„Kalhoty roztřepené na vnitřní straně, zápěstí roztřesené a seschlé dlaně, kterými žmoulá kůrku chleba, sebranou z pultu v závodce, tak teda říkejme mu třeba, důchodce…“ Píseň Důchodce Karla Kryla sice Milan Píka nezná, ale text prý přesně popisuje realitu současných důchodců jak v Česku, tak i na Slovensku, kde žije. „Jak u vás, tak i u nás to je stejná cenová skupina,“ doplňuje s tím, že úcta mladých lidí ke stáří se vytrácí.

Další články z rubriky Jinýma očima ZDE

Zátěž společnosti

„Pro některé politiky i společnost jsme zátěž. Je to tristní. Nejspíš by si přáli, abychom už zemřeli a nemuseli se o nás starat. Každý si to nejspíš představoval trochu jinak. Dožívání života bylo vždy smutné, ale v současné situaci to již naráží na křesťanskou morálku,“ vysvětluje zanedlouho devadesátiletý Milan Píka. Do důchodu šel roku 1980, protože mu byla započítána i léta, která strávil za druhé světové války v Britském královském letectvu (RAF). Nedávno se na slovenském svazu protifašistických bojovníků dozvěděl, že z bývalých členů RAF žijí na Slovensku už jen dva.