Dienstbier byl prý poprvé využit už v době, kdy udržel ČSSD mezi nejvlivnějšími stranami v Praze při posledních magistrátních volbách a byl oblíbencem předsedy strany Bohuslava Sobotky. "Jako lídr ale odmítal spojenectví s ODS a tak ho pražští kmotři obešli a velkou koalici utvořili. Její trvání sice nebylo dlouhé, ale pro Dienstbiera to znamenalo, že zažil první zneužití," uvádí Henzl.
Poté se prý Dienstbier stáhl do pozadí, odkud ho vytáhl právě Sobotka, který podle autora komentáře vycítil šanci, jak zužitkovat relativně mladého politika, který oslovuje kavárenské intelektuály i část městské mládeže.
"Sobotka chtěl vytěžit z Dienstbiera co nejvíc a prosadil si ho do předsednictva strany. Tam tento nejpopulárnější politik v zemi pokračoval v kritice poměrů nejen ve vládě, ale i uvnitř ČSSD, kdy upozorňoval, že především pražská ČSSD je napojena na kmotry a byznys," popisuje komentátor, co se politikovi stalo osudným, ačkoli záminkou pro jeho "odstřelení" byla prý kritika Miloše Zemana, vůči němuž se Dienstbier jako kandidát na prezidenta vymezoval.
Role užitečného idiota
Ovšem Zemanovi podporovatelé mají v ČSSD silné podhoubí, jak se prý později ukázalo. Dienstbier nakonec obsadil v prezidentské volbě čtvrté místo a pokračoval podle Henzla v kritice lží, které Zeman a jeho tým vypouštěl.
"Pak přišel sjezd ČSSD a výsledek je znám všem. Dienstbier byl odstřelen a vypuzen z vedení strany. Kromě Sobotky ho nikdo významný nepodpořil a Sobotka se s tím smířil," píše autor ve svém komentáři pro EuroZprávy.cz.
Znamená to ale Dienstbierův definitivní konec? "Ne. Až ČSSD bude opět potřebovat zvednout preference, pak se na něj obrátí a na chvilku ho vytáhne do popředí. Po volbách ho pak zase odstřelí a on bude pokračovat v roli užitečného idiota a to tak dlouho, dokud na tuto hru bude sám přistupovat," píše Lukáš Henzl.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: adr
