Historie není o letopočtech. Je přeci o souvislostech. A to nám uniká, říká Petr Nárožný

Pane Nárožný, v úterý jste se zúčastnil jako jeden z kmotrů vítání na svět kompletní ucelené série knih o českých dějinách (Velké dějiny zemí Koruny české, nakl. Paseka). Mimo jiné jste přitom pronesl, že by se lidé proto, aby neopakovali své chyby, měli učit z historie. Teď budeme slavit 25 let od sametové revoluce. Co bychom i v její historii měli hledat, abychom se poučili? Nezdá se vám, že možná tu je opět chvíle, kdy bychom měli začít hledat souvislosti s těmi minulými událostmi?

Zrovna toto bych od převratu, který tu nastal, do souvislostí nedával. Trochu mě mrzí, jak a kam se to vše ubírá a že lidé možná tu historii ignorují, ale nedělám si žádné iluze, že to je v jiných zemích jinačí. Je však škoda, že historie je u současných školáků opravdu tak nemilovaná.

Podle čeho tak usuzujete?

Vždyť ani studenti nedokáží vyjmenovat naše české prezidenty. A to vůbec nemluvím o tom, zda by je uměli zařadit do jistých konkrétních časových období. Historii dnešní školáci málo probírají, dějepisných hodin mají podle školních osnov týdně velice málo. Žijí v takovém jakémsi optickém klamu, že v době internetu není třeba ty historické znalosti mít. A to mám na mysli ty úplně nejzákladnější. Oni si to prostě takzvaně vygooglujou, najdou si to datum. Ale historie není přece o tom, že 1. světová válka začala tehdy a tehdy… A skončila. Ta historie je přeci o souvislostech. Když se dříve říkalo, že historie je učitelka života, tak to tak opravdu je. I když je třeba dodat, že ne že by dávala návod na život, to v žádném případě ne. Ale že díky ní se člověk trochu srovná se životem a pochopí mnoho věcí a souvislostí.

Pochopí to jak ve svém vlastním národě, tak i v těch národech jiných – pokud jejich historii zná. Ví, proč jsou někteří lidé takoví a takoví, proč se stalo tohleto, proč jsou Poláci asi jiní než my, proč jsou jiní Němci, jak je možné, že se tohleto stalo… A to je přece strašně důležité vědět.

Hodně lidí sází na to, že to pozná třeba i díky cestování, které si může dovolit podstatně více než kdykoli v minulosti – že mu to cestování do jisté míry znalosti zprostředkuje…

Ale kdepak. Pokud člověk nemá ani ponětí o té historii země, kam jede, tak chodí mezi katedrálami a… Přiletí například do Říma, chodí tam po ulicích, a když se tam nezastaví zrovna třeba u krámku s módou či obuví, aby se tam na ty boty a krásné šaty podíval, tak z toho vlastně vůbec nic nemá. I kdyby tak procestoval celý svět. Vůbec nechápe, proč je to právě tam na tom místě takové a proč je to jinde jiné.

Nemáte pocit, že se historie v poslední době opět ohýbá nebo že se projevují takové tendence? A bohužel třeba i o snahy o ohnutí dějin v duchu jakési nové ideologie?

Podívejte se, historici mají bádat, ti by to dopustit neměli. Historii mají dělat výhradně profesionálové, nikoli ideologové. Jenomže je třeba si také říct, že žádná jedna objektivní historie není. Je to vždy věc jejího výkladu. Jsou samozřejmě historická fakta, s kterými se hnout nedá. Třeba že smlouva se podepsala ten a ten den, v tomhletom roce atd.

Když my dva půjdeme spolu na večírek a bude tam deset našich přátel a vy o tom napíšete, tak vaše zpráva o tom večírku bude naprosto jiná, než bude ta moje. Tak to prostě je i s tou historií. Jednomu se bude zdát večírek nesmírně příjemný, druhý to bude vnímat tak, že se tam dva lidi nevědomky týrali, někdo se vytahoval a tak dále. To je princip, na kterém ten popis událostí funguje. Vyplývá z něj, jak důležité je právě to pojetí výkladu.

Hovoří se též o tom, že může být záměr ohnout poněkud dějiny. Připouštíte takovéto teorie?

No tak – pokud jde o nás – jestli míříte na naši konkrétní politickou situaci, tak prostě je to po vítězství levice, která mistrně obsadila všechno a má většinu v Senátu a dominuje v Parlamentu, logické. Tedy že tihleti lidé budou některé věci, které se týkají dřívějších let – a komunisti to budou dělat vždycky – vždy posuzovat shovívavěji. Musíme počítat s tím, že to tak prostě je.

Petr Nárožný při příležitosti křtu ojedinělé kolekce knih připomněl také to, že historii bychom měli vnímat jako nezbytnou alespoň v rozsahu obecných znalostí. Nutno dodat, že tento herec a moderátor dává rozhovory zcela výjimečně, ovšem pokaždé, když se tak stane, vzbudí jeho slova obrovský zájem veřejnosti. I před čtyřmi roky tomu tak bylo, poněvadž taktéž zabrousil i na politická témata. Reagoval tenkrát na to, že je jeden z největších českých omylů přetřásaným v hospodách, že politika je svinstvo.

My bychom pořád chtěli, aby byla „kurva" poctivá...

„Rád bych zdůraznil, že je to velký omyl mnoha slušných lidí. Všechno to, co lidem připadá nekorektní, záludné, předem domluvené, nespravedlivé, silou protlačené a já nevím co ještě, to jsou, prosím, běžné nástroje politiky - po staletí stejné. Ono to v politice jinak nejde, ale my bychom pořád chtěli, aby byla kurva zároveň poctivá... Řeknu příklad, norimberský proces. V době jeho konání už Churchill a Truman věděli, že katyňský zločin spáchali Rusové na Stalinův rozkaz, ale protože to tehdy byli spojenci a vítězové války, přišili Katyň Němcům. Dobře věděli, že to je nespravedlivé - a co jako? Roku 1946 nemohli říct, že tu hrůzu spáchali Rusové. Bylo to prostě politicky nemožné...“ uvedl tehdy Nárožný v rozhovoru pro magazín MF Dnes.

Poukázal ale mimo jiné také na dobu rozdělení Československa. Jelikož i to je již nyní historie, je zcela namístě jeho věty připomenout. „Najděte si noviny z té doby a přečtěte si, co se psalo o politicích, kteří takzvaně rozdělili Československo: ‚Postavit je před soud, zločince! Za zády národa, bez referenda, rozdělili dva bratrské národy!‘ Jenomže uplynula léta a já čtu v novinách od těch samých lidí, že naše vztahy se Slováky nebyly nikdy tak dobré, jako jsou dnes, a jak naše mírové, korektní oddělení oběma národům prospělo. Což mohu potvrdit. Z toho vyplývá, že většina lidí mívá vždycky nějaké zpoždění. Ale o to raději křičí a odsuzuje. A že to tak bude pořád,“ uzavřel Petr Nárožný svoje ohlédnutí do historie, která, jak se vždy potvrdilo, je důležitá i pro vývoj současnosti.

Nárožný se stal kmotrem Velkých dějin zemí Koruny české

Jedná se o největší dokončený knižní projekt české historiografie. Poprvé tak vychází kompletní historie českých zemí od počátků dějin na našem území až do roku 1945. Letos završená ediční řada už stihla získat cenu Magnesia Litera v kategorii Nakladatelský čin. Autory a nakladatele Ladislava Horáčka navíc ocenil kardinál Dominik Duka, když jim při příležitosti svátku sv. Vojtěcha předal zlatou Svatovojtěšskou medaili Arcibiskupství pražského.

Velké dějiny zemí Koruny české navazují na monumentální dílo Františka Palackého, uzavřené nástupem Habsburků na český trůn v roce 1526. Vydat kompletní české dějiny se pokusil i významný prvorepublikový nakladatel a knihkupec Jan Laichter. Jeho úsilí však po roce 1938 přerušil nacistický a v roce 1948 ukončil komunistický režim, takže i Laichterův projekt České dějiny končí rokem 1526.

Celá edice Velkých dějin zemí Koruny české má patnáct dílů v devatenácti svazcích o 13 628 stranách. Každý svazek doprovází pečlivě zvolený obrazový materiál. Komplet s propracovanou vytříbenou grafikou obsahuje celkem 2 819 obrázků a 161 map.