V tomtéž deníku se proti svému zařazení mezi Mandaríny ombudsman ohrazuje. A rovněž proti tomu, že by byl stižen jakousi „Rychetského nákazou“. Ta se prý šíří mezi vedoucími činiteli, kteří v poslední době mají potřebu čím dál častěji diktovat volitelským orgánům, koho by jim měly vybrat za spolupracovníky.

Varvařovský s tímto srovnáním polemizuje tvrzením, že Ústavní soud je kolektivní orgán. V něm je předseda „první mezi rovnými“. Jenže úřad Veřejného ochránce práv je spíše monokratický, svá rozhodnutí si píše sám a se zástupcem se o nich vůbec neradí. A právě v tom je ten problém.