Když jste byla aktivní v politice, byla jste občas přirovnávána k Margaret Thatcherové. Jak jste na tato přirovnání reagovala?
Zcela odmítavě. Paní Thatcherová, tehdy ne ještě Lady Thatcherová, byla součástí široce založeného politického hnutí, které se opíralo o obecně sdílené přesvědčení většiny občanů, že nekonkurenceschopnost britského hospodářství, nezodpovědné kroky odborářských vůdců, nepružnost pracovního trhu, vysokoškolského systému a tak dále musí vyústit v naprostý kolaps. Diagnóza příčin celkového úpadku byla jasná - nikdo se ale nechtěl chopit pokusů o změnu v tak těžké době. Ona, s pomocí mnoha patriotů a kompetentních odborníků a podnikatelů, se o to pokusila. Jakékoli analogie s kýmkoli ze střední Evropy byly tehdy nesmyslné. Britská justice, policie, média, parlament pracovaly tehdy jinak, kvalitně, a společnost zase zaťala zuby jako za druhé světové války.
O co s její smrtí svět přišel?
O ženu - političku připravenou a ochotnou pracovat těžce a obětavě pro zájem celku. Stranou ponechávám její zahraniční aktivity ve vztahu k SSSR a jeho satelitům. Stačí si uvědomit její domácí politický styl. Dlouho vyjednávala například s vůdci hornických odborů, kteří odmítali uzavírání i těch dolů, kde se těžila spíše hlušina než uhlí. Vláda nabízela odstupné, aby havíři mohli začít podnikat anebo se mohli překvalifikovat - ti starší dostali příležitost jít do předčasného důchodu. Přesto je levicí dodnes prezentovaná jako bezohledný člověk a šéf horníků Arthur Scargill, který si chodil pro rady a peníze na velvyslanectví Sovětského svazu, jako ten pravý představitel budoucnosti národa.
Psali jsme:
Myslíte si, že byl Václav Klaus jejím úctyhodným následovníkem?
Nemyslím.
Je Václav Klaus jedinou opravdu významnou osobností tuzemské novodobé pravice?
Reálná pravice je stále v počátcích svého vzniku a formování. Ostatně je třeba rozlišovat mezi majiteli, od slova míti, a vlastníky, kteří vlastními vklady a úsilím vytvářeli a vytvářejí skutečné hodnoty v neuvěřitelně obtížných podmínkách. Nechť vaši čtenáři sami posoudí, který segment „novodobé pravice“ Václav Klaus tak významně představoval.
Jak na Vás působí současná vládní koalice?
Za této vlády se konečně korupce stala politickým tématem a něco, byť málo, se v této systémově a plošně založené hrůze dělá. Ostatní nechám na mladé a střední generaci - diagnóza začíná být známá a do terapie je daleko.
ODS zažívá dlouhodobý propad preferencí. Může se z toho zmátořit a jak?
Bez komentáře.
Do jaké míry se může TOP 09 stát hybatelem tuzemské pravice?
To opravdu nemohu odhadnout - záleží na stupni zoufalství lidí, kteří nemohou přijmout tezi o rozdělování a přerozdělování za určující. Dnes je náš osud v rukou soudní moci, policie a zahraničních faktorů více, než si dokážeme představit. Tím se ale my ostatní nesmíme vyvinit z podílu na dnešním marasmu. Na toto téma zde však není prostor.
Okolo je mnoho malých stran jako Konzervativní strana a tak dále. Mohou v budoucnu více promluvit do voleb?
Ne, nemohou. Na to jsem přišla dávno jako předsedkyně DEU v polovině devadesátých let. Přesto jejich existence je důležitá z hlediska politické a ideové osvěty. Jazyk se změnil a děti takové obraty jako například láska k rodnému kraji či vlasti neznají, protože je nikde - až na výjimky - neslyší. Také jde o druh praktické zkušenosti s vytvářením struktur, jejich financováním, mediální prezentací a podobně třeba na úrovni regionu. Tomuto lidé věnovali málo času a stávali se, a dodnes stávají, snadnou obětí starých rutinérů moci, byť někdy v mladém provedení. Mám na mysli potomky ostřílených nomenklaturních kádrů.
Psali jsme:
K jakému politickému proudu se přikláníte vy?
Řekla bych to šířeji. Ke kulturně - politické obnově starých hodnot jako je transparentnost, osobní zodpovědnost, respekt k osvědčeným hodnotám, péče o rodinu, morálka, právo, výchova a vzdělání. Bez nich je skutečná prosperita nemožná, zvláště dnes, kdy několikerá devastace nacismem, komunismem a onou trapnou hrou na novou pravici nedovolí další iluze či cílené klamání a podvádění voličů. Také bez obnovy víry a církví se nemůžeme dostat ze začarované spirály hněvu, pesimismu a nedostatku radosti ze života a vděku za něj.
- Politika a společnost JINÝMA OČIMA
Alena Hromádková se narodila v rodině právníka. Po maturitě studovala na Vysoké škole ekonomické Praze a pokračovala v oboru sociologie vzdělávání. V roce 1977 podepsala Chartu 77. V 80. letech organizovala samizdatové aktivity a semináře v oblasti politické filozofie s cílem navázat na tradice právního státu.
Je specialistou na otázky modernizace a expanzi vysokoškolských systémů. V roce 1994 patřila k zakladatelům DEU. Zde získala další rozsáhlé praktické a politické zkušenosti – hodně publikovala a vyjadřovala se k chybám transformačního procesu v mnoha TV a rozhlasových vystoupeních.
V současnosti je od roku 1999 bez politické příslušnosti. Od r. 1992 působí na Univerzitě Karlově jako vysokoškolský učitel. I nadále pokračuje v bohaté publikační činnosti. (zdroj: konzervativnistrana.cz)
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
