Strašný amatér a podivné výmluvy. Známý novinář tepe Fischera

Ale jinak se všichni odborníci shodují: je to riziko, které dobrovolně podstupuje každý kandidát. A někteří nešetří tvrdými slovy. Podle publicisty Bohumila Pečinky jen Fischer dokázal, že je naprostý amatér. „Vidím v tom strašný amatérismus, Jan Fischer vydával za klad, že přichází z jiného světa, ne z politického, a teď se ukázalo, že to může mít i své zápory. Když je někdo nezkušený, upadne do dluhů jako ti lidi v Americe, kteří si brali hypotéky, na které neměli. Sám se tím výsledkem usvědčuje z amatérismu, nemůže dluhy svádět na to, že mu peníze někdo ústně slíbil,“ kritizuje novinář.

Neplatná hypotéza byla příčinou problémů

Podle Ivana Gabala si musí být všichni kandidáti vědomi rizika a podle toho se musí chovat. „V tomto případě se příliš silně vytvořila atmosféra, že obsazení druhého kola je dopředu jasné, ale ukázalo se to jako neplatná hypotéza, bylo to překvapení a možná i příčina problémů. Možná leckdo ze sponzorů nepočítal s tím, že by se mohlo stát, že pan Fischer nepostoupí do druhého kola. Ale to je také riziko sponzorů,“ míní sociolog. Jan Fischer podle jeho názoru zacházel se svým financováním velmi transparentně. „Předpokládám, že si prověřoval kvalitu svých sponzorů,“ řekl ParlametnímListům.cz.

TÉMA: Přímá volba prezidenta

Spoléhat na ústní sliby byla velká chyba

Bohumil Pečinka poukazuje na to, že poslední dva až tři týdny před prvním kolem byl Jan Fischer evidentně vynervovaný, protože mu začaly skokově padat preference. „Asi to chtěl zvrátit zvýšeným pokrytím v médiích, podáváním inzerátů a podobně. Nijak se nejistil. Ale připadá mi trochu legrační, že by někdo řekl, že mu někdo něco slíbil. To jsem ještě neslyšel. Politické strany s dárci, pokud jsou to samozřejmě oficiální dárci, hned podepisují smlouvy. Pokud Fischer spoléhal jen na ústní sliby, byla to obrovská chyba,“ konstatuje. Myslí si prý, že teď odvrací pozornost „od té podstaty, že se choval hodně jako amatér“. „Tvářil se jako nejmorálnější ze všech a jen si nasekal dluhy. To je strašný problém pana Fischera, případně pana Pirka, který šéfoval jeho kampaň, a teď říká, že sledoval jen výdaje a nepřiřazoval k tomu ty peníze. Vůbec nechápu, jak je to možné. Když se politické strany dostanou do takové situace, vezmou si úvěr na zaplacení výdajů. Ale jednotlivec to bude mít horší,“ soudí. Ale někdo podle něj musí za dluh nést odpovědnost. „Když nemáte za sebou politickou stranu, tak odpovědnost musí nést pan Fischer a pan Pirk, když stál v čele kampaně. Marná sláva,“ řekl Pečinka ParlamentnímListům.cz.

Ševče, drž se svého kopyta

Předseda volebního výboru, známý kardiochirurg Jan Pirk se brání, že odpovídal jen za transparentnost hospodaření. „Pan Fischer je chudák, nestojí za ním žádná politická strana, sponzoři, kteří slíbili přispět, svoje sliby nesplnili,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz.. Ale věří, že se všechno podaří do šedesáti dnů od volby vyřešit. „Pan Fischer má nepřetržitá jednání,“ dodal. Jan Pirk vidí problém v tom, že kandidát musí plánovat i druhé kolo, ale když neuspěje a do druhého kola se nedostane, sponzoři se od něj odvrátí. Dostalo se mu prý životního ponaučení, že svět politiky je svět sám pro sebe, kde platí jiná pravidla. „A nepolitik v něm nemá co dělat, nezná pravidla politické hry a pak dopadne špatně. Prostě platí, ševče, drž se svého kopyta,“ dělí s o svoji zkušenost z několikaměsíčního nahlédnutí do světa politiky.

Přesvědčit sponzory je součást hry

Neukazuje výsledek, jak dopadl Jan Fischer i další kandidáti, za nimiž nestála žádná strana, že nezávislí a nestraničtí uchazeči o Pražský hrad jdou do většího rizika než straníci, pokud neuspějí? „Vyhrál nestranický kandidát, přesněji kandidát marginální strany,“ oponuje politický komentátor Bohumil Pečinka. A politolog Pehe říká, že je to politické volba. „Proto platí, že si kandidáti musí umět sehnat podporu, i finanční, musí přesvědčit sponzory, že stojí za to, aby do něj investovali i bez toho, že by za to chtěli zpět nějakou protiinvestici. To všechno k tomu patří,“ řekl ParlamentnímListům.cz politolog Jiří Pehe. Je podle něj užitečné, když se teď vyjevuje, že někteří kandidáti vsadili na jednu kartu, protože předpokládali, že se jim podaří v přímé volbě zvítězit. „Svědčí to o tom, že si to nepromysleli do všech důsledků,“ prohlásil.

První přímá volba je „docela užitečná lekce“

Podle politologa bude první přímá volba „docela užitečná lekce“. „V prvních prezidentských volbách se kandidáti učili i to, jak na kampaň shánět peníze. Samozřejmě někteří lidé doplatí na to, že ne úplně všechno věděli, že ne všechno domysleli,“ konstatuje. Nemůže však zkušenost Jana Fischera v budoucnu nezávislé osobnosti od boje o Pražský hrad odradit? „Jestli to některé lidi odstraší, tak je to jen dobře. Pokud si uvědomí, že se mohou dostat do takových problémů, když nemají dostatečně zdatný tým, aby si potřebné peníze sehnali, když nemají dostatečnou infrastrukturu, tak bude pro ně lepší, když raději nebudou kandidovat,“ radí Pehe eventuálním budoucím prezidentským kandidátům.

Už po první zkušenosti je jasné, že každý, kdo se o funkci vážně uchází, se bez pár desítek milionů neobejde. „Bez objemnějších částek se to udělat nedá. Kdo do předvolební kampaně peníze nedal, vypadl v prvním kole,“ podotkl Ivan Gabal. Ale neplatí to ve všech případech, Jan Fischer měl jednu z nejnákladnějších kampaní, poměrně drahá byla i volební kampaň předposledního z devíti uchazečů o Pražský hrad – Přemysla Sobotky z ODS.

V závěru volební kampaně všichni utrácejí jako smyslů zbavení

Bohumil Pečinka označil výmluvy Jana Fischera za podivné. „Nevím, jestli je pravdivá verze, že mu sponzoři nedali peníze, které slíbili, to je jeho verze. Já mám zkušenost, že devadesát procent politiků v závěru voleb rozhazuje peníze neuvěřitelným způsobem, protože si myslí, že na poslední chvíli ovlivní volební rozhodnutí i chování lidí. Poslední týden padne na kampaň třeba třicet procent z celkových nákladů,“ kritizuje. Podle něj výdaje přehánějí všechny politické strany, ať jsou vlevo, nebo vpravo. „Jenže rozdíl je v tom, že když neuspěje politická strana a zůstane jí dluh, změní se předseda, strana prodá nemovitost, jako to svého času udělala ODS, aby zaplatila dluh, nebo uzavře splátkový kalendář, jak to udělala ČSSD po posledních volbách, když velkorysá kampaň v režii pana Tvrdíka zadlužila stranu mnoha sty miliony,“ vysvětlil novinář. Jenže větší, zejména parlamentní strany mají pravidelné příjmy, dostávají státní příspěvky za mandáty, takže většinou mohou postupně dluhy splácet.

I když i v minulosti se to některým politickým stranám, které dokonce byly ve vládě jako třeba Občanské hnutí nebo ODS, nakonec nepodařilo. „Občanské hnutí to v roce 1992 rozjelo na plný plyn, mělo druhou nejdražší kampaň za 52 milionů korun a pak šlo do konkursu, protože nebylo schopno půjčku splácet. To samé ODA, chtěla se dluhu zbavit účetním trikem, ale nepodařilo se,“ připomíná, jak neslavně dopadly kdysi velmi vlivné vládní strany.

Zemanovy způsoby povedou zřejmě ke změně zákona

Nemohl podobně jako Fischer dopadnout i Miloš Zeman? I jemu chodí peníze od sponzorů až po volbě, ale je otázkou, zda by přišly, pokud by ve druhém kole neuspěl. „Určitě mohl, hodně peněz se vybere podle toho, jestli se kandidát dostane do druhého kola. Investuje se spíš do vítězů než do poražených, pomohlo mu, že prošel do druhého kola. Ale u Miloše Zemana takové riziko nebylo, má zřejmě zázemí v podobě té infrastruktury za panem Šloufem, které by ho nenechalo padnout na zem způsobem, jakým se to stalo panu Fischerovi,“ je přesvědčen Pehe. Ani Bohumil Pečinka si nemyslí, že by Miloš Zeman dopadl v případě neúspěchu jako Jan Fischer. „Já myslím, že peníze mu přicházejí na účet až teď proto, že nechtěli předem uvádět sponzory. Povede to nejspíš k novele zákona, že prezidentští kandidáti budou muset sponzory uvádět už před volbami, ne až po volbách,“ je přesvědčen Pečinka.

Je lepší mít aspoň malou stranu než být jako kůl v plotě

A jaké poučení by si měli vzít nezávislí kandidáti, kteří uvažují o tom, že by za pět let mohli vystřídat na Hradě Miloše Zemana? „Když chce někdo opravdu vážně usilovat o prezidentský úřad, ne se jen zviditelnit, pak musí počítat s tím, že do toho musí pár desítek milionů vrazit. A je třeba vytvořit širší platformu, minimálně malou stranu, jako měl Zeman, jinak to nedáte dohromady. Jít sám za sebe a spoléhat jen na sponzory je riziko,“ radí zkušený pozorovatel politiky – Bohumil Pečinka.