Nynější uchazeči o prezidentský úřad by si měli ještě předtím, než jednoho z nich oslní po zvolení hlavou státu pocit mimořádné vlastní důležitosti, ujasnit, jaká je role prezidenta při podepisování zákonů. Jak Václav Klaus, tak jeho předchůdce Václav Havel vnímali tento akt jako postoj své vlastní osoby ke schválenému zákonu. A pokud s ním nesouhlasili, podpis nepřiložili. I bez něj však pochopitelně začal platit.
To je i čerstvý případ Klausem nepodepsaného zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi. „Jde o výraz mé distance od té předlohy,“ uvedl prezident ve zdůvodnění, proč schválený zákon nepodepsal. Skutečností ale je, že svůj negativní postoj může vyjádřit jen tím, že zákon vetuje a vrátí ho do sněmovny. To, že ho „jen“ nepodepíše, totiž působí jen jako plané gesto.
Prezident dělá pštrosa a neříká ani ano, ani ne
„Je to na hraně Ústavy, až bych řekl, že je to protiústavní. Ústava jasně říká, že zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident a předseda vlády. Prezident má právo vrátit do patnácti dnů zákon buď podepsaný, nebo s připomínkami, které zdůvodní. V této fázi se počítá s tím, že prezident je součástí legislativního procesu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Ján Gronský, docent ústavního práva z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Psali jsme:
Ústavní právník trvá na tom, že prezident podepisuje bez ohledu na to, jestli se zákonem souhlasí, nebo nesouhlasí. „On to podepisuje, protože plní svůj prezidentský slib. Jen potvrzuje, že bere na vědomí, že ten zákon tady je. Ústava počítá s tím, že prezident buď podepíše, nebo uplatní veto a zdůvodní ho. Takhle dělá pštrosa, který zastrčí hlavu do písku a říká ano i ne, dělejte si s tím, co chcete,“ kritizuje prezidentův postup ústavní expert Jan Gronský s tím, že podpis není vyjádřením postoje, ale potvrzením, že zákonodárný proces proběhl v pořádku.
- TÉMA: Miliardy pro církve
Klausovo počínání by ospravedlnil jen dodatečný odstavec Ústavy
Výraz distance od předlohy je podle docenta ústavního práva oblečená-neoblečená horákyně. „To je typický Klaus. Bojím se říci, že to je proti Ústavě, ale je to vedle ní, tedy jakási třetí cesta mimo ústavní normu. Článek 51 Ústavy zní: Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády. Je tam jasně řečeno, že přijaté zákony podepisuje. To by tam musel být ještě druhý odstavec: Pokud prezident nesouhlasí, byl přehlasován nebo se od zákona distancuje, může odepřít podpis,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Ján Gronský.
Ústavní právník připomíná, že v minulosti Václav Klaus nepodepsal ani zákon, který hodnotil zásluhy prezidenta Beneše o stát, což zdůvodnil tím, že nejde o zákon, ale deklaraci. „Když se to jen v trochu jiném znění týkalo Havla, tak to podepsal. Tak si protiřečí. Souhlasím, že nejde o právní předpis, ale deklaraci, v pořádku. Ale jednou tak a podruhé tak? A s církvemi je to zvlášť podivné, když si představíme to zvýhodnění církví a vzpomeneme si, že tento prezident někdy v devadesátých letech přirovnal církve k zahrádkařům nebo filatelistům,“ podotýká Ján Gronský.
Václav Klaus postupuje přímo proti textu Ústavy
To jeho kolega z katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Kudrna se proti kroku Václava Klause staví naprosto jednoznačně. „Pokud prezident republiky zákon ani nevetuje, ani nepodepíše, tak je to přímo proti textu Ústavy,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz ústavní právník Jan Kudrna.
„Podle mého mínění tím prezident republiky už poněkolikáté jednal jako alibista ´nejlepšího chovu´. Uhýbající kamsi dál, do své politické budoucnosti. O těch několik pověstných tahů zkušeného šachisty, který již vícekrát vypadal na politického důchodce, ale pokaždé se svedl vrátit na výsluní. Pročež se, bohužel, stal jedním ze synonym polistopadového politického vývoje u nás,“ říká pro ParlamentníListy.cz politolog a historik Pavel Kopecký.
Nepodepsáním církevních restitucí šlo o zachování co největší přízně
Vysokoškolský pedagog je proto přesvědčen, že lidé snadno zapomínají. „V nemalém množství proklínají zkorumpovanost polistopadové republiky, aby jedním dechem příznivě hodnotili Václava Klause. Jednoho z hlavních inženýrů rozpadu Československa, rozvinutí takzvané kupónové privatizace nebo faktického boje proti standardním projevům občanské společnosti. O dalším nemluvě,“ upozorňuje Pavel Kopecký.
Mirek Topolánek
Politolog dále tvrdí, že i v případě krajně diskutabilních „církevních restitucí“ to Václav Klaus de facto zahrál na víc stran. „Patrně tím sleduje snahu zachovat si co nejvíce přízně, jíž by zúročil ve svých dalších politických cílech. Možná spojených s budováním nového politického subjektu, jejž by usměrňoval prostřednictvím nastrčených figur. Jako tomu bylo v ODS za Topolánka a jak je tomu i nyní za Nečase,“ domnívá se Pavel Kopecký, že nynější hlava státu tímto krokem už pracovala na své politické budoucnosti.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
