Všichni silní neustále prohrávají. Touto větou jste nedávno začal jeden ze svých komentářů na svém blogu. Hovořil jste v něm též o příběhu síly, která nezvítězí. Zmínil jste příběhy z minulosti, které dle vašeho mínění názor dokazují. Když si vezmeme současný svět, krizi na Ukrajině - kdo je ten silný a kdo slabý?
Silný si může připadat ten, kdo vydává na zbraně, armádu a tajné služby šest set miliard dolarů ročně ze svého federálního rozpočtu, tiskne peníze z ničeho a ve světě má rozstrkané vojenské základny v 60 zemích světa (viz: odkaz). Všechna minulá impéria ale, jak víme z dějin, skončila nakonec beze slávy. Rozkradenou ekonomiku věčného Říma zachraňovala ve finále španělská produkce olivového oleje. Francouzská armáda převálcovala Evropu a pak ji potupil obyčejný mráz. Britové drželi půl planety v šachu svým koloniálním zřízením, než jim ho rozebral tvrdohlavý právník v Indii. Pád Sovětů i Američanů se započal v holé zemi plné šutrů, v Afghanistánu. Zdá se, že po zneužití síly bývá rovnováha nastolena poměrně potměšilým způsobem.
Psali jsme:
Pravdou je, že názory lidí jsou v poslední době možná více než kdy jindy hodně rozdělené. Asi všechny však zajímá a chtěli by vědět, jaký bude další vývoj. Dá se nějak vymodelovat na základě minulosti, kterou jste nyní zmínil?
Česká společnost se rozdělila posledními prezidentskými volbami. Ukrajinou se toto rozdělení prodlužuje. Věřím, že se nám podaří se opět spojit a rozdělení překonat. Zatím se zdá, že Západ spěchá, aby stihl konflikt rozdmýchat, dokud se to na Donbase mydlí. Pokud by příměří nastalo brzo, bylo by po byznysu. Nemyslím si, že by Západu na Ukrajině záleželo. Pro Západ je Ukrajina pákou proti Rusku, zdrojem břidlicových plynů a odbytištěm Monsanta. Všem je jasné, že Ukrajinu čekají nedozírné výdaje, které se nikomu nebude chtít platit. Možný vývoj je ten, jaký se děl po válce ve Vietnamu. Tedy rekonvalescence společnosti a sanace škod trvající několik desetiletí.
Asi i proto jste nedávno uvedl, že aktuálně hrozí, že Východní Evropa může být vtažena do války, která se již dlouho připravovala. Řekl jste zároveň ale i to, že bude záležet na lidech, zda si to nechají líbit, či nikoli. Jenomže obyčejní lidé ani nikdy v minulosti válku nechtěli a přece se jí nevyhnuli…
Občanská válka na Ukrajině může skončit v kterémkoliv okamžiku, když si východní i západní část Ukrajiny uvědomí, že společně tvoří jeden celek. Rozdíly mezi Ukrajinci a Rusy jsou kosmetické povahy a válka mezi nimi je absurdní. Nakonec se budou muset domluvit na příměří, uvěřit si je a dodržet je. I kdyby v té době lezli po čtyřech ve spálené zemi. A svoji hladovou a vyčerpanou zemi, kterou nikdo nebude chtít převzít a sanovat, budou muset federalizovat. Jak řekli na tomto místě (ParlamentníchListech.cz) přede mnou Miloš Zeman s Hynkem Kmoníčkem už před půl rokem.
Psali jsme:
Možná, že s tím souvisí i to, že se nyní objevují názory o jakémsi globálním hnutí odporu. A že jeho tváří je ruský prezident Vladimir Putin. Vnímáte to nějak podobně? Pokud ano, proč právě on?
Když jej pozorujete, vidíte, že i on je situací, do které se dostal, znejistěný. To není suverénní nadsamec nebo zlolajný démon, ale člověk, který nemůže vědět, kdy se co ještě stane a zda může někomu věřit. Měl na vybranou, zda Krym s ruskou majoritou odevzdat svým nepřátelům a vypadat doma před Rusy jako slaboch a zrádce, a nebo jej obsadit vojensky, krymským parlamentem schválit a referendem legalizovat. Jeho rozhodnutí přineslo hospodářské sankce a nevídanou kampaň Západu. Putin navíc chápe, že jeho likvidace by se Západu hodila více než cokoliv jiného. Jakože před ním byli zlikvidováni již mnozí. Kennedy, Miloševič, Hussein, Kaddáfí. A zbytek světa si uvědomuje, že bez Putina by autorita a váha zemí BRICS byla nižší.
Asi je na místě tedy i otázka – zda skutečně nastává chvíle jakéhosi globálního hnutí, které se staví na odpor dosavadním pořádkům?
Myslím, že zbytek světa vůči Západu nevede tuhý, ale měkký odpor. Měkký odpor vyjadřuje postoj, ale nevyvolává přímou konfrontaci. Gandího celý odpor spočíval v tom, že odmítal kupovat britské oblečení, drahé a nevhodné pro indické klima. A že protestoval proti nejednotě indické opozice tím, že hladověl. Zatím chovám naději, že dosavadní pořádky se odkopou samy. Trvá to sice dlouho, ale je to spolehlivější ukončení hegemonie než vyčerpávající přetahování se o moc. Skutečný odpor vůči dosavadním pořádkům by vyžadoval něco mnohem komplexnějšího: promyšlenou porodní strategii v rozvojových zemích, omezení výroby ve prospěch zachování přírodních zdrojů a mnoho dalšího.
Psali jsme:
Mnoho lidí v poslední době cítí, že se něco musí stát a přestávají se bát i o tom mluvit, aby se neznemožnili někdy i v odborných kruzích. Často se však rozcházejí v tom, jak bude ta očekávaná změna vypadat a kdy k ní dojde. Jaký na to máte názor vy?
Ostré změny jsou vždy traumatizující a málokdy bývají spravedlivé. Nejdůkladnější změny jsou pomalé a postupné, jak říká japonské učení kaizen. Mnoho změn již proběhlo, ale skrze jejich pozvolnost si je společnost ještě ani nestihla uvědomit. Mám na mysli například stravovací návyky společnosti. Podívejte se také, jak se změnil vztah veřejnosti k médiím, ke školství, zdravotnictví nebo k politice. Vznikl tak značný odstup. Tomuto procesu dejte ještě pět let a bude to tu vypadat hodně zajímavě. Jinými slovy, lepší by bylo, když by se zostra neměnilo nic, protože pod povrchem se změna děje nezadržitelným způsobem. Konec konců cokoliv ve vnějším světě je pouhým projevem našeho myšlení. Nejde o to, co ze dne na den zakážeme, povolíme nebo přeznačkujeme. Jde nejvíc o to, co si společnost jako celek uvědomujeme.
Psali jsme:
Za pár dnů se otevřou volební místnosti a my, Češi, půjdeme volit. Čeho bychom si podle vás měli všímat při svém rozhodování nejvíc? A existuje vůbec naděje, že ti, co budou nově zvoleni, změní poměry k lepšímu? Že tedy přinesou i tu změnu, o které jste hovořil výše?
Nehodlám našim obyvatelům do jejich politických preferencí mluvit. Voliči si zaslouží úctu za to, že k volbám chodí, přestože vidí, že to nepřináší žádné změny. Ať naši lidé volí kohokoliv, je to v pořádku. Přesně o tom je demokracie. Nevěřím v to, že zvolení představitelé mohou něco změnit. Jsou součástí celku. A celek se vyvíjí vlastním tempem. Těžko můžete celek změnit tím, že jste zvoleným zástupcem a děláte nějaká rozhodnutí. Můžete však nabízet vize. Můžete společnost nadchnout něčím, co je zajímavé, smysluplné a proveditelné pro všechny společenské skupiny. A to nám v Čechách zatím chybí.
-
Politika a společnost JINÝMA OČIMA
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Alena Hechtová
