Přepracovanost, stres, strach – to jsou pocity mnoha lidí obávajících se o zaměstnání ve firmách bojujících o přežití. A že jich není v současném Česku málo. „V naší firmě se loni propouštělo. Je nás skoro polovina z původního stavu. Ale musíme zastat stejně práce. Takže jsme přepracovaní a navíc nemáme žádnou jistotu. Kdykoli nás můžou propustit. Co je tohle za život,“ stěžoval si Liberečan Petr Soukup.
Nesmyslná byrokratická nařízení
Situaci podle něj zhoršuje rozbujelý byrokratický aparát se svými nesmyslnými příkazy a nařízeními. „Mám známé v jednom z ústavů pro mentálně postižené. Tam dělají dlouhé roky ženské práci, o kterou nemá nikdo moc zájem. S odpuštěním utírají třeba klientům zadky. Plat mají nízký. A někdo na ministerstvu si vymyslel, že nemají dostatečné vzdělání. Takže z ústavu odejdou, protože po padesátce nebudou po práci ještě dojíždět do Prahy do školy. To se jim vůbec nevyplatí. A je otázkou, jestli tyto zkušené pracovnice vůbec někdo nahradí,“ komentoval Soukup. „Ministerští úředníci argumentují, že je to údajně nařízení z Bruselu. Ale tento častý argument je povětšinou účelově vymyšlený a nepravdivý,“ domníval se Soukup.
Psali jsme:
Na úředníky si stěžuje i Soukupův kamarád Jindřich Pavlík. „Zkostnatělost jejich myšlení je udivující. Jako například u průšvihu s policejními služebnami v Libereckém kraji,“ upozornil. Naráží na čerstvé mediálně zveřejněný případ, kdy policie uzavřela smlouvu s ostravskou stavební firmou na přestavbu devíti policejních služeben na kontaktní a koordinační centra. Samotná firma si na práci najala místní subdodavatele. Ale ouha. Nezaplatila jim ani korunu a teď je v úpadku. Což malé firmy dostalo do existenčních potíží. A přesto, že už v průběhu prací upozorňovaly policii, že jim ostravská firma neplatí, policie platbu nepozastavila a vyplatila ji vykutálené firmě celou – dle smlouvy – tedy 11,5 milionu korun.
„Je vidět, že jim vůbec nedochází, že když se položí tyto malé firmy, ohrožují tím sebe. Vždyť kdo vydělává na státní a úřednický aparát. Ten, kdo tady platí daně, což jsou hlavně malé a středně velké firmy. Ať se potom nediví, až se bude u policie propouštět kvůli nedostatku peněz. Ale je fakt, že oni propustí stejně nějaké pěšáky, kteří za to nemůžou,“ rozčiloval se. „Platí to obecně – když se musí propouštět, z kola ven jde někdo s nižší funkci, který ale něco skutečně dělá. Ti na vyšších postech s mnohonásobně větším platem, kteří v podstatě nedělají nic, jen případně vymýšlejí nějakou novou nesmyslnou koncepci, na svých místech zůstávají,“ sdělil Pavlík.
Liberecký Člověk v tísni propustil třetinu lidí
V Česku je rekordní nezaměstnanost, takže by se dalo předpokládat, že stát prioritně pomůže organizacím, které se o nezaměstnané starají. Mezi ně patří třeba Člověk v tísni. „Naši terénní pracovníci umožní třeba klientovi hledat práci na internetu, doprovodí je k pohovorům se zaměstnavatelem. Vždy záleží na domluvě mezi klientem a teréňákem,“ vysvětlil ředitel liberecké pobočky Člověka v tísni Lukáš Průcha.
- TÉMA Nezaměstnanost
Místo zvýšené státní podpory však nastává pravý opak. „Skončila dotace od evropského sociálního fondu a Ministerstvo práce a sociálních věci, kraj ani města nemají peníze, aby tento výpadek nahradily,“ ozřejmil Průcha. Z tohoto důvodu museli propustit třetinu svých terénních pracovníků.
Psali jsme:
V Liberci asi skončí dům Naděje – denní azyl pro lidi bez domova
V Česku kromě lidí bez práce existují i lidé bez domova. „Když je vidím hlavně teď v zimě jak se v třeskutých mrazech choulí na lavičkách, je mi na nic. Říkám si jak je to v jednadvacátém století uprostřed civilizované Evropy vůbec možné,“ podivil se Soukup. V Liberci pro tyto lidi funguje denní centrum Naděje, kde se umyjí, vyperou si. Klientům zde zajišťují práci i bydlení. Peníze mají ale jen do poloviny roku. Pak patrně skončí. „Lidé, kteří k nám chodí, si nemusí obstarávat jídlo krádežemi a mají motivaci ke změně životního stylu. Když skončíme, na město padnou všechny problémy, které jsme odvraceli,“ objasnil Radek Hanzl, vedoucí pobočky Naděje v Liberci. Což si v Liberci dobře uvědomují a radnice poskytla Naději mimořádnou dotaci. Umožní jí několik měsíců existence. Více si však silně zadlužené město dovolit nemůže a samo denní centrum nezachrání.
Stát jenom škrtá
Klíčová je role státu a Ministerstva práce a sociálních věcí. „Přijde mi, že jediným zájmem současné vlády je snížit schodek státního rozpočtu, neboli jen škrtat. Tím se ale nějaký hospodářský růst nenastartuje. Zvláště když lidé, z důvodu většinou nízkých platů a obavy o ztrátu zaměstnání, zbytečně neutrácí a šetří,“ zamyslel se Pavlík.
Do kompetence Ministerstva práce a sociálních věcí spadá i nezaměstnanost. „Nelze ho vinit úplně za všechno, za ekonomickou krizi samozřejmě nemůžou. Ale jeho činnost mi přijde tristní. Aby snížili nezaměstnanost, vymysleli nový výpočet. A to mičurinovské čachrování s IT technologiemi je opravdu k pláči. Kvůli zavedení nového systému neměli na úřadech práce v loňském roce podrobný přehled o nezaměstnanosti. Jak potom s ní mají bojovat?“ komentoval Jindřich Pavlík.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Oldřich Szaban
