V České republice žije na hranici chudoby podle odhadů kolem milionu občanů. Chudobou či sociálním vyloučením je ohroženo permanentně dokonce 15,4 procenta obyvatel (to představuje tedy více než milion a půl lidí). I proto je třeba hledat solidaritu u lidí, co jsou na tom lépe. K tomu slouží sobotní, již druhá, celonárodní potravinová sbírka.
„Když byla sbírka vyhlášena vloni, nečekali jsme takovou pozitivní odezvu. Letos se do ní zapojí ještě více obchodů – celkem 180 – tak věříme, že bude možné pomoci i více lidem,“ řekl ParlamentnímListům.cz Fabrice Martin Plichta, který vedle toho, že je novinářem, je též ředitelem České federace potravinových bank. Jak dodal, i když se, dle něj, situace za poslední rok v Česku nijak zásadně nezměnila, ani nezdramatizovala, to, že zde žije hodně lidí, co potřebují každou korunu a uvítají tedy jakoukoli pomoc, je pravda.
Psali jsme:
Vybraly se tuny potravin - jaký byl jejich osud a kde pomohly?
ParlamentníListy.cz se proto zajímaly o to, jak konkrétně pomáhalo několik tun potravin, které se podařilo vybrat v loňském roce. A dozvěděly se hned několik příběhů. Jelikož jde o klienty charitativních organizací, jejichž jména tyto organizace celé neuvádějí v rámci zachování jejich soukromí, uvádíme je pouze pod zkratkou.
Například pan Alois z Karviné je invalidní důchodce. Bydlel donedávna v bytě 3 + 1 se svou nemocnou matkou, o kterou pečoval. Jenomže, když zemřela, neměl sám dost peněz na placení nájmu, a tak mu začal v bytě narůstat dluh.
Časem byl proto nucen odejít bydlet do Azylového domu Slezské diakonie. Tam začal hledat práci a učit se práci s počítačem, na což mu při celodenní péči o matku nezbývalo času ani sil. Později pan Alois začal v azylovém domě pracovat ve veřejné službě, když se naučil pracovat s počítačem, brzy nato se odstěhoval do takzvaného tréninkového bytu, který mu umožňuje začít znovu.
Psali jsme:
Jak prozradila Jana Brzezinová, zaměstnankyně BETHEL Karviná Slezské diakonie, v tomto bytě si hospodaří pan Alois sám. K nízkému invalidnímu důchodu si musel najít brigádu alespoň na pár hodin měsíčně. A tak může i poctivě splácet dluh na bytě, který měl v pronájmu s matkou.
„Potraviny z potravinové banky mu pomáhají snížit náklady na stravu, tím rychleji splatit dluh a dostat se do vlastního bytu. Do budoucna věří v získání práce s větším úvazkem, aby mohl být samostatný a nemusel spoléhat na pomoc od druhých lidí,“ doplnila ještě příběh z praxe Jana Brzezinová.
Ani příběh pana Františka není tak zcela ojedinělý
Loňská celonárodní potravinová sbírka v ČR pomohla ale i v Charitě Ostrava, konkrétně Charitnímu středisku sv. Františka, které poskytuje sociální služby v podobě noclehárny a azylového domu.
Jelikož i vloni se uskutečnila v předvánočním čase, díky velkému množství potravin získané z této sbírky tak byly plně uspokojeny potřeby právě těchto lidí a pomohly k důstojnějšímu prožití vánočních svátků. Mezi nimi byl i pan František.
Využíval v té době azylový dům zhruba půl roku, docházel pravidelně do zaměstnání, ale pro hromadné propouštění o tuto práci přišel, a musel tak překlenout období mezi mzdou a výplatou sociálních dávek. „V tuto dobu jsme panu Františkovi denně do vyřízení si sociálních dávek a jejich následnou výplatu poskytovali potraviny, díky kterým mohl uspokojit základní lidské potřeby a nestrádat zejména fyzicky. I díky uspokojení těchto potřeb došlo k vyvážení a znovuvzchopení se uživatele služby k další cestě do budoucnosti,“ popsala Marie Monsportová z Charitního střediska sv. Františka v Ostravě.
Zoufalá Věra měla na nákup jídla měsíčně jen 500 korun. Darované potraviny ji rozplakaly
I příběh Věry z Třince je důkazem toho, jak potravinové banky, do kterých jdou potraviny ze sbírek, mohou i dlouhodoběji pomáhat. Za paní Věrou přišla pomoc z ostravské potravinové banky letos v červenci.
ParlamentnímListům.cz o tom povyprávěl Bohuslav Szotkowski (BETHEL Třinec Slezské diakonie).
„Ze sociálního odboru městského úřadu k nám na středisko nasměrovali padesátiletou paní Věru, která se ocitla v nouzi. Šlo o rozvedenou ženu, jež poté, co ji partner opustil, sama vychovávala dvě děti. Nyní, když už jsou děti velké a osamostatnily se, žije v bytě sama. Je vyučenou švadlenou a nějakou dobu pracovala v textilním průmyslu. Vše se zkomplikovalo, když podnik, ve kterém působila, zkrachoval a jinou obdobnou práci v našem regionu bylo téměř nemožné najít. Našla si tedy práci na částečný úvazek v jiném oboru - jako pomocná síla ve školní kuchyni. Mzda ovšem není moc velká. Když přišly prázdniny, školní kuchyně byla také zavřená, a paní Věra tudíž zůstala bez příjmu,“ prozradil Szotkowski.
Jak doplnil, paní se jim při osobní návštěvě svěřila, že jiné to o moc není ani v době, kdy prázdniny nejsou. Když ze svého malého platu uhradí náklady na bydlení a ostatní nutné výdaje, včetně splátek dluhů, které pravidelně splácí, zbývá jí sotva pětistovka na jídlo na jeden měsíc. „Uvedla, že ve spíži má už jen trochu mouky a čočky a s tím musí vydržet dlouhé dva týdny. Situace to je tedy pro ni složitá a nezáviděníhodná,“ pokračoval ve vyprávění dalšího z příběhů Szotkowski.
Naštěstí pro ni a podobně složité případy jsou k dispozici potraviny z potravinové pomoci. „A tak jsme na našem středisku pro paní připravili balíček obsahující těstoviny, instantní polévky, luštěniny, mouku a další potraviny z té loňské potravinové sbírky. Když jsme jí balíček předávali, vděčností se rozplakala. Nečekala, že obdrží tolik jídla. Byla opravdu vděčná,“ řekl zaměstnanec Slezské diakonie v Třinci.
Nedostatek a přebytky jídla, které se vyhazují. Jak to dostat do rovnováhy?
I z tohoto uvedeného krátkého příběhu je tedy zřejmé, že sbírka měla pro tuto konkrétní paní téměř existenční význam.
Není třeba ale zastírat, že zatímco existují lidé, co mají hlad, zároveň je stále faktem to, že se jak u nás, tak i v celé Evropě stále zároveň plýtvá tisíci tunami potravin. Přitom to jsou často právě ty, které chudým lidem možná chybějí a mohly by jim být rozděleny. I proto si potravinové banky (do nichž však nejdou jen výhradně potraviny od dárců, ale například od zemědělců jejich přebytky atd.) daly za cíl pomáhat člověku, kterému chybějí prostředky na živobytí tak, aby se mohl najíst. Chtějí zamezit podvýživě nebo špatné výživě. Současně tím však bojují i proti plýtvání. V současné době jich je na území naší republiky šest. V Praze, Ostravě, Liberci, Plzni, na Vysočině a v Ústeckém kraji v Litoměřicích.
Psali jsme:
S nápadem na jejich zřízení přitom přišel u nás již v 90. letech zakladatel Naděje Ilja Hradecký. Když se kolem roku 2000 však zdálo, že veškeré jeho snahy přijdou vniveč a skončí, podařilo se myšlenku na potravinové banky v Česku obnovit. Jen pro obrázek pak stačí doplnit pár čísel. Například jen v roce 2009 bylo z těchto bank vydáno potřebným celkem 335,691 tun potravin – to jsou v přepočtu potraviny v hodnotě 18 794 727 korun.
Lidem by se mělo pomáhat dřív, než spadnou na úplné dno, míní francouzský novinář
A co k tomu dodává ředitel České federace potravinových bank Fabrice Martin Plichta, který je též francouzským novinářem? „Chudí lidé se vyskytují všude, ale v České republice vnímám jako problém to, že se nikdo nesnaží podchytit ty lidi, kteří se pohybují těsně nad hranicí chudoby, ještě než do ní definitivně spadnou. Hodně z nich by se jich asi dalo zachránit dřív. Návrat po pádu na úplné dno je pak už velmi těžký a podaří se opravdu jen poměrně malému zlomku osob,“ uzavřel pro ParlamentníListy.cz.
O projektu Potraviny pomáhají
Potraviny pomáhají jsou společným projektem platformy Byznys pro společnost a spolupracující České federace potravinových bank. Do projektu, jehož cílem je rozvinout diskusi a iniciovat řešení problematiky nedostatku potravin na jedné straně a jejich plýtvání na straně druhé, jsou zapojeni i přední prodejci potravin v České republice (TESCO, Penny, Kaufland, Ahold, Globus) a společnost DM. (Kam jít nakoupit a pomoc darovat? Hledejte ZDE.)
Vrcholem celého projektu je pravidelná listopadová Národní sbírka potravin.
V den jejího konání - letos je to sobota 22. listopadu 2014, tedy zítra - budou mít lidé z celé České republiky možnost zakoupit trvanlivé potraviny a darovat je těm, kteří jsou na pokraji hmotné nouze.
Ke komu a jak potraviny poputují?
Vybrané potraviny poputují přednostně do charitativních organizací poskytujících pomoc zejména seniorům, matkám samoživitelkám, pěstounským rodinám a dětem z dětských domovů.
Cesta potravin vede z nákupního košíku dárce k dobrovolníkům, které najde každý, kdo se bude o to zajímat, přímo v obchodech za pokladnami. Ti převezmou potraviny, které se rozhodne někdo darovat, shromáždí je a večer tyto darované potraviny převeze jedním z partnerů (letos se opět jedná o kurýrní společnost DHL) do potravinových skladů České federace potravinových bank. Odtud již potraviny putují k jednotlivým charitativním organizacím a přes ně k potřebným.
Důležité je, že cesta potravin je přímá a krátká. Darované potraviny zůstávají v pobočce potravinové banky v tom kraji, kde byly darovány. Pomoc tak směřuje přímo do okolí, kde je vybrána.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
