Která z levicových stran je vám nejbližší?Anketa
Teď bývalý politik ODS Jan Stráský potvrdil, že ekonomická transformace neprobíhala příliš čistě. Prý to vlastně nešlo jinak, protože nikdo v tuzemsku neměl potřebný kapitál, a jedna z cest, jak ho získat, bylo nechat lidi krást. Ale podle ekonoma Petra Zahradníka nebyla 90. léta počátkem krádeží a morální devastace české společnosti. „Je otázka, kde byl onen počátek. Jestli privatizace nebyla jen neumělá, nezkušená a nevyzrálá snaha dát naopak věci do pořádku. Kdyby nebylo znárodňování, které lze směle označit za krádež století, tak by nebyla náprava zapotřebí.“
Cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást
Až nyní bývalý předseda vlády a blízký spolupracovník Václava Klause Jan Stráský přiznal, že podezření o nepříliš čisté cestě ekonomické transformace nebyla daleko od pravdy. Na otázku, jestli se nešlo vyhnout krádežím, které ji provázely, nebo je alespoň omezit, řekl Hospodářským novinám: „Chtěli jsme privatizovat. Ale všichni dohromady jsme neměli na svých účtech ani jedno procento toho majetku. Takže jsme mohli zpomalit a čekat, až nějakým způsobem zbohatneme, nebo to nějak urychlit. To byl princip kuponové privatizace. A pokud jde o to kradení: ano, jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást. A cesty, jak lidi nechat zbohatnout, jsme hledali.“
Psali jsme:
Zhaslo se a ti šikovnější si stát rozebrali
Podle Jana Stráského nebylo záměrem nechat ekonomiku rozkrást. „Ale všichni to podvědomě cítili. Už tenkrát se říkalo: nejlepší by bylo zhasnout, ať si to šikovnější rozeberou. Celý spor o privatizaci, ono vytvoření fondů, které nám pak někam utekly, bylo vedeno myšlenkou akumulovat kapitál do rukou několika lidí tak, aby si mohli sáhnout na velké podniky. Tak, aby se Škodovka nemusela dávat Volkswagenu, proti čemuž Klaus vždycky byl,“ vysvětlil Stráský. Prý tehdejší strůjci ekonomické transformace poznali, že česká privatizační cesta nemůže být čistá, protože tady není nikdo, kdo vyndá dvě miliardy a něco si koupí. „Na druhé straně jsme byli napadáni, že nemůžeme všechno prodat cizímu, západnímu kapitálu,“ popisuje tehdejší situaci.
Ekonom souhlasí, že existovaly omezené zdroje
Ekonom Petr Zahradník nepochybuje, že to tak opravdu bylo. „Jan Stráský už není zapojen v politických aktivitách, může být upřímný, může objektivně popisovat realitu,“ řekl ParlamentnímListům.cz k otevřenosti bývalého politika. „Má naprostou pravdu v dilematu mezi rychlostí a právní perfektností privatizačního procesu. Souhlasím s tím, že existovaly jen omezené zdroje, kterými se dalo privatizovat, například z úspor zejména domácností nebo prodej zahraničnímu kapitálu,“ popisuje ekonom. Ale nešlo jen o to, že otcové privatizace nechtěli prodat zahraničnímu kapitálu všechno, ale že zejména v počátku neměli zahraniční investoři tak silný zájem. „V letech 1991 až 92 těsně po startu ekonomické reformy bylo Československo spojené s kvantem nejistot. Opravdu sem zahraniční kapitál neproudil ohromnými toky v obrovských částkách,“ potvrdil Petr Zahradník. Dodal, že vzhledem k tomu, že u nás bylo zestátněné úplně všechno, na rozdíl od Polska, Maďarska nebo NDR, kde běžně fungovali soukromí maloobchodníci, soukromé restaurace, soukromí poskytovatelé služeb, o to větší potřeba privatizace tu existovala.
Čistá ideální cesta ekonomické transformace nebyla možná
Čistá ideální cesta ekonomické transformace podle ekonoma Petra Zahradníka i kvůli „lidskému materiálu“, který tady byl, bez jakýchkoli zkušeností, nebyla možná. „Zdála se být alternativou varianta, kterou prosazoval profesor Jan Švejnar. Tvrdil, že v malé a střední ekonomice není tak důležité, co komu patří, ale to, aby fungovalo konkurenční prostředí. Navrhoval otevřít hranice, umožnit fungování konkurence, což udělali Slovinci, pro které privatizace nebyla okamžitým cílem, ale dlouhodobým procesem. Na rozdíl od nás, kde se ten čas považoval za velmi důležité kritérium pro privatizaci,“ popisoval ekonom. Ale dnes, po 23 letech podle něj vidíme, že ty dvě zcela rozdílné metody vedou k přibližně obdobným výsledkům. „Třetí variantou transformace je ještě Polsko, které může být dnes považováno za jednoho z vítězů, také tolik nespěchalo s privatizací, stát pořád drží v některých strategických podnicích – hutích, dolech – významné podíly. Pozornost zaměřili na rozvoj nových trhů, burzu, informační komunikační technologie atd,“ dodává. Variant jak transformovat ekonomiku bylo tedy víc, ale i po 23 letech je těžké určit, která z nich by byla vítězná.
Správci investičních fondů se chovali k cizímu majetku jako k vlastnímu
Ale ekonom přiznává, že dnes je možné objektivně vidět mouchy české cesty. „Můžeme posuzovat, jestli byl úmysl nebo nezkušenost, že investiční privatizační fondy byly tak měkce regulované, že správci majetku, který patřil někomu jinému, se k němu chovali jako k majetku vlastnímu a nakládali s ním bez vědomí majitelů, kterým měli jen poskytovat služby,“ říká. Potvrzuje, že z dnešního pohledu je takové chování absurdní, jednoznačně by se dalo označit za zpronevěru. Ale upozorňuje, že tehdy ani policie, prokuratura a justice takové jednání ani nevnímaly jako nějaký závažný kriminální delikt. „I kdyby to tak vnímaly, nedokázaly by to identifikovat. Tu kompetenci tady mělo velice málo lidí a navíc se vždycky asi nedali na tu správnou stranu,“ soudí Petr Zahradník.
Psali jsme:
Privatizace bank měla proběhnout mnohem dřív
Ale ekonom naprosto nesouhlasí s kroky tehdejší politické reprezentace směrem k bankám. Výsledkem byl krach mnoha menších bank a obrovské ztráty velkých polostátních bank. „Chápu, že jakýsi odklad privatizace bankovnictví sloužil jako nástroj, aby privatizace probíhala pokud možno hladce, aby banky, i za cenu špatných úvěrů se na privatizačních aktivitách podílely,“ připustil. Ale současně upozornil, že bankovní socialismus už byl v polovině 90. let a později, kdy už mohly být banky privatizovány, protože zájem zahraničních investorů už byl v té době silný. „Výsledek by byl úplně stejný, 98 procent majetku bank je ve vlastnictví zahraničních subjektů, ale ta cesta mohla být podstatně levnější a bankovní sektor mohl získat větší důvěru,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz Petr Zahradník.
Podle Stráského nebyla jiná cesta než do toho zatáhnout banky
Stráský to vysvětlil tím, že třetí cestou, jak privatizovat, když Češi neměli dost peněz a nebyla vůle „všechno prodat cizímu, západnímu kapitálu“, byla nechat banky půjčit úvěry, které se nesplatily. „Byla to třetí cesta a vlastně jediná, když krádeže nebudeme brát jako oficiální cestu,“ prohlásil Stráský v médiích. Na otázku, jestli se tedy šlo „bankovním socialismem za český kapitalismus, odpověděl, že „to tak bylo, a dokonce bych musel říct, že to tak bylo vědomě. My jsme si to spočítali, že není jiná cesta než do toho zatáhnout banky, aby našim lidem půjčily, i když to někdo zaplatí a jiný ne. A nezaplatilo se toho hodně, odepisovaly se stovky miliard,“ dodal bývalý vrcholný politik ODS, který se pak v roce 1997 postavil proti Václavu Klausovi. Poslední kapkou pro něj prý byly peníze za privatizaci telefonních sítí, „těch 150 milionů na účtu ODS“, o kterých podle jeho slov věděl i tehdejší předseda strany Václav Klaus.
Měli nám nalít čistého vína před dvaceti lety
„Škoda, že nám to neřekli o dvacet let dřív,“ řekla ParlamentnímListům.cz bývalá poslankyně za ODS Hana Marvanová, která právě kvůli nesouhlasu se způsobem financování ODS odešla s částí stranických kolegů ze strany a vytvořili Unii svobody. V té byl potom i Jan Stráský. „Zpětně je mi to jasné, ale mrzí mne, že nám tehdy nenalili čistého vína. Nebyli jsme ekonomové, spoléhali jsme na to, že celý tým – nejen Klaus a Stráský, ale i další, mají ekonomickou transformaci dobře vymyšlenou,“ prohlásila. „Nám nikdy nic takového neřekli, právníci, kteří jsme byli v parlamentu, bychom s tím nikdy nesouhlasili. Ale proto jsme o tom neměli zřejmě vědět, abychom privatizaci nekomplikovali. To taky později vyplynulo,“ konstatuje bývalá politička, dnes advokátka a protikorupční aktivistka. Dodává, že dnes už je všechno promlčené.
Amnestie završila podvody a krádeže z privatizace
Hana Marvanová, která se podílela na textu senátorského návrhu na zrušení části amnestie, je přesvědčena, že amnestie vyhlášená Václavem Klausem souvisí s průběhem privatizace. „Amnestie to završila. Přitom vyšetřován a stíhán byl jen zlomek podvodů a krádeží. Když se nad tím zavře voda, viníci budou beztrestní, je to demoralizující, roste pocit nespravedlnosti a nihilismu, že nemá smysl dodržovat zákony, což podlamuje důvěru v právo ve společnosti, “ kritizuje advokátka. Vadí jí, že lidé, kteří zbohatli na základě podvodu, se budou chovat obdobným způsobem dál. Považuje za nebezpečné, když se kapitál kumuluje v rukou lidí, kteří nedodržují zákony a pravidla, protože peníze využívají na korupci a získání politické moci.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
