A nehrozí nám ani události na Kypru, při nichž letos přišli střadatelé o vklady.

Přesně před šedesáti lety, 1. června 1953, se v tehdejším Československu uskutečnila měnová reforma. Cílem toho, co dobový západní tisk označil za „velkou peněžní loupež“, bylo řešit obtížnou hospodářskou a sociální situaci, do níž se země dostala za pět let vlády KSČ a která se mimo jiné projevovala tím, že mezi lidmi bylo v oběhu velké množství peněz, jemuž však neodpovídalo množství zboží na pultech.

V sobotu 30. května odpoledne vyhlásil tehdejší premiér Viliam Široký v rozhlase, že dosavadní bankovky budou platit už jen do konce měsíce. Vzhledem k tomu, že v tehdejší době byly o víkendu otevřeny jen cukrárny a restaurace, dozvěděli se lidé vlastně to, že mají v rukou, v matracích, na účtech či v cenných papírech jen bezcenné peníze. Ale to, že lze přijít o vklady i v současnosti, a to i v zemi Evropské unie, poznali letos občané Kypru. Není tedy důvod k obavám z opakování historie?

Za měnovou reformou se skrývá motiv srovnat rozdíly mezi obyvateli

„Měnová reforma bývá v drtivé většině případů – alespoň v takové podobě, která se uskutečnila před šedesáti lety – zbytečná záležitost, která se dá uskutečnit jinými, demokratičtějšími způsoby. Například tak, že se to nechá samospádem na vyšší inflaci, která potom obere všechny lidi. Ale měnovou reformou se obere jen určitá specificky definovaná skupina obyvatel,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová, ředitelka analytické a konzultační společnosti Next Finance.