaci to již naráží na křesťanskou morálku,“ vysvětluje zanedlouho devadesátiletý Milan Píka. Do důchodu šel roku 1980, protože mu byla započítána i léta, která strávil za druhé světové války v Britském královském letectvu (RAF). Nedávno se na slovenském svazu protifašistických bojovníků dozvěděl, že z bývalých členů RAF žijí na Slovensku už jen dva.
Na Slovensku je prý situace důchodců podobná jako v Česku. „Hodně čtu české noviny a dost se toho děsím. Zmrazení důchodů je likvidační, nicméně tady systém také padá. Stát by se však měl postarat o své staré lidi. Kdybychom my nebyli, ani vy nejste. Vždyť dnešní důchodci současnou generaci porodili a vychovali. A stálo je to dost úsilí. Takže by se měli těšit všeobecné úctě, ale tak to není,“ dodává s tím, že na Slovensku je průměrný důchod okolo 8 400 korun, ale po zaplacení všech výdajů zbude důchodci kolem 2500 korun. Přitom ceny potravin jsou na úrovni západních zemí Evropské unie.
Psali jsme:
Zatím i auto řídí
„Také jsme byli zaměření víc na sebe, ale dnes se to ještě posunulo. Mladí lidé jsou uspěchaní až hrůza. Všechen čas tráví v zaměstnání a na ostatní věci nemají čas. Za mnou vnuk chodí jen málo. Je to smutné. Velké rodiny a starost o starší je přežitek. Romové jsou v tomhle lepší,“ podotýká ohledně mezilidských vztahů. Sám je ještě aktivní. Stále řídí auto, myšlenky má nezpřetrhané a paměť celkem spolehlivou. „Možná je to kvůli tomu, že jsem celý život musel být ve střehu a tak jsem pořád v pohodě,“ doplňuje.
Zvyšování hranice pro odchod do důchodu však až tak černě nevidí. „Do důchodu v pětašedesáti si nejspíš vyžaduje ekonomická situace. Dokud je člověk zdravý a pořád vitální, tak to není problém. Vždyť v práci se odreaguje a přijde na jiné myšlenky. Člověk musí dělat, jinak se ze stáří zblázní. Jakmile má ale zdravotní potíže, je blbost ho hnát do práce,“ nastiňuje své myšlenky sociální soudržnosti.
Psali jsme:
Syn zavražděného hrdiny
Jeho otec, generál Heliodor Píka, bojoval za první světové války u Československých legií. V roce 1922 se mu narodil syn Milan. Během další války působil nejdříve jako zplnomocněnec exilové vlády na Balkáně a roku 1941 začal formovat jednotku československé armády v Sovětském svazu. Mezitím poslal prezidentu Edvardu Benešovi varování, že SSSR neusiluje o svobodné Československo, ale o diktaturu proletariátu v něm. Po únoru 1948 byl zatčen a za velezradu ve vykonstruovaném procesu odsouzen k smrti oběšením. Poslední noc před popravou se s ním setkal syn Milan.
Ve vězení byl totiž v době popravy ve vazbě umístěn i Milan Píka, jenž za války bojoval od roku 1940 u britského královského letectva. Ten byl zatčen roku 1948 a za rok, pro nedostatek důkazů a díky mezinárodní politické situaci, propuštěn. Od tehdejších mocipánů si však užil dost šikany. Roku 1968 byl jeho otec plně rehabilitován, ale plného uznání se mu dostalo až po roce 1989. Zášť vůči dnešním komunistům však Milan Píka necítí a žije podle přání svého otce, který mu noc před smrtí kladl na srdce, aby byl dobrým člověkem, nemstil se a pomáhal lidem.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Dále čtěte:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
