Hraje v divadle Caligulu, symbol zneužívání moci. Rozebral nám na něm veškeré politické dění

31.01.2015 20:15

ROZHOVOR Herci se v průběhu svého života setkávají s různými rolemi – mnohé dávají poté divákovi šanci nahlédnout do života nejednoho slavného politika, státníka. Někdy tak naznačují, jak se pod hlavičkou moci napříč staletími osudy, příběhy a pády opakují. A že se jednání někdy i jen románových vlivných osobností nemusí vůbec lišit od těch současných. I proto si ParlamentníListy.cz popovídaly s hercem Gustavem Bubníkem, který ztvárnil roli římského císaře Caliguly. Hovořilo se však pochopitelně nejen o divadle.

Hraje v divadle Caligulu, symbol zneužívání moci. Rozebral nám na něm veškeré politické dění
Foto: Archiv GB
Popisek: Herec Gustav Bubník

Pane Bubníku, vy v současné době hrajete v Divadle Bez hranic Caligulu. Jak se vám tahle postava hraje? Musel jste si o ní hodně nastudovat? Nebo jste to ponechal na scénáři a scenáristovi samotném?

Postava Caliguly patří nejen v dějinách, ale i v rámci divadelní literatury k mimořádným osobnostem. O této roli se říká, že je to "role rolí“, tak jako například Hamlet nebo Lear. Samozřejmě, že jsem si musel dopředu něco načíst, ale samotný text je tak silný a inspirující, že herce v podstatě sám vede. Navíc český překlad paní Šabatkové patří podle mého názoru k vrcholům českého překladatelského umění.

Císař Caligula byl zpočátku vládcem poměrně uznávaným pak u něj nastal zlom, zřejmě v důsledku nějaké duševní choroby, a stal se tyranem. Než došel svého tragického konce, nadělal hodně zla. Nepůsobí na vás ten jeho osud tak trochu stále aktuálně, když určitě vnímáte, co se kolem nás ve světě děje nyní?

Caligula je jedním z typických příkladů známého rčení "Jak chutná moc“. Pokud je tento moment ještě podpořen psychickou labilitou a tendencí k absolutistickému chování a jednání, je o to nebezpečnější. Pokud vyznění představení rezonuje pro diváky s některými případy současnosti, aniž by bylo nutné hru aktualizovat moderním pojetím, opět to dokazuje kvalitu a sílu Camusova textu.

Jste herec, občan a také člověk vycházející z euroatlantické civilizace pokud se zeptám tedy nejdřív na to, zda jako občan Evropy (a ČR) necítíte nějaké obavy v důsledku vývoje událostí jaká by byla vaše odpověď?

Přestože jsem byl proti vstupu ČR do Evropské unie, cítím se být samozřejmě součástí euroatlantické civilizace. To, co se děje kolem, samozřejmě sleduji a současná situace na Ukrajině a nebezpečí islámského terorismu mne kvůli blízkosti, ve které se vše odehrává, nenechává klidným ani lhostejným.

Jako herec lidi bavíte, setkáváte se s nimi, když přicházejí za zábavou, a tudíž zřejmě i dobře naloženi. Přesto, dostaly se třeba i do divadelního zákulisí rozepře Čechů ať už ohledně postoje k islámu (a strachu z něj), tak třeba kvůli volbě prezidenta a sympatiím či antipatiím ke zvolenému Miloši Zemanovi?

Já osobně jsem nějaké rozepře zaznamenal spíše v úrovni mediální v období prezidentské volby, resp. v rámci některých jednotlivých vyjádření. Do divadla, alespoň toho, kde v současné době hraji, tyto věci netaháme. Respektujeme, že každý má svůj občanský názor a postoj, a spolupracujeme na věcech, na kterých chceme spolupracovat. Je to vždy svobodná volba a tak by to mělo být i nadále.

Jak se v posledních letech žije vůbec u nás hercům pokud to zobecníme? Přece jen stále hodně lidí se domnívá, že jsou všichni "za vodou". To ale tak úplně pravda asi není, co?

Fáma, že jsou u nás herci za vodou, už podle mne dávno odezněla. Ano, je tady několik kolegů, kteří díky svému umění a divácké oblibě pocit "být za vodou“ zažívají a budiž jim to přáno. Je to ale pouze špička ledovce, který je z 95 % ukryt pod hladinou. Uvědomíte-li si, kolik herců hraje v mimopražských divadlech, kolik mladých herců ročně produkují státní a soukromé umělecké školy, tak samozřejmě není možné, aby se všichni uplatnili a vydělávali "miliony“. Tím, že jsem určitý čas učil na jedné z uměleckých škol a dodnes se vídám nebo spolupracuji s bývalými studenty, tak mám přehled o tom, že většina z nich má nějaké "normální“ zaměstnání a vedle toho se pečlivě připravují na každou sebemenší příležitost, která by je posunula do plnohodnotného "hereckého“ života. Tak to prostě je a nezbývá než všem držet palce.

Ukázka zneužívání absolutistické moci, zvrácenosti...

Drama Caligula zpracovala divadelní agentura Globus, která má na svém kontě řadu výjimečných her a projektů. Diváky a milovníky tohoto žánru jistě nadchne zpracování příběhu o kontroverzním římském císaři, kterého ztvárnil v hlavní roli právě Gustav Bubník. Do dávných římských dob vtahuje na prknech Divadla Bez hranic, kde agentura s tímto představením hostuje.

Drama Caligula je považováno za jedno z nejslavnějších děl francouzského spisovatele a publicisty Alberta Camuse. Příběh mocného císaře zavede diváky do prostředí dávného Říma, kdy se všichni museli podrobit vrtochům svých panovníků. Seznámí se v něm s pohnutým osudem Caliguly, který bývá často označován za kontroverzního až šíleného vládce. Jak se ukáže, zvrácenost Caliguly přitom nespočívá jen v jeho hlavě, ale dokazuje ji i svými činy, promyšlenými intrikami, sexuální zvráceností i ochotou potřísnit své ruce krví. Celá hra se nese v duchu zneužívání císařské, resp. absolutistické moci, velkých lidských osudů a především všudypřítomné otázky smyslu lidského života, jeho kvality a hodnoty.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Alena Hechtová

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

"K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

21:05 "K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

ROZHOVOR Marketing může sloužit k boji o moc. Vydatně mu v tom pomáhají moderní technologie. Díky je…