„Ve světle dvou údajů - páté nejnižší míry nezaměstnanosti a nejnižší míry chudoby v Evropské unii - výroky o tom, že lidé demonstrují z důvodů sociálních, může vážně myslet jenom člověk mdlé inteligence,“ konstatoval Nečas ve svém úvodním projevu k rozpravě o vyslovení důvěry vládě.
Fotogalerie: - Nečas pokračuje
Nejste mdlé inteligence, máte jen politické důvody
„A protože já si nemyslím, že lidé, kteří tyto výroky říkají, že jsou to sociální demonstrace, jsou mdlé inteligence, já moc dobře vím, že nejsou, tak z toho evidentně plyne, že ty důvody jsou politické, nikoliv sociální,“ dodal.
Posléze svá slova upřesnil, aby si nikdo nemyslel, že mdlého rozumu by mohli být demonstranti: „O nich bych to nikdy neřekl. Řekl bych to o předácích odborářů, kdyby si mysleli, že demonstrace byla sociální. Ale oni velmi dobře věděli, že to je politický, ne sociální protest," reagoval premiér na výtky místopředsedy ČSSD Michala Haška.
Fotogalerie: - Důvěra sněmovny
Fotogalerie: - Václavák demonstroval
Musíme a budeme pokračovat v reformách
Nečas mimo jiné podotkl, že si je plně vědom, že řada lidí se ocitá ve složité sociální situaci: „Ale musíme pokračovat v reformách. Pokud je neuděláme dnes, budou složitější. Nemůžeme zastavit modernizaci země."
Ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová si nemyslí, že právě argumentace nízkou nezaměstnaností a mírou chudoby je relevantní. „Tady je jednooký mezi slepými králem,“ míní Šichtařová. Připomíná, že je logické, že po dlouhodobém ekonomickém růstu je nižší míra nezaměstnanosti a naopak.
Málo chudých, ale hodně adeptů na chudobu
„Čili si nemyslím, že by právě nezaměstnanost a její relativně nízká míra byla zásluhou práce právě této vlády,“ uvedla ekonomka na dotaz ParlamentníchListů.cz. Ošidné je podle ní poukazovat i na nízkou míru chudoby v České republice. „Ono také záleží na tom, jak jsou statisticky ta jednotlivá data zpracovávána a vykládána," varuje.
K tomu poznamenala, že neméně důležité je, kolik lidí je chudobou ohroženo a zde už tak veselá čísla nejsou, poznamenala Šichtařová. Ale všechna toto parlamentní přetahování o čísla považuje za okrajová.
Co se dělo v pátek ve sněmovně čtěte ZDE
Šetřit ano, ale na lidech?
„Ta ekonomická diskuze politiků se u nás smrskla na to, zda šetřit, snižovat zadlužení a mít nízký ekonomický růst, nebo tlačit na pilu, mít vyšší výdaje, možná i růst ekonomiky, ale tím i vyšší zadlužení a na konci možná i bankrot,“ popisuje Šichtařová situaci.
Podle ní ale diskuze nemá být o tom zda šetřit, ale jak šetřit. „Právě úspory podle mě vláda nedělá optimálně. Ona škrtá na sociálních výdajích, mzdách, zvedá nepřímé daně a podvazuje tím koupěschopnost a tím i následný růst,“ myslí si ekonomka.
Stát má kde šetřit své výdaje
Přitom má vláda velké rezervy kde šetřit na straně výdajů ministerstev. „Pořád je tu přebujelý aparát a spousta duplicit, kdy třeba dva úřady dělají v podstatě totéž,“ upozorňuje Šichtařová. Šetřit by se podle ní dalo efektivně v rámci výdajů jednotlivých ministerstev bez toho, aby škrty v sociálních výdajích způsobovaly sociální pnutí.
Zvyšování daní je ohavnost
Za nemorální označil škrty a zvýšené daně tak, jak jsou představovány, ekonom společnosti Partners a člen Národní ekonomické rady vlády Pavel Kohout. „Především je absolutně nemorální, nehorázné a odsouzeníhodné zvyšovat jakékoliv daně, dokud nejsou vyčerpány všechny možnosti úspor z oblasti veřejných zakázek a jejich efektivity. Já si myslím, že tenhle ten návrh je ohavnost,“ odsoudil v tomto směru kroky vlády rezolutně ekonom.
Pokud jde o argument, že máme nejnižší míru chudoby, ten bere Pavel Kohout s rezervou. „Pokud za chudobou trpící bereme tu část populace, která má šedesát procent mediánového příjmu, pak ano, máme skutečně nízkou míru chudoby."
Psali jsme:
Malé rozdíly mezi bohatými a chudými
To však je dáno podle Kohouta především tím, že máme velmi nízké rozpětí příjmů populace. Tím je logicky nižší i medián příjmů a tak se pod onu magickou hranici šedesáti procent dostane méně lidí.
„Možná to někoho překvapí, ale jak se říká, že máme obrovské rozdíly mezi chudými a bohatými, tak to prostě není pravda,“ konstatoval Kohout. Podle něj je tak nízké rozpětí mezi příjmy skoro světovým rekordem.
Ekonom na dotaz ParlamentníchListů.cz potvrdil, že díky zmíněnému nízkému rozpětí příjmů máme logicky vedle nízké míry lidí v chudobě vysoké procento těch, kteří mají do chudoby blízko.
Málá ochrana zaměstnanců snižuje nezaměstnanost
Pokud jde o Nečasem zmiňovanou nezaměstnanost, ta má podle Kohouta dva aspekty. Je tu relativně nízká ochrana zaměstnanců. "Jde o to, že v zemích, kde je obtížné zaměstnance vyhodit, roste nezaměstnanost proto, že zaměstnavatelé nenabírají nové lidi, kterých by se pak obtížně zbavovali,“ vysvětluje Kohout.
Jako příklad uvedl Francii, kde se sice nezaměstnanost je ještě o desetinky procenta pod deseti procenty, ale roste deset měsíců v řadě a je nejvyšší od roku 1999. Markantním příkladem pak je Španělsko s pětadvaceti procenty nezaměstnaných.
Navíc jsme montovna
Vedle nižší ochrany zaměstnanců, která podle Kohouta drží nezaměstnanost na uzdě je zde ještě jeden faktor, který tuto statistiku koriguje. „My jsme se v podstatě stali levnou montovnou pro jiné země, takže nám to udržuje vyšší zaměstnanost, na druhou stranu to není žádná výhra dělat někomu montéry."
A ještě jeden argument má ekonom, pro relativně pozitivní statistiky, jimiž se Nečas ohání. "Česká republika v podstatě netrpí žádnou krizí a netrpěli jsme posledních deset let,“ míní ekonom, který tak považuje výroky politiků o krizi za nafouknuté.
My nevíme, co je krize!
„To čemu se tady říká hospodářská krize, tak není žádná krize. Ano, bankovní krizí trpí Španělsko a Irsko, krizí veřejných financí trpí Řecko. U nás jsme nic z toho, čemu se opravdu říká krize, nezaznamenali posledních deset let. Naposledy jsme tu měli bankovní krizi v roce 1997,“ uzavřel Kohout.
Že u nás je nízká míra chudoby už dříve připustil pro ParlamentníListy.cz i sociolog Jan Keller. Měl k tématu ale své ALE. „Obyvatel pod prahem chudoby u nás máme do deseti procent a zatím se to nijak dramaticky nezvyšuje, tak o jedno procento za několik let,“ potvrdil Keller.
Chudých zatím málo, ale co až dopadnou reformy
„Ale zatím ještě neznáme dopady reforem. My totiž máme hodně mezi prahem chudoby, což je mezi šedesáti procenty mediánu příjmů a sedmdesáti pěti procenty mediánu příjmů, kde podle řady sociologií začíná spodní hranice středních vrstev," míní Jan Keller.
Připomeňme, že k mediánu mezd dojdeme seřazením zaměstnanců podle výše platů, od nejnižšího až po nejvyšší. A plat zaměstnance, který je přesně ve středu této škály, představuje medián. Ten je v ČR zhruba 21 000 korun.
„My máme dost lidí, kteří berou nějakých deset dvanáct tisíc čistého měsíčně. To totiž nejste pod prahem chudoby, ale nepatříte do středních vrstev. A tady je otázka, jak reformy dopadnou na tuto skupinu obyvatel. Například ekonom odborů Martin Fassmann spočítal a tvrdí, že daňová reforma právě lidem, kteří berou deset až dvanáct tisíc měsíčně, vezme ročně téměř jednu výplatu," vyčíslil pro ParlamentníListy.cz sociolog.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ondřej Vaněk
