Někteří lidé, kteří dluží státu na daních či sociálním pojištění, se dostali do situace, že jim není už co brát. A tak se jim zabavují i zcela bezcenné věci za stovky a desítky korun, upozorňuje deník Právo na současnou praxi. Jenže místo toho, aby se rovnou prodaly do vetešnictví a úřady z toho měly alespoň nějaký profit, tak se i na drobnosti organizují a vyhlašují veřejné dražby s veškerou právní a administrativní pompou.

Často se dražby vyhlašují i opakovaně, protože kdo by se na ně hrnul třeba kvůli mlýnku na maso, žárovce nebo kýčovitému obrazu za stovku. Správa a dražby těchto bazarových věcí ovšem musí mít u nás všechny právní náležitosti a musí se kvůli ní i zajistit zasedací místnost. A to daňové poplatníky ve svém důsledku stojí více, než je vůbec hodnota zabavených kusů. Dražby po daňových dlužnících zatěžují nejen finanční úřady, ale i soudy.

Jako smrt, bere vše...

Deník Právo uvádí jako příklad Václava L. z Prahy-Horních Počernic, který k letošnímu srpnu dlužil Pražské správě sociálního zabezpečení bezmála 22 tisíc korun, a tak to došlo až k soudu. Dražební vyhláška k tomuto případu, vydaná Obvodním soudem pro Prahu 9 uvádí, že „se nařizuje opětovná dražba movitých věcí." O odstavec níže, v seznamu Dražené věci, případné zájemce ale láká jen jediná položka: Obraz-krajinka, odhadní cena 300 Kč, vyvolávací cena 100 Kč.

Pro stát je prodej obrázku krajinky pana Václava L. z Horních Počernic ztrátou, i kdyby byla dražba úspěšná. Administrativní, personální a časové náklady na zpracování vyhlášení této dražby byly bezpochyby větší než hodnota obrázku. I v dražbách věcí po daňových dlužnících, vyhlašovaných finančními úřady, čekala marně na své kupce kulma na vlasy, holicí strojek za 180 korun, otvírák na víno za 80 korun, několik úsporných žárovek od 70 korun, dávkovač mýdla. A to je jen nahodilá ukázka z opakované dražby vyhlašované letos Finančním úřadem v Přerově.