Poslanec VV, který emigroval: Za komančů tady byl kriminál a v krámech prd

29.03.2012 4:42

PŘÍBĚH Poslanec Věcí veřejných Otto Chaloupka v roce 1985 emigroval ze socialistického Československa do Rakouska a posléze do Spojených států amerických. Nelíbí se mu, když dnes někdo říká, že za komunistů bylo lépe. Podle něj dnes situace není optimální, ale rozhodně je větší svoboda i životní úroveň než za minulého režimu. Za komunismu zde byl podle něho jeden velký kriminál obehnaný ostnatým drátem.

Poslanec VV, který emigroval: Za komančů tady byl kriminál a v krámech prd
Foto: Věci veřejné
Popisek: Poslanec Věcí veřejných Otto Chaloupka

„Lidem, kteří říkají, že za komunistů bylo lépe, bych vzkázal, že mají strašně krátkou paměť. V případě mladých lidí, kteří si to nepamatují, bych vzkázal, ať si zjistí informace, protože socialismus nebyl ráj na zemi. Lidé říkají, že si mohli koupit všechno, co bylo v obchodech. Ale v obchodech nebylo vůbec nic. Tam bylo jedno máslo, dvě mléka, dva chleby, pár černobílých a jedna ruská barevná televize. Lidi si skutečně mohli koupit téměř všechno, ale jen díky tomu, že nebylo vůbec nic. Dnes jsou obchody plné zboží a je jasné, že si člověk nemůže dovolit všechno, ale má výběr,“ řekl ParlamentnímListům.cz Chaloupka.

Za komunistů bylo prdlajs

Podle něho je nesmysl, že za komunistů bylo levněji. „Neříkám, že dnes je tady dobře a že je všechno v pořádku. Platy jsou nízké, protože tu je strašně velká daňová a odvodová zátěž. Zaměstnavatel vyplácí relativně slušné peníze jako superhrubou mzdu, ale velkou část sebere stát a lidem zůstane málo a kupní síla je pak menší. Tehdy bylo sice levněji, ale byly x krát menší mzdy,“ míní poslanec.

Vadí mu, že i mladí lidé nemají povědomí o komunismu. „Prý se mohlo cestovat, říkají někteří, a že to nebylo tak špatné. Cestovat se nemohlo. Tady byl kriminál zamotaný do ostnatých drátů obklíčený hlídkovými věžemi, na kterých stáli frajeři se samopaly. Byli tam vycvičení vojáci, kteří se těšili, že zastřelí někoho, kdo se snaží dostat na Západ. Byl jsem na vojně a dostal jsem se do styku s těmi pomatenými odhodlanými pohraničníky, kteří si vykládali o tom, jak se těší, až budou moci někoho odstřelit na drátech a že za to dostanou opušťák,“ zlobí se Chaloupka.

„Cestovat se mohlo maximálně někam do Maďarska, Polska, NDR, Rumunska, Bulharska, ale zase se musely dávat různé žádosti, výjezdní doložky, devizové přísliby. Když člověk do Maďarska jel, tak musel po striptýzu vyplnit celní a devizové prohlášení a vypsat, jaký má prstýnek, jaký má foťák. Když se vracel zpátky, tak zase striptýz, jestli nedováží o jeden prstýnek navíc. Cestovat se tedy nemohlo. V obchodech bylo prdlajs. Člověk nemohl odebírat zahraniční tisk. Nemohlo se sledovat zahraniční vysílání, zahraniční televize. Když se člověk stýkal s turisty ze západní Evropy, tak se vystavoval sledování policií. Můj vlastní otec musel vysvětlovat, když mu přijeli známí, kdo to byl, o čem se bavili. Tohle byl komunismus, to byl socialismus,“ říká poslanec.

Žít se dalo...

Těm, kteří komunismus chválí a zapomněli, nebo ho nezažili, by přál, aby si ho zažili znovu. „Takovým lidem bych to přál. Po takzvané revoluci z roku ´89 jsem říkal, že bych takovým lidem umožnil pokračovat na jejich vlastní kůži v tom, co prohlašovali za ráj na zemi. Dal bych jim zvláštní osobní doklady, které by platily jenom pro cestování do Jugoslávie. To, co prohlašovali za dokonalý systém, to bych jim umožnil: zákaz podnikání, protože podnikání je imperialismus, vykořisťování a kapitalismus, volné cestování do severní Koreje, Kuby nebo Číny, zákaz studia, které zakazovali oni nám. A chtěl bych vidět, jak by se na to ti lidé a jejich děti po dvaceti letech dívali,“ říká Chaloupka.

Otto Chaloupka neemigroval do USA kvůli tomu, že by v ČSSR trpěl materiální nouzí, ale kvůli svobodě a možnosti si řídit život podle sebe.

„Dalo se tu jakž takž žít. Pokud člověka nezajímala politika a nebyl v hledáčku StB a pokud byl pracovitý, dalo se žít. Mladé rodiny sice nemohly sehnat byt, ale šlo to ekonomicky zvládat. My jsme jako rodina na tom nebyli špatně. Rodiče měli krásný byt, vychovali dvě děcka, nechodili jsme špatně oblečení, rodiče nám dali, co mohli. Otec postavil nádhernou chatu, jezdil západoněmeckým autem, i já jsem ho měl. Ale to jenom proto, že jsme pracovali a že jsme si to neprochlastali. Nejvíc tehdy nadávali, ukazovali prstem a chodili udávat ti, co seděli celé dny v hospodách, všechno prochlastali a pak záviděli ostatním, že mají auto či jedou na dovolenou,“ vysvětloval Chaloupka.

Jeden velký kriminál na doživotí

Jeho důvody pro emigraci nebyly ekonomické, ale politické. „Moji rodiče měli široký okruh známých, dokonce i rodinu v Rakousku a západním Německu. A tihle lidé k nám jezdili na návštěvu. My jsme věděli, jak se žije za hranicemi. Na hranicích s Rakouskem jsme chytali rakouskou televizi. Na základě těchto návštěv z ciziny jsem zažil mnohokrát a mnohokrát, kdy si odvezli policajti otce z práce nebo z domu ve volze podat vysvětlení. To bylo jak v kriminále,“ poznamenal poslanec VV.

„Mě se pak v Americe lidi mnohokrát ptali, jak to vypadá v tom komunistickém ostbloku. A já jsem jim říkal: tak si představte obrovský kriminál se vším všudy, se samopaly, se psy, s ostnatým drátem, kde je zavřeno 15 milionů lidí. Rozdíl byl jen v tom, že v opravdovém kriminále jsou vězni za to, že něco spáchali, zatímco 15 milionů vězňů se v komunistickém Československu narodilo a někdo je oplotil. Další rozdíl je, že v normálním kriminále zloděj či vrah ví, že ho po uplynutí trestu pustí. Tady bylo doživotí. Tady byl kriminál a nebylo z něho cesty ven. Se svým tátou jsme trávili spoustu času a ten mi říkal: jestli nechceš dopadnout jako já, tak odtud vypadni´. Proto jsme odsud odešli,“ upozorňuje exulant Chaloupka.

V USA to nebyla na začátku žádná selanka

Začátky v USA nebyly vůbec jednoduché a nebyly procházkou růžovým sadem. „Připravoval jsem sebe i manželku na to, že začátek bude příšerný, kdy nebudeme nikoho znát, budeme na nějaké ubytovně s desítkami lidí a hroznými hygienickými podmínkami, budeme na začátku bez práce, nebudeme vědět, jak to tam chodí, nebude, kde bydlet. Nakonec to bylo lepší, než jsme čekali. Začátek byl těžký. Žili jsme ve čtvrtích v USA, kde byly drogy, střílení, pouliční gangy v San Francisku, ale zvládli jsme to,“ řekl Chaloupka.

V Česku to podle Chaloupky všude vypadá víceméně stejné, chudí žijí s bohatými, zatímco v USA je to více oddělené. „Na začátku jsme žili v tom nejhorším prostředí. Měli jsme zamřížovaná vrata, zamřížovaná okna v baráku, kde jsme první měsíce žili. Pak přijel můj bývalý spolužák a řekl nám: ´tady přece nemůžete žít´. Každý večer jsme sledovali z okna ty bitky na ulici, jak do sebe černoši píchají nože a bourají do sebe autama, aby si vybojovali parkovací místo. Policajti, hasiči, sanitka každý večer. Někdy třikrát či pětkrát, když bylo nějak veselo a černoši do sebe rvali ty nože. Když se začalo stmívat, byli jsme již v bezpečí a rychle jsme pospíchali z práce domů. Pak jsme s tím kamarádem vyjeli i do lepších míst a zjistili jsme, že Amerika je i jiná. Že to nejsou jen zamřížovaná okna a gangy, ale také pěkné kavárničky, palmy, auta s otevřenou střechou, které nikdo nevykrádá. Tak jsme začali makat na tom, abychom mohli žít v té lepší Americe. Každý na tom může být lépe, musí jen chtít a makat. Jaký si kdo udělá život, takový ho má a my jsme nikdy neplakali, že se o nás nikdo nepostará,“ vypráví Chaloupka.

Selfmademan: vzorem Ronald Reagan

„V Americe se člověk může mít podle svých schopností, zde podle svých možností. Zní to stejně, ale je to gigantický rozdíl. Když člověk něco umí, chce a nebojí se makat a je vytrvalý, tak může dosáhnout toho, na co má schopnosti. Tady je to dané jen možnostmi. Tady jsou karty rozdané,“ myslí si poslanec.

V Americe začal pracovat jako automechanik, jako zaměstnanec v několika firmách. Vlastní firmu si založil asi v roce 1988. „Ne gigantický autoservis, ale pronajal jsem si malou dílnu, kde jsem začal spravovat auta na vlastní pěst. Taky nebudu plakat, jak se mi dařilo. Musel jsem to za rok zavřít. Ale člověk se učí, snaží se a pak se zase začalo dařit,“ říká selfmademan Chaloupka.

Toho silně oslovil americký pravicový republikánský prezident Ronald Reagan. „Vždycky jsem chtěl být jako on. Byl to obyčejný člověk. Nenarodil se jako politik a do politiky šel jako obyčejný člověk, kterým i zůstal. Za vším viděl reálné lidi a svou vlast. Viděl věci, tak jak jsou. Podporoval svobodu doma i v zahraničí. Porazil komunistický blok. Obnovil důvěru Američanů v americký sen a v sebe. Že ten kdo maká, může jít za svým štěstím. Povzbudil hrdost Američanů na svůj národ a vlast,“ uzavřel Chaloupka.
 

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Lukáš Petřík

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

znásilnění

Dobrý den, prý pro novou definici znásilnění hlasovalo 169 poslanců. A co ten zbytek? To byl někdo proti? Zajímalo by mě kdo. A ještě víc by mě zajímalo, jak to bude vypadat v praxi. Jak bude oběť prokazovat, že říkala ne? A zvyšují se s novelou i tresty za znásilnění, protože když občas slyším o ně...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

"K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

21:05 "K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

ROZHOVOR Marketing může sloužit k boji o moc. Vydatně mu v tom pomáhají moderní technologie. Díky je…