Bradáčová naříká na zkažené vyšetřování desítek kauz. Je to vážné, ale...

Odchod Tomáše Martince z postu ředitele Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality neznamená, že se fungování protikorupční policie změní a nebude se stávat, aby v desítkách kauz postupovali kriminalisté ÚOKFK bez žalobců. „Pochopitelně ne každé trestní oznámení přinese kvalifikované informace, které by vedly k zahájení trestního řízení. Ale jak už víme z těch kauz, v nichž známe podrobnosti, tak rozlišení nebylo vždycky učiněno správně,“ kritizuje pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v rozhovoru pro MF Dnes, že některé kauzy zůstaly u ledu.

Podle ní musí dojít k systémovým změnám v práci protikorupční policie, jinak se může opakovat, že některé kauzy zůstanou před státními zástupci utajeny. „Samo vedení útvaru, případně policejní prezidium, by mělo udělat revizi všech těchto případů a říct, kde k chybám došlo a proč. A jaká opatření přijme do budoucna. Tady to opravdu nemůže zůstat u jedné výměny. Je vidět, že ani sebelepší nový ředitel by tu praxi bez systémových úprav nezměnil. Je to jednoznačně systémová chyba – a dlouhodobá,“ tvrdí Lenka Bradáčová.

Útvar je poddimenzován, chybí mu peníze na mzdy i expertní činnost

Zároveň pražská vrchní žalobkyně upozorňuje na to, že v jiných složkách policie se nic takového neděje. „Je otázka, zda na tento útvar nepřichází tolik informací, že už nemá kapacity rozkrýt všechno v celém kontextu. Takže si jen vyžádají nějaké doplňující informace, ale nemají už síly, čas ani prostředky, aby tu věc otevřeli, a proto je pak případ odložen,“ zamýšlí se Lenka Bradáčová nad tím, že nutně nemuselo jít ze strany protikorupčních detektivů o úmysl.

„Nevím, o jaké konkrétní kauzy, které měly být zatajeny před státním zastupitelstvím, se jedná. Je třeba posuzovat individuálně, zda byl či nebyl postup policie správný. Státní zastupitelství nemá možnost se o kauzách dozvědět, pokud ho PČR neinformuje, nebo pokud trestní oznámení nejdou přes státní zastupitelství,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká.

Pokud policie neinformuje, není to systémová chyba, ale chyba jednotlivce či vnitřní kontroly

„Státní zastupitelství neprovádí kontrolu všech spisových materiálů policie, ta je procesně samostatná, nese i samostatnou odpovědnost za vyřizování věcí. Dozor státního zastupitelství je koncipován zákonem jako následný, tedy po činnosti policie. Pokud policie neinformuje, není to systémová chyba, ale chyba jednotlivce či kontroly uvnitř policie, protože trestní řád přesně stanoví, kdy má státní zástupce informace od policie obdržet,“ vysvětluje Renata Vesecká.

„Už dlouho říkám, že protikorupční policie je zahlcena spoustou podání, že je tento útvar poddimenzován a že jsou ti lidé podplaceni. Pochopitelně v tom smyslu, že dostávají málo peněz, a to nejen na mzdy, ale chybí jim i prostředky na expertní činnost – laboratoře, kvalitní záznamová technika atd. To se pak samozřejmě projevuje v tom, že každý z těch policistů má těch případů hodně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Stanislav Beránek, projektový vedoucí Transparency International ČR.

U odložených případů jsou nenahraditelnou ztrátou chybějící odposlechy

„Velká zahlcenost podněty, které přicházejí zvenku, způsobuje, že policie nestíhá provádět svá vlastní šetření nebo operativní pátraní. Vždyť to korupční prostředí je v podstatě kriminální scéna jako každá jiná. To znamená, že je třeba tam znát klíčové postavy, postupy, je tedy třeba provádět operativní šetření a není možné jenom čekat, až přijde podnět a pak tu neznalost prostředí dohánět ad hoc,“ upozorňuje Stanislav Beránek.

Tím, že se některé případy vůbec nedostaly ke státním zástupcům, se může stát, že některé kauzy už nebude možné náležitě prošetřit. „To, jestli došlo k nějakým převodům, kdo byl v jaké firmě a jaká je její struktura, to jsou důkazy, které se dají shromáždit i po té prodlevě. Jsou ale záležitosti typu odposlechů, a ty jsou nenahraditelné. To je právě specifikum korupčního jednání, že proběhne v jeden okamžik a pokud to v ten okamžik není zaznamenáno, tak je velmi obtížné to rekonstruovat z písemných důkazů či čehokoli jiného,“ vysvětluje Stanislav Beránek.

S obrovskými kvanty informací si lze poradit jen týmovou prací

Pražská vrchní žalobkyně Lenka Bradáčová uznává, že v ÚOKFK pracuje mnoho výborných policistů, ale ti nemohou pracovat na deseti případech. „Ti ale musí dostat prostor, aby mohli zpracovávat důležité a závažné kauzy. Není možné, aby se útvar zabýval takovým množstvím kauz jako nyní a aby nepracoval týmově. Na kauze typu pražský Dopravní podnik, CASA, Ředitelství silnic a dálnic musí pracovat tým pěti až deseti policistů a může se k tomu věnovat maximálně ještě jedné jiné kauze,“ domnívá se Lenka Bradáčová.

Nutnost týmové práce zdůrazňuje i Stanislav Beránek. „To jsou případy, kde se jedná o miliardy či desítky miliard, a to samozřejmě není možné dělat v jednom člověku nebo ve dvou. Tam jsou obrovská kvanta informací, které je třeba utřídit, držet neustále v hlavě, to není práce pro jednoho policistu. Já to vidím na sobě, když pracujeme na některých kauzách, že si třeba po roce nepamatuji, co všechno bylo na začátku daného případu. To jsou kvanta informací, které musí do sebe zapadnout, a to je velmi náročné,“ vysvětluje projektový vedoucí Transparency International.

Z války vrchní žalobkyně a ÚOKFK mohou mít radost jen zločinci

Trochu pochybuje o tom, že jde o desítky případů, které se nedostaly ke státním zástupcům. „My, veřejnost, novináři ani nikdo jiný nebyl seznámen s tím, nakolik to byly závažné případy, o jaké částky či škody se mělo jednat a z jakých důvodů to policista vyhodnotil tak, že v prošetřování nepostupoval dál. Věřím tomu, že když policisté vidí důkazní situaci, že je možné případ dotáhnout úspěšně do konce, tak kauzy neodkládají. Tím problémem je opravdu kapacita a důkazní situace, nikoli snaha něco zametat pod koberec,“ věří Stanislav Beránek protikorupčním policistům.

I tak považuje za správné ty případy prověřit a vyhodnotit, aby to nedávalo žádný prostor ke spekulacím. „Situace, kdy státní zástupkyně Bradáčová jako by válčí s tím útvarem, i když ona s ním ani tak neválčí, jako poměrně dobře poukazuje na systémové nedostatky, a takovýmto způsobem se to probírá v médiích, tak samozřejmě nahrává jen té druhé straně. Jediní, kdo z toho mohou mít radost, jsou zločinci. Zavdává to totiž prostor pro mediální spekulace a zpochybňování jak práce útvaru, tak i vrchní státní zástupkyně Bradáčové,“ podotýká Stanislav Beránek.

Martincovou zásluhou zůstane, že uťal tok informací z protikorupční policie

Největší chybu v práci protikorupční policie nevidí v odbornosti jejích členů, protože tu považuje za dobrou. „Tou chybou není ani manažerské vedení útvaru. Naopak je velkou zásluhou Tomáše Martince a jeho týmu v tom, že přerušili tok informací, tedy úniky, které byly předtím běžné, kdy si politici udržovali přehled o dění v protikorupčním útvaru nebo měli kontakt na jeho vedení. To s nástupem pana Martince odešlo,“ říká pro ParlamentníListy.cz Stanislav Beránek.

„Ale velkou chybu ÚOKFK vidím v tom, že ne dostatečně tlačil na politiky v tom smyslu, že pokud korupce představuje jeden z hlavních problémů naší společnosti, tak musí k tomu stát – a jeho zástupcem v tom je protikorupční policie – mít dostatečnou kapacitu. A jediný způsob, jak se na ně dá tlačit, protože to jsou nakonec ti lidé, kteří se v tom rizikovém prostředí pohybují, tak je přes veřejnost a přes výsledky toho útvaru. Abych to tak řekl, tlačit je budou tím, že budou nosit hlavy,“ doporučuje projektový vedoucí Transparency International ČR Stanislav Beránek.

Protikorupční policie řeší stovky případů ročně

Při veškeré diskusi o práci protikorupční policie je však dobré mít na paměti, jaký je její podíl na celkovém množství případů řešených všemi složkami policie. „Vzhledem k celkovému počtu zpracovávaných věcí v rámci policie je počet případů zpracovávaných ÚOKFK velmi malým procentem. V rámci celé policie jsou ročně zpracovávány desetitisíce věcí, na ÚOKFK pak jen stovky," dodává bývalá nejvyšší žalobkyně Renata Vesecká.