Opět se po čase oživilo téma sudetských Němců, když prezident Miloš Zeman během návštěvy Rakouska řekl, že odsun byl lepší než trest smrti, vzhledem k tomu, že se dopustili vlastizrady. Ozvala se spousta prezidentových odpůrců a ostře ho kritizovali. Třeba Jan Kraus, Jan Urban či Jan Šinágl…
To jsou reakce různých pseudoumělců či „intelektuálů“ a k nim to sedí, to je normální. Přesně ti samí se vůči Miloši Zemanovi vymezovali už ve volební kampani. Proto u nich nejde jen o problém sudetských Němců, ale reagovali spíše proto, že ta slova pronesl právě Miloš Zeman. Já naopak mezi lidmi zaznamenávám převážně pozitivní reakce, protože prezident to jako jediný uměl pojmenovat bez skrupulí. Miloš Zeman nic neobaluje, ale říká věci přímo. A ještě k odsunu. Československá republika tehdy za humánně provedený odsun Němců dostala pochvalu od Mezinárodního červeného kříže.
Na ty vámi zmiňované kritické reakce nemá cenu reagovat, protože jde o lidi, kteří budou křičet, ať už Miloš Zeman řekne cokoli.
Zůstaňme ještě u tématu odsunu sudetských Němců obecně. Dá se říct, že vždycky, když se k tomu někdo veřejně vysloví a je jedno zda kladně či záporně, rozpoutá se velká diskuse. To téma nebude uzavřené asi nikdy. Dá se podle vás říct, že bychom to, třeba z hlediska možného překrucování dějin, měli stále brát jako hrozbu?
Je to atraktivní téma pro určité zviditelnění se, nicméně souhlasím, že tato otázka nebude uzavřena nikdy, protože pohledy se liší a je otázkou, na které straně toho pohledu vlastně stojíme. Pokud budeme diskutovat o otázce Lidic, Ležáků, odsunu Němců, jsou to všechno věci, které mají určitý historický charakter, ale najdou se mnozí, kteří o tom budou spekulovat a snažit se z toho vytěžit nějaký svůj prospěch.
Určitou hrozbou to je především pro další generace, které to neprožily nebo až nebudou přímý pamětníci, kteří se budou moci ozvat. A to právě z pohledu, aby se pak lidé nenechali vnést do zmíněných spekulací a nedali se vtáhnout do určitých spolků nebo organizací, které by to dále relativizovaly a lidé by pak vycházeli z těch překroucených „informací“. V tom reálnou hrozbu vidím. Bude to stále otázka diskusí a zároveň si uvědomuji, že čím víc se o tom bude diskutovat, tím i ty hrozby mohou být větší. Nechci přímo říct, abychom za tím udělali tlustou čáru, ale měli bychom se věnovat především budoucnosti.
V posledních týdnech se pozornost zaměřuje na spor prezidenta republiky s ministrem zahraničí o jmenování velvyslanců. Přestože Ústava mluví jasně a tuto pravomoc svěřuje hlavě státu, což potvrzují i ústavní experti, Karel Schwarzenberg tvrdí opak a hrozí odchodem z vlády. Co tím podle vás sleduje?
Podstatné je, že ministr zahraničí na základě Ústavy v této věci hraje pouze jakéhosi prostředníka, nikoliv rozhodnou osobu. Třeba je právě záměrem Karla Schwarzenberga položit tímto způsobem vládu, protože cítí určitou šanci, že podle preferencí je na tom TOP 09 mnohem lépe než ODS. Je možné, že jde o společnou spekulaci či plán Schwarzenberga s Kalouskem.
Navíc ministr zahraničí argumentuje, že velvyslanci jsou zaměstnanci právě ministerstva zahraničí. Takto se to ale přece nedá brát. Kupříkladu zástupce ombudsmana je také zaměstnancem toho úřadu a přesto ho nejmenuje ombudsman a tak dále. Pak také obecně, velvyslanci reprezentují celý stát, prezidenta a vládu, nikoli ministra zahraničí.
Souzníte s názorem prezidenta, že bychom zhruba do pěti let mohli přijmout euro? Když se zeptám ještě jinak, neměli bychom se euru spíše i vzhledem k tomu, co se v eurozóně děje, snažit vyhnout?
Naši občané jsou velmi rozumní a chytří, proto zvolili Miloše Zemana prezidentem republiky a naše Strana práv občanů – Zemamovci má ve svém programu jako jeden z hlavních bodů řešení důležitých záležitostí prostřednictvím referend. A toto je zářný příklad toho, kdy se občané svobodně v referendu rozhodnou o tom, jestli euro přijmout nebo nepřijmout.
Tohle by nemělo být v rukou politiků. Můj soukromý pohled může být takový či jiný, ale náš program jasně říká, že o případném přijetí eura musí být rozhodnuto referendem.
Zastavme se u další věci. V souvislosti s vyvěšením vlajky EU na Pražském hradě bývalý vicekancléř Václava Klause Petr Hájek přirovnal prezidenta Zemana k Emilu Háchovi. Co byste mu na to vzkázal? Co vás v té chvíli napadlo?
Nejdřív bych řekl, že skutečnost vyvěšení vlajky EU je vyjádřením toho, jakým způsobem prezident Miloš Zeman vnímá Evropskou unii a že je eurofederalistou, nikoli euroskeptikem. Není to ale o slepém kopírování či respektování nařízení bruselských úředníků, nechtěli bychom z EU superstát, který by diktoval nejrůznější směrnice.
Jestliže pan Hájek nazval Miloše Zeman Emilem Háchou, jsou to velmi těžká a silná slova. Rozumný člověk si udělá úsudek o inteligenci Petra Hájka… Svědčí o tom i některé další názory, které v minulosti pan Hájek vyslovil. Nechci ho soudit, ale myslím, že se tím poškozuje sám.
Pokud jde o SPOZ, od doby po skončení prezidentských voleb se stále z různých táborů ozývá kritika. Ať jde o politologa Lukáše Jelínka, senátora Jiřího Dienstbiera, který je vůči vám vysazený neustále či naposled slova Jiřího Paroubka, který řekl, že doba největší slávy SPOZ již skončila. Co za tou kritikou vidíte? Není to spíše tím, že se bojí vašeho úspěchu?
Tohle mě spíše potěšilo. Pokud do nás někdo střílí, asi k tomu má určité důvody. Třeba u Jiřího Paroubka… nevím, zda se vůbec jeho strana ještě objevuje v nějakých průzkumech. Jiří Dienstbier má fobii ze SPOZ dlouhodobě, takže tam je diagnóza jasná.
Zřetelně dávno říkám, že Strana práv občanů tu není jen pro levicové voliče, ale pro široké spektrum občanů. Strana práv občanů se zajímá o jedince, který má svá práva od samého narození, který má právo na vzdělání, právo na důstojný život. Chceme dělat maximum, abychom prostřednictvím investic vytvořili nová pracovní místa. Aby se lépe žilo i seniorům, navrhujeme snížení DPH na základní potraviny, léky a takzvané nezbytné věci, což by pomohlo i mladým rodinám s dětmi. Tohle není program pro levicové nebo pravicové občany, to je program pro všechny.
Fotogalerie: - Předseda Štengl
Za rok nás čekají volby do Poslanecké sněmovny a v této souvislosti se stále více diskutuje o budoucí roli KSČM. Vnímáte současné komunisty jako nějakou hrozbu či nebezpečí?
Doba pokročila o několik desítek let dále a KSČM se také určitým směrem vyvinula, navíc dostala v řadě krajů velkou důvěru voličů. Z minulé doby tu samozřejmě panuje určitá nenávist, ale pokud dostanou ve volbách významný mandát a najde se velký počet občanů, který jim svěří svoji důvěru, musí logicky komunisté dostat prostor.
Neumím si představit, že bychom hlasy voličů KSČM odkopli někam pod stůl, musí se s nimi počítat. I v této části politického spektra jsou slušní a rozumní lidé. Takové to škatulkování bychom už měli odložit stranou. Někteří lidé předsudky mají a budou je mít dlouho, je to také otázka, která nebude uzavřená asi nikdy a mnoho lidí toto téma používá jen ke svému zviditelnění.
Dlouhodobě se ta „rudá hrozba“ vytahuje vždycky před blížícími se volbami. Myslíte, že to do budoucna může ještě fungovat?
Je to používáno jako jedna z metod, jak během kampaně ovlivnit výsledky voleb, ale věřím tomu, že občané nejsou naivní a během předvolebního boje se budou rozhodovat rozumem.
V souvislosti s tímto tématem, ale zdaleka nejen zde, hrají zásadní roli média. Dalo by se podle vás říct, že by se role médií měla vnímat tak a brát v potaz, že jsou určitou mocenskou skupinou, která namísto voličů ovlivňuje politiku a je tedy potenciálně pro demokracii nebezpečná?
Média mají obrovskou moc a je dobré nezapomínat na to, že většina médií není z hlediska vlastnictví v českých rukou. Nezřídka kdy média uvádí lživé, nepravdivé a pomlouvačné informace. Jenže u nás není dostatečně řešena odpovědnost, kterou by se to média měla nést. Pokud by za pomluvy a lži nesla média plnou odpovědnost, možná by to bylo jinak. Nechci přímo říct, že jsou hrozbou demokracie, ale jisté je, že jejich vlastníci díky velké sledovanosti z řad občanů mohou prosazovat různé zájmy.
Bylo by tedy vhodné, aby se vámi zmiňovaná odpovědnost nastavila zákonem daleko přísněji?
Jistě, protože negativní článek vás může poškodit v osobním, profesním i politickém životě, může poškodit celou vaši rodinu a dnes i pokud prokážete, že šlo o výmysl či pomluvu, už na vás ten škraloup zůstane. Tohle by se nemělo stávat. Důležité je, že se obětí může stát prakticky kdokoliv a člověka to zcela zničí. Zákony by toto měly konkrétněji ošetřovat.
Ostatně kauza Davida Ratha je příkladem. Tím nechci říct, abyste se ho zastal či naopak odsoudil. Ale kdyby v budoucnu soud teoreticky rozhodl o jeho nevině, nikdy už na tom nebude jako dřív. Mediálně už byl dávno odsouzen…
Nechci samozřejmě komentovat jeho vinu či nevinu, nebyl jsem u toho a ani jsem to nevyšetřoval. Jestliže je ale v obecné formě vyvolán jakýkoliv případ, třeba když přijde žena nahlásit znásilnění, podezřelý je delší dobu ve vazbě, dostane se to do médií a nakonec se naopak prokáže, že si to ta žena vymyslela, je ten člověka stejně v očích veřejnosti vnímán jako násilník a těžko bude všem vysvětlovat, že se toho nedopustil. Proti těm původním mediálním nálepkám nemá šanci. Navíc by se mělo vycházet z toho, že až do odsouzení a doby, kdy rozsudek nabude právní moci, je takový člověk nevinný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
