Kniha je zamyšlením nad uplynulými 23 roky, nejde však o paměti. Hlavní tezí Klause je, že soudobý svět se od idejí svobody, parlamentní demokracie a tržní ekonomiky stále více vzdaluje.

Jádrem knihy je její druhá část, která má 15 subkapitol. V nich prezident diskutuje „uzlové“, zlomové a klíčové okamžiky uplynulých 23 let od pádu komunismu po arabské jaro.

Kromě mnoha jiných věcí, od EU, rozpadu Jugoslávie, Maastrichtské smlouvy, sjednocení Německa či 11. září a boje proti terorismu, se Klaus vrací i ke kritice svého předchůdce ve funkci prezidenta – Václava Havla.

Boj Havla s parlamentní demokracií a humanitární bombardování

Vymezuje se tradičně proti Havlově pojetí občanské společnosti, humanrightismu či komunitarismu, které považuje za jedny z několika ohrožení pro parlamentní demokracii.

„...boj Václava Havla a všech havlistů s naší rodící se, stále ještě slabou politickou a parlamentní demokracií jsme – zejména v devadesátých letech – vnímali velmi ostře. A věděli jsme, že je tím naše demokracie oslabována, ne-li zničena. Nemohu jim to nikdy odpustit,“ píše prezident.