„Nelze si to představit tak, že by federace či autonomie vyřešila československý vztah definitivně. To byla představa české pravice, že je s tím třeba něco udělat, aby se politici mohli věnovat důležitějším věcem, tedy privatizaci. Ale mnohonárodnostní stát nikdy definitivně nevyřeší své národnostní problémy, ty se musí řešit pořád. Federace by se stejně stala pro Slováky do budoucna příliš těsnou, protože z mezinárodního pohledu v ní nebyli vidět. Alexander Dubček by byl vždy venku brán jako Čech, což je pro každého Slováka urážka,“ sdělil mimo jiné vyhlášený historik Jan Rychlík na půdě Senátu. Diskuse o Československu byla dost živá. Je vidět, že téma stále hýbe emocemi.
Odbyli jsme to
Je vidět, že se v budovách Senátu nevyznají ani jeho zaměstnanci. Na diskusi Zrození a smrt Československa do Valdštejnského paláce poslali ve svém výběru akcí mnohé na recepci A, kde recepční vůbec nevěděli, která bije. Takže je třeba přijmout jako fakt, že chybička se vloudí i do tak úctyhodné instituce. Diskuse byla pořádána v rámci Festivalu spisovatelů Praha, takže jí naslouchali i takoví literární šíbři, jako je třeba turecký nositel Nobelovy ceny za literaturu Orhan Pamuk. Uváděl ji jeden z bývalých studentských vůdců Tomáš Klvaňa, přezdívaný Pan radar, protože v zájmu vlády kdysi propagoval vybudování amerického radaru v Brdech. Ale na přetřesu bylo hlavně nostalgii budící Československo.
Psali jsme:
„Byl jsem aktérem, ale do voleb v roce 1992, a rozdělování začalo až potom. U voleb bylo vše otevřené a situace nebyla beznadějná. Dnes se na to dívám tak, že šlo o velkou prohru mou a lidí podobných názorů. Ne, že bych si myslel, že se Československo dalo určitě udržet, ale mrzí mě, že jsme to tak odbyli. Třeba Belgičané a Kanaďané celé desítky let znovu a znovu přestavují svůj stát, stojí je to hodně peněz a kolikrát jsou na kraji konce. Nicméně usilují o to vehementně, kdežto my jsme to odbyli za necelý rok, což je něco, s čím se nebudu moci smířit až do konce svého života. Myslím si ale, že jsem udělal dost. Dostal jsem Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost v úsilí za zachování Československa, ale dopadlo to jinak,“ zasmušil se na úvod historicky první předseda Senátu Petr Pithart.
Poslední Čechoslovák
„Oddělil bych dvě roviny. Osobně jsem to nesl velmi těžce, protože jsem český i slovenský občan, skutečný Čechoslovák, možná poslední. Mám na Slovensku majetek, má žena je Slovenka, takže jsem to nesl bolestně. Nicméně jsem historik a etnolog, takže vím, že nejsem středem této sluneční soustavy ani galaxie a svět se nezačne točit kolem své osy na opačnou stranu, protože by se mi to hodilo. Jako etnolog jsem dospěl k názoru, že mnohonárodnostní státy nemají v Evropě budoucnost, všechny se rozpadají. Z toho hlediska rozdělení Československa zapadalo do dlouhodobého historického procesu vzniku národních států, který byl započat v polovině devatenáctého století a stále probíhá. Buďme rádi, že to proběhlo civilizovaně a že jsme se opět sešli v Evropské unii,“ vysvětlil Jan Rychlík a jednoznačný důvod rozdělení přisoudil tomu, že neexistovala silná československá identita, kterou by všichni přijali za svou.
Psali jsme:
Šance stát se Švýcarskem
Francouzský politolog Jacques Rupnik k tomu poznamenal, že za konec Československa nesou plnou odpovědnost české a slovenské politické elity. Nebyly totiž schopny udržet stát, který by přesahoval jejich etnikum. Podle Pitharta bylo zásadní manko v tom, že většina českých politiků netušila, a to včetně Václava Havla, že by mohl nastat národnostní problém. Politik KDU – ČSL také potvrdil, že určitou roli při rozpadu Československa hrála i ekonomická transformace. „První koncept ekonomické transformace byl koncept expertů české vlády. Žádný slovenský koncept nebyl. Když Václav Klaus představil ve vládě svůj koncept, Slováci začali brzdit, protože se báli, že to Slovensko odnese, ale šlo o velmi intuitivní chování,“ podotkl.
Nicméně historička Mary Heimannová, která napsala knihu Československo: Stát, který neuspěl, připomněla, že v centru Evropy neexistují žádné etnicky čisté národy a Československo mělo šanci stát se druhým Švýcarskem se svými národnostně rozrůzněnými kantony, ale promarnilo ji. Nakonec se však všichni debatéři shodli na tom, že by její kniha, byť v ní jsou některé nepřesnosti, měla vyjít i česky a nelze jí klást překážky jen kvůli tomu, že podává trochu jiný náhled na dějiny Československa, než na který jsme zvyklí.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: Jan Rychetský
