Ačkoli ODS vznikla jako strana zabývající se primárně celostátními tématy, po komunálních volbách 1998 v ní začal malý převrat - moc na nižších a středních článcích postupně přebrali komunální politici. Tento trend se prohloubil po roce 2000 v souvislosti se vznikem krajů a za éry Mirka Topolánka začala ODS připomínat spíše federaci krajských sdružení, píše Pečinka.

Topolánek navíc prý odhodil dosavadní ekonomický program ODS a zavedl hry bez hranic. "Politika jako byznys stvořila nový typ krajských šéfů, kteří dostali nepřesné označení kmotři. Jde o straníka, jenž nemá na nic názor, neaspiruje na vládní nebo parlamentní funkce, zato disponuje umělou většinou uvnitř své krajské organizace a jeho hlavním zájmem je "zprocesovávat" věci ve veřejné sféře," píše komentátor.

S těmito kmotry uzavřel Topolánek spolupráci. "Výměnou za to dostal klid na práci, přičemž ODS to vnitřně umrtvilo. Současně se drasticky zúžil počet lidí schopných dělat vysokou politiku," dodává Pečinka.

Místo rozkvětu usychání

Podle Pečinky by ODS prospěly předčasné volby v roce 2009, které nakonec zrušil Ústavní soud. Strana by podle něj zaslouženě skončila v opozici a byla by tak přinucena k sebereflexi. Namísto toho ale oslabená ODS převzala v létě 2010 vládní kabinet.

"Místo rozkvětu nastala éra usychání," píše Pečinka a míní tím debakl v komunálních a krajských volbách, v nichž občanští demokraté neudrželi své pozice. Místo aby krajské a městské garnitury převzaly odpovědnost, začaly po neúspěšných prezidentských volbách útočit na předsedu Petra Nečase. Naštěstí se prý začala ozývat i skupina lidí, kteří chtějí ODS opravdu někam posunout, a na veřejnosti se tak objevila jména nových lídrů.