Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo v rámci Aktivní politiky zaměstnanosti (APZ) účinné a jednoduché opatření, které pomůže firmám a podnikům v nesnázích. Příspěvek v době částečné nezaměstnanosti, takzvaný kurzarbeit, pomůže českým podnikům překlenout problematická období, a to nejen aktuální embargo na dovoz výrobků z EU do Ruské federace. Domníváte se, že to skutečně pomůže? Existují podle vás i nějaké jiné cesty, které by takové dopady zmírnily?
„Uvidíme. Ve sněmovně se to prozatím neprojednávalo. Jde o dohodu vlády, představitelů zaměstnavatelů a odborářských bossů. U toho jsem pochopitelně nebyl. Já vím, opakuji to často, ale poslanecký mandát vskutku neznamená, že rozumím všemu. Navíc celý život jsem jenom pouhý zaměstnanec. Čestně dokonce přiznávám, odboráři mi snad prominou, že zvláště po nástupu do vedoucí funkce občas nechápu ani zákoník práce. Třeba fakt, kdy propustit flinka je daleko složitější než poctivého pracovníka. Divná doba, kdy obecně nejvíce jsou vždy biti ti, co jsou slušní a dodržují pravidla,“ uvedl v komentáři tohoto týdne pro ParlamentníListy.cz Jiří Koskuba.
Na druhé straně přiznal, že vnímá, že stát má povinnost podílet se na trablích, které firmám a jejich zaměstnancům vzniknou po teatrálních sankcích kvůli ukrajinské krizi. „Je přitom jasné, že celé tohle divadélko nejvíce odnese EU a zvláště pak její východní státy. Nikoliv USA. Myslíte však, že ty ohlášené kompenzace zemědělcům z Bruselu opravdu doputují až k nám? Ať tak, nebo tak, zaplatíme to všechno stejně všichni. Jen papaláši ne. Bohužel i v tomto případě platí: ‚Co nám navařili, to si sníme.‘ Asi rozčílím pravdoláskaře, ale nejsem si jistý, že tenhle recept šéfkuchařů je to pravé ořechové. Že je stravitelný. Je mi líto. Též nelze nevidět, že protisankce ze strany Ruska, týkající se hlavně potravin, dopadnou rovněž i tam zase jen na obyčejné ruské lidi. Odpijí to vždy bezejmenní nevinní,“ konstatoval dál sociálnědemokratický poslanec.
Jak dodal, docela by ho prý zajímalo, zda-li si vůbec všichni „ti panáci, co tohle vše způsobili, uvědomují svou zodpovědnost".
„Ať už to zabalují do sebelíbivějších slovíček a pohnutek. Navíc si nemyslím, že pro všechny z nich lze použít: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. O to je to horší. Ty některé naše, u kterých by to s pravděpodobností hraničící s jistotou platit mohlo, jsme si zvolili ve svobodných volbách. Chybička se prostě vloudí,“ pokračoval dál Koskuba.
Psali jsme:
Recept na jinou cestu však, bohužel, ani on ale nemá. „Nezavádět kontraproduktivní sankce? Nevyvolávat novou studenou válku? Ale to přece říkají i hlavy daleko pomazanější, než je ta má. Při pohledu na dnešní svět, kde láska a pravda nezvítězila nad lží a nenávistí, a tak šíříme tu naši demokracii i za doprovodu zbraní, mne napadá, zda mimo jiné horečná polistopadová likvidace našeho zbrojního průmyslu byla náhoda, omyl, nebo se to stalo na objednávku. Ostatně nejen toho zbrojního. Možná tudy by mohla vést cesta, ale to je již jiná kapitola,“ řekl Jiří Koskuba ParlamentnímListům.cz.
Kuberu děsí německý výraz „kurzarbeit“. Doporučuje se podívat do zákoníku práce
Podle senátora Jaroslava Kubery (ODS) je třeba si v souvislosti s kurzarbeitem uvědomit to, že nejsme v Německu. „Naše mentalita je jiná, a proto se může stát, že v souvislosti s jeho uvedením do praxe zase budou vznikat jen různé nápady na to, jak na něm vydělat. Navíc, přiznám se, že mě velmi děsí používání této formy slova, vyvolává to ve mně nepříjemné asociace s různými jinými slovy, která se k nám z Německa dostala a neznamenala vždy pro nás právě pozitivní věci. Ale vím, že česky popsat, oč v této myšlence jde, je složitější, vyžadovalo by to více slov,“ pozastavil se nejprve Kubera.
Jaroslav Kubera
Podle něj jsou apely na pracovní poměry na zkrácené úvazky sice na místě a oprávněné, ale pokud by si prý každý řádně prostudoval i současný zákoník práce, nemusí navrhovat nic nového – už nyní v něm totiž tyto možnosti jsou. „Dle mého by pak možná ani nebylo nutné se takovýmto institutem zabývat,“ poznamenal senátor.
Výročí invaze „spřátelených vojsk" do Československa
Ve středu uběhlo 46 let od doby, kdy ČSSR musela čelit invazi „spřátelených" armád. Některé náhodné ankety mezi mladými lidmi ukazují, že část z nich už vůbec neví, oč v těch dnech šlo. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) vyhlásil přitom v těchto souvislostech to, že obětí srpnové invaze nakonec bylo asi o 14 víc, než se celé roky uvádělo... V čem se domníváte, že by měl být pro Čechy 21. srpen 1968 důležitý? Zvlášť, když jsme svědky toho, co se děje na Ukrajině? I na to se ptala redakce ParlamentníchListů.cz.
Psali jsme:
„Je to nedílná a bohužel zase smutná kapitola našich dějin. Lidé by přesto měli svou historii znát a ctít. Hledat v ní poučení. Minulost změnit nelze, jen překroutit. Což se nevyplácí. Srpen 1968 jsem prožíval jako ještě vlastně kluk. Vyprávět by měli spíše tehdy již dospělí. Mimo jiné si pamatuji na to, jak se lidé utvrzovali, že ‚v tomhle nás přece Západ nenechá‘. Na jejich obrovské zklamání, smutek, vztek. I na přechodnou odvahu, jednotu a hrdost. Mimo jiné i na všude sledované statečné vysílání Českého rozhlasu, který se musel navíc opakovaně stěhovat. Přechodnost tohoto všeho pozitivního byla, bohužel, podstatně kratší než následný dočasný pobyt sovětské armády. Následovala normalizace. Kdo nezažil, těžko pochopí. Jako voják jsem musel salutovat i sovětským oficírům. Moc mi to právě kvůli srpnu 1968 nešlo. Tehdy vznikl můj setrvalý odpor k cizím armádám na našem území. Ale i k tomu, že silou vnucovat jiným národům styl a směr jejich života není fér,“ řekl pro ParlamenntíListy.cz poslanec ČSSD Koskuba.
Další komentáře uplynulých týdnů Koskuby a Kubery čtěte ZDE.
Jak dodal, rozumí tedy tomu, jak nevěřícně dnes mladí hledí kupříkladu na opakování televizních novin z té doby. „Přesto jsme žili, jak nejlépe se dalo. Někdo sice také tak, že veksloval či šmelil. Jiný zase donášel a udával. I za socialismu poptávka vyvolávala nabídku. Že by též neviditelná ruka trhu? Na druhé straně není zcela pravda, že to byla jenom doba temna. Kupříkladu na řadu her z prken Národního divadla vzpomínám daleko nadšeněji než na ty dnešní, moderní. Rovněž třeba v nemocnici, byť mne pak z ní soudruzi ‚přeložili‘ do 1. linie, jsme se přes všechna tehdejší negativa smáli daleko více než dnes. Mezi sebou, i s pacienty. Každá doba má prostě své. Pozitivní i negativní. To jenom poměr toho či onoho se mění. Přestože sám tu a tam zažívám, čtu nebo slyším o četných problémech, které změna před dvaceti pěti lety přinesla, jsem rád, že vůbec přišla. Zatím stále ano. Co by za to nejen ti tehdy padlí dali. Bohužel, dnes už bezejmenní. U nás zapomínáme totiž nějak rychle a snadno. O to je pak oběť života smutnější,“ uzavřel komentář uplynulého týdne Koskuba.
Kubera: Rozdělení názorů na invazi vojsk bylo mezi Čechy jiné v roce 1968 než dnes
V souvislosti s rokem 1968 a 21. srpnem se objevily i názory na to, že současná doba má jeden základní společný moment. Stejně jako tehdy, i nyní jsou Češi rozdělení na dva tábory kvůli názorům na oprávněnost vpádu vojsk na cizí území. Zatímco v roce 1968 šlo přímo o naše území a naši republiku, letos se názory točí kolem toho, zda mělo Rusko právo vtrhnout a obsadit Krym. Rivalita mezi oběma názorovými tábory je však silná i tak.
Psali jsme:
„Ono to ale moc podobné není. V tom roce 1968 byl ten poměr názorů značně nevyrovnaný. Řekl bych, že se dal připodobnit asi tak 90 ku 10. Těch 90 z toho poměru bylo proti Rusku a vpádu cizích armád na naše území. A zahrnovalo v sobě i do té doby celou řadu lidí prorusky orientovaných, Rusomilných. S tím, že k nám přijeli s tanky, se nedokázali srovnat a bylo to pro mnohé z nich obrovské zklamání a zrada. Samozřejmě, jak se pak události vyvíjely dál, část z nich, někteří alespoň na oko, zase své smýšlení upravili – ale v tom prvním momentu sympatie ke konání tehdejšího Sovětského svazu mezi našimi občany byly minimální. Dnes, v souvislosti s Krymem a vývojem na Ukrajině, je ten poměr možná až někde půl na půl,“ upozornil Kubera.
Jak přiznal, velmi pozorně sledoval zpravodajství, které v ten den přinášela Česká televize, se vzpomínkami některých účastníků z míst, kde byla situace nejvyhrocenější. „Došlo mi u toho jedno. Jak moc však jsou takovéto názory subjektivní. Ti lidé umí vyprávět o tom, co se stalo, ale jen z míst, kde to sami zažili. Oni nemohou vědět, jak a co se dělo na obecné úrovni a tudíž jsou ty jejich názory silně ovlivněné pouze vlastními zážitky. Přesto je dobré na takové chvíle určitě nezapomínat,“ zakončil i senátor komentář tohoto týdne pro ParlamentníListy.cz.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
