Kočí zasvěcuje Bártu do atmosféry, která vládne v jejich poslaneckém klubu. A přiznává, že ona i místopředseda strany Jaroslav Škárka už nemají sílu žehlit všechny problémy a udržovat klid a jednotu poslanců za každou cenu. Kočí mu dokonce dává najevo, že ví, že proti ní Bárta intrikuje a že vyvíjí tlak, aby ona i Škárka složili mandát.

„Situace v klubu je dlouhodobě neudržitelná. Hlavní zprávy jsou pořád o tom, jestli je náš klub rozmrdanej, jestli jsou v klubu rebelové. Jsem z toho vnitřně zničená. A teď je otázka: Je to záměrné rozmrdávání klubu tebou řízený?" ptá se Kočí.

Bárta se rozčilí a řekne: „Je to pořád to samé téma. Nějaká ambice si myslet, že já budu něco rozmrdávat. Ale já nemusím rozmrdávat nic. Já mám teď autoritu k tomu, aby prostě, když si řeknu, že se něco stane, tak se to prostě přímočaře stane. I za cenu krvavých obětí. Jak vůči koaličním partnerům, tak vůči poslancům, ministrům a i vůči zákulisí, které k té hře patří."

Pak se zklidní a říká: „Uznávám, že je i moje chyba, že s těmi poslanci víc nemluvím. Ale po lednové aféře s ABL a únorový hysterii s vládními reformami mi na to nezbývala ani minuta. Ta nekomunikace pak generuje takovýhle vlny."

Kočí bedlivě poslouchá. Bártovi už několik týdnů nevěří. Je z jeho praktik zhnusená. Sama to poznala na aféře s Drobilem a fotkami v bulvárních novinách.

Kočí cítí, že ze strany Bárty by mohla přijít v nejbližší době další rána pod pás. Proto se na to nachystala. Rozhodla se, že si bude každé jednání s Bártou nahrávat.

Kočí tuší, že to nejspíš dopadne tak, že Bártovi vypoví poslušnost. Tak se jistí. Nahrávací zařízení má schované v kabelce. A nechá Bártu mluvit.

Ten jí zdůrazňuje, co od ní očekává. „Ty jsi záměrně předsedkyní klubu, protože máš komunikačně-vztahové schopnosti. Dokážeš zkomunikovat pragmatičtější, tak i ty filozofičtější typy poslanců. A upřímně řečeno: mrzí mě, že namísto toho, abys ty emoce brzdila, jako hromosvod je pohltila a tu energii přenesla na mě, a oba si pak řekli, co s tím uděláme, abychom udělali třeba pšouk do země, nebo naopak abychom pozitivní energii k něčemu využili, tak ty jsi teď působila jako zesilovač nebo reproduktor pro negativní emoce. To je strašně špatně. Chci věřit tomu, že to není záměr. Ale že je to mladická nerozvážnost a nezkušenost," shrnuje výtky Bárta.

Kočí Bártovi zdůrazňuje, že si musí vše vyjasnit, jinak nemá cenu pokračovat ve spolupráci. „Teď jde spíš o to, co dál? Klub se může zklidnit. Ale pokud budeme bojovat mezi sebou přes média, a tvoje síla je mnohem větší, tak to nemůže vyhrát nikdo. Protože ty sračky pak padají na nás na všechny. A to je pro stranu absolutně špatně. Tak si pojďme říct, co je cíl? Jestli je cíl mě odvolat, tlačit na to, abych složila mandát?"

Bárta to odmítne: „Kategoricky popírám, že bych uvažoval, že ty a Škárka byste měli složit mandát."

Kočí se stále vrací k případu Drobila. A vytýká mu, že nebyl schopný se jí zastat.

„Poslance prostě sere, když vidí, že se tu zastáváme tebe, Pepy Dobeše nebo Radka Johna. Vždycky, když máte nějaký problém v médiích, tak se za vás postavíme. Ale když jde o mě nebo Standu Humla, tak ne. Tak tlačíte na pilu. Pak máme zákonitě dojem, že tu vzniká skupina správných a skupinka těch méně správných. Za některé se stavíme, některé káráme," řekla Kočí.

„Kristýno, promiň, ale to je brutální nepochopení," rozčilí se Bárta a dá jí přednášku: „Ty přeci musíš velmi dobře vědět, že ministr tím, jaký řídí moloch, kolik má podřízených, kolik má sraček v tom resortu, jakou má odpovědnost - tak čistě principiálně jakej je to terč? Protože je to prostě ministr. Včetně toho, že sundat jakéhokoli ministra, vyvolat jeho rezignaci, to je mimořádná show. To znamená, že ministra je potřeba z principu chránit víc. Desetinásobně větší mírou než jakéhokoli poslance. Poslanec není z tohoto hlediska ohrožený. Poslanec je neodvolatelný. Poslanec je nezničitelný. Poslanec je naprosto stabilní článek  v systému."

Kočí poslouchá, ani nedutá.

„Jakákoli ztráta ministra je destabilizace. Pokud k tomu dojde, tak se dopředu ani neví, jestli nám to křeslo ve vládě vůbec zůstane. Protože odvolání ministra je takhle," řekne Bárta a luskne tak silně prsty, až zavadí o skleničku.

„Kdyby to, co má ministr Vondra, bylo na úrovni koaličního partnera, tak se premiér posere za 10 minut a na schůzi vlády jen řekne: Rezignujte, pane ministře. A proto míra obrany vůči ministrovi musí být ultraextrémní," zasvěcuje Bárta Kočí do tajů politiky. Bárta jí připomněl kauzu firmy ProMoPro, která dostala státní zakázku a pak od ní přes rakouské účty přitekly zpátky miliony korun lidem blízkým ministru obrany Alexandru Vondrovi (ODS).

Bárta nakonec zadumaně shrne: „Ale to všechno, co mi říkáš, je daleko hlubší problém, než jsem čekal. To budeme muset nějak řešit.

xxxxxxxxxxx

Pátek 8. dubna 2011

Po hodině a půl odcházím z nákupního centra Palladium. Rous byl poměrně otevřený. Dokonce slíbil, že se k případu oficiálně vyjádří do novin. I když říkal, že tak trochu čekal, že by ho mohla ABL šmírovat, realita ho zaskočila. Výpisy jsem mu ukázal. Řekl, že podá trestní oznámení na neznámého pachatele a bude žádat, aby se to důkladně vyšetřilo.

Jana Klímová odešla o trochu dřív na jinou schůzku. Já jsem měl ještě půl hodiny čas, tak jsem zašel do nedaleké restaurace Imperial na rohu ulic Na Poříčí a Zlatnická, kde po sobě kdysi za dob Saturnina házeli hosté koblihy.

Sedl jsem si do rohu kavárny a objednal si kafe. Musel jsem si utřídit myšlenky. Jakmile zase zprovozním telefon, začne nezastavitelný shon. Najdu tam desítky zpráv, nepřijatých hovorů. Budu muset zavolat šéfovi a domluvit se s ním na dalším postupu.

Vychutnávám si ten božský klid, jako bych byl na Seychelách a nohy měl namočené v moři. Usmívám se a jen tak se dívám do blba. Piju kávu. Je mi dobře.

Jenže za chvíli mě z pohody vytrhne neklid kavárny. Všimnu si, jak si k vedlejšímu stolu sedají dva muži. V ruce drží naše noviny a živě diskutují o Bártovi. Opodál zapichují prsty do novin postarší muži v oblecích a rozčileně komentují, co se právě dočetli.

Za chvíli vchází do restaurace ekipa tří podnikatelů, kteří mi matně někoho připomínají, ale nemohu si vzpomenout, kdo to přesně je. Za nimi dva lobbisti. Jednoho tak trochu znám.

Choulím se v rohu kavárny do klubíčka. A zklamaně si říkám, že před tím dnes asi neuteču.

Startuji mobil.

Asi desátá SMS, která mi rozpípá telefon, je blesková zpráva ze serveru iDNES.cz. Píše se v ní: „Ministr dopravy Vít Bárta se rozhodl rezignovat. Demisi nese premiéru Nečasovi. Nechci ohrozit reformy, vysvětlil svůj krok lídr Věcí veřejných."

Tečka.

Bylo 12 hodin 17 minut.

Ten, kdo si ráno koupil MF DNES, věděl, proč se Bárta krátce po poledni rozhodl opustit vládu. Byl odhalen.