Morálka v hajzlu. Za totáče to nebylo. Advokát Kubíček o české spravedlnosti

Když vidíme případ Ondřeje Havlína, jací jsou očima advokáta čeští soudci?

Soudcem by měla být osoba, která je morálně i osobnostně na výši a nenechá se ničím ovlivnit. Ale někdy předsedové soudů chtějí mít na soudech osoby, které budou vykonávat, co se po nich chce. Soudci jsou považováni spolu s lékaři a vědeckými pracovníky za elitu společnosti, ale jsou jen odrazem společnosti. Proto i mezi nimi je možné najít jedince, kteří nejsou tak kvalitní.

Není ale horší, když „tím méně kvalitním jedincem“ je soudce, který rozhoduje o osudech jiných?

Ano, to je vždycky problém. Soudce by měl být nejen nezávislý, ale neměl by se nechat ovlivnit vůbec ničím, kromě zákonem, ústavou a obecnou morálkou. Ale bohužel v české společnosti je ve všech oblastech málo takových osobností, které jsou ochotny říci, co si myslí, které dokáží stát za svým názorem, prosazovat ho, bojovat za něj. Proto se dá předpokládat, že i v justici jsou lidé, kteří jsou ovlivnitelní okolnostmi, společností.

Objevilo se už víc případů soudců podezřelých z klientelismu nebo korupce, známé jsou třeba kauzy amnestovaného soudce Jiřího Berky nebo soudce Pavla Nagy, kterého nachytali při korupci televizní reportéři…

Já bych řekl, že se případů objevilo strašně málo, protože je určitě mnohem víc soudců, o kterých se dá statisticky předpokládat, že se dají ovlivňovat. Nemyslím zrovna penězi, ale něčím jiným, svými kolegy, známými. Někdo jim může říci: bylo by dobře, abys udělal tohle a tohle, a oni to udělají. A to je naprosto nepostižitelné. Můžeme předpokládat podle statistické pravděpodobnosti, že k tomu dochází, ale my se o tom nikdy nedozvíme.

I když v případě Ondřeje Havlína šlo o staršího soudce, není podle vás věkový limit pro jmenování nových soudců příliš nízký? Může být soudce ve třiceti letech profesně zkušený? A nechybí mu životní zkušenosti?

Věk třicet let se mi zdá také nízký, ani ne z hlediska profesní odbornosti, ale kvůli nedostatku životní zkušenosti. Protože soudci školní odbornost stačí, v tom nevidím problém, ten je podle mne spíš v nedostatku životních zkušenosti. Věk by mohl být posunut až třeba na 35 let. V Americe právníci migrují, jednou dělají advokáta, jindy státního zástupce a nakonec soudce. To je tam možné. Tady se to bere jako překážka, když někdo dělal advokáta, už nemůže pracovat jako soudce, protože by prý mohl být ovlivnitelný. To není pravda. Dobrý advokát dělá pro klienta, který platí. Když ho platí společnost, měl by sloužit společnosti. Musí kopat za ni.

Ale vždycky neplatí, že slouží tomu, kdo ho platí. Obhájce ex offo je přece placen státem, ale má pracovat pro klienta.

To je pravda, i když si to někdy plete a myslí si, že má pracovat pro stát.

U starších soudců může zase nastat problém, pokud soudil už za minulého režimu. Nemůže být někdo kvůli své minulosti korumpovatelný?

Já myslím, že ne.

Nebo není charakterově pokřivený, když sloužil totalitnímu režimu a jeho někdy pokřivenému právu?

To nelze říci. Ale samozřejmě, že to má nějaký vliv. Kdo mohl být v minulém režimu soudcem, musel se umět přizpůsobit režimu, jinak by justici nemohl dělat. Vypovídá to něco o jeho osobnostních schopnostech, ale nemusí to být nutně negativní. Takoví soudci byli schopni se podřídit situaci, ve které žili, a respektovat ji. Zatímco jiní toho nebyli schopni, nebo to nechtěli dělat, jako třeba já. Taky mě by za soudce nikdo nechtěl, protože bych si stejně dělal, co chci, ne to, co se po mně chce.

V této justiční kauze ale nešlo jen o osobu soudce. Policisté říkají, že je v případu zapleten i státní zástupce, advokát a další osoby.

To je udělané jen uměle. Když se spolu o něčem bavíme a vy to řeknete své kolegyni a já v práci někomu dalšímu, tak už je z nás organizovaná skupina, když bude útvar pro boj s organizovaným zločinem chtít. Na základě odposlechů řekne: oni se všichni znají, všichni se o tom bavili, tak jsou organizovaná skupina. Já myslím, že ta organizovaná skupina je více či méně uměle vytvořená, aby to dobře vypadalo. Policisté tohoto úvaru, který na těchto případech pracuje, staví všechny kauzy jako organizovanou skupinu, protože musí vykazovat v médiích a na veřejnosti úspěch. Ti dělají z prdu kuličku, protože z toho žijí.

Ale někdo si přece nedovolí jít a rovnou se pokusit podplatit neznámého soudce?

Proč by si nedovolil? Když je zvyklý, že v tomhle státě se podplácí ledacos, tak hledá cestičky, jak se k soudci dostat. Snaží se najít třeba nějakého státního zástupce, který se s ním zná, nebo nějakého jeho souseda, advokáta, který s ním často dělá. Těm dá peníze, aby je předali soudci. Někdy je předají, někdy ne, jen to předstírají. Tak to v praxi chodí.

Jak může být probíhat spolupráce soudce a státního zástupce?

Může to probíhat tak, že soudce něco odsoudí, uloží mírný trest, a státní zástupce se vzdá odvolání. Žalobce zastupuje stát i poškozené, a když soudce pachatele zprostí obžaloby nebo mu dá mini trest, a státní zástupce se okamžitě vzdá odvolání, pachatel už nemůže nikdy dostat vyšší trest. Takhle mohou být domluveni soudce a státní zástupce.

Měl jste někdy podezření, že se něco takového děje v případu, kterého jste se účastnil?

Někdy mi to při soudním řízení připadá, že se jedná o nějakou domluvu. Když státní zástupce případ žaluje a chce, aby byl pachatel odsouzen na několik let vězení, ale on dostane u soudu nějakou mini podmínku, tak se divím, že se neodvolá.

To už by podle vás mohla být indicie, že už se může dít něco podezřelého?

Jistě, to je indicie, že tam existuje domluva mezi soudcem a státním zástupcem.

A kdy se to děje nejčastěji?

U trestního řízení je to víc nápadné než u civilního, kde je to složitější a kde mohou být různé názory. Kdežto u trestního řízení je ten proces přímočařejší, takže když dojde k nějakému vybočení, tak vás to trkne. Je to prostě nápadné.

Když zastupujete pachatele v trestním řízení, tak byste přece měl být rád, že dostane nižší trest?

Ale když zastupuji klienta v trestním řízení, tak to nemusí být zrovna pachatel, ale naopak poškozený. Třeba právě poškozený dopravní nehodou. A najednou vidíme, že se případ odsoudil způsobem neobvyklým a státní zástupce se na místě vzdal odvolání. Když jde o neobvyklý rozsudek a státní zástupce se okamžitě vzdá odvolání, tak je samozřejmě ta věc nápadná a začnete přemýšlet, proč se tak stalo.

A s tím se pak nedá už nic dělat?

Nedá, protože nedokážete, že se soudce a státní zástupce domluvili. A proč se domluvili.

Takže tvrzení, že v justici existují kontrolní mechanismy, protože když prvoinstanční soud špatně rozhodne, může chybu napravit vyšší soud, vlastně neplatí, pokud se státní zástupce vzdá možnosti odvolání?

Zrovna u těch dopravních nehod kontrolní mechanismy nemusí fungovat. Pokud jde o dopravní nehodu s alkoholem a těžkým zraněním, měl by pachatel dostat nepodmíněný trest. Ale stane se, že soudce mu dá malý podmíněný trest a státní zástupce se okamžitě vzdá odvolání. A teď pozor! Poškozený ani jeho advokát už nemají možnost se proti tomuto rozhodnutí o nízkém trestu odvolat. Poškozený se může odvolat, jen pokud jde o výši náhrady škody, ale ne proti vině a trestu. Takže vás zazdí tím, že soudce případ odsoudí mírně, státní zástupce se neodvolá a poškozený je vyřazený. Tady žádný opravný prostředek už není v podstatě možný. Oni to prostě vyřídí na místě. A takhle to probíhá zejména u dopravních nehod a poškozených. Když se domluví soudce se státním zástupcem, tak to je konečná. A to je možná ten hlavní důvod, proč je speciálně příslušný pro celou Prahu, pokud jde o dopravní nehody, právě Obvodní soud pro Prahu 2.

Vypadá to, že si z dopravních nehod na Praze 2 udělali dobrou živnost.

Že si z toho možná udělali živnost. A do jaké míry dobrou, to nevíme. Když jsem se někdy dočetl v médiích o nějakém úplatku soudci, tak jsem byl překvapen, jak byl nízký. Divím se, že riskují kvůli takové malé částce. Když se o ni ještě musí dělit. Někdo ten kšeft dohazuje soudci a ten, kdo dohazuje, bere nejméně padesát procent. Ale je dobré, když se po těchto věcech jde, protože to může být trochu brzdou. Soudci si třeba začnou říkat, jestli se jim takové riziko vyplatí. Protože někteří mají kolem šedesáti tisíc korun měsíčně čistého. Stojí to někomu za to? Ale jsme v Česku, lidi jsou hamižní a potřební, jejich morálka je někdy mizivá.

Setkal jste se někdy osobně v justici s korupcí?

Objevily se případy, kdy jednání soudce bylo tak zvláštní, že dávalo tušit jakési podezření, že ne všechno je v pořádku. Ale šlo jen o podezření, žádný konkrétní důkaz, že to tak je, že byl soudce ovlivněn, jsem neměl. Také se nestalo, že by po mně nějaký soudce chtěl, abych ho ovlivňoval. To v žádném případě. Ale kdyby nějaký soudce po mně chtěl zaplatit za klienta, tak by to bylo poslední rozhodnutí v jeho funkci. Já si myslím, že soudci v mém případě tuší, že i jen náznak by v mém případě měl katastrofální důsledky. Protože chorobně nesnáším úplatné soudce a vůbec úplatné úředníky. Ono se o mně ví, že nikoho neuplácím, ale musím říci, že za dvacet let mé kariéry advokáta po mně nikdo žádný úplatek nechtěl, ani žádný soudce, ani žádný úředník, ani žádný policista. Ani nikdo neudělal sebemenší náznak v tomto směru.

Ale nemohou na úplatek někteří advokáti přistoupit v zájmu klienta, pokud mu to pomůže snížit trest?

Já můžu mluvit jen za sebe. Co dělají ostatní, to nemohu vědět.

Nestalo se, že by po vás nějaký klient chtěl, abyste to se soudcem nějak zařídil?

Klient ví, jakým způsobem pracujeme, od samého počátku. Někdy se nás lidi zeptají, jestli se to nedá nějak udělat, naznačují, jestli neznáme nějakého soudce. Ale my jim řekneme, že tímhle způsobem nepracujeme, že máme jedinou možnost - obhajovat ho právně. Ostatní neděláme. Klient, než si nás zjedná, se většinou informuje, kdyby chtěl obhajovat jinak než právně, tak nepůjde za námi, ale za někým jiným. Většinou k nám jdou kvůli naší pověsti.

Objevuje se korupce v justici až nyní, nebo fungovala i za minulého režimu?

Za totáče to nikomu nestálo za to. Pro soudce nebo policisty by byla katastrofa, kdyby se někdo dozvěděl, že brali peníze. Před ruskou okupací jste nenašla úplatného policajta a myslím, že u soudců to bylo podobné. Nešlo jen o strach z vysokého trestu, ale o strach z ostudy, protože tehdejší společnost zlodějiny i korupci odsuzovala. Zkorumpovaného policistu nebo soudce by zavrhla. Ale dneska je to úplně jiné. Když někdo vydělává peníze, všichni hodnotí, že má peníze, a není důležité, jak je vydělal.

Čím to je, že dřív společnost lidi, kteří přišli nelegálně k penězům, odsuzovala, a dnes to minimálně toleruje?

Přispívá k tomu, když politici, ministři i úředníci okrádají společnost a nic se jim nestane. Jak pak můžeme chtít, aby si obyčejní lidé mysleli, že krást se nemá? Jestliže politici kradou a ještě jim to projde, tak to není tak zavrženíhodné jednání, ale je to vlastně přijatelné jednání. Morálka společnosti je v hajzlu, to je ten problém. Odrazem toho je, že bere i soudce nebo policajt. Tedy osoby, které by vůbec neměly nic brát kromě svého platu.