Zbídačené Česko, mocní zbohatlíci. Nebojácná novinářka Lorencová na scéně

Jste spokojená s tím, jak se vláda vypořádala s lihovou aférou, respektive vypořádala se s ní vůbec?

Já nikde žádné vypořádání nevidím. Jsou další oběti, i když asi ze starších zásob, jenomže se nikdo neptá, jak staré ty zásoby vlastně jsou a hlavně, kde jsou? Nikdo se neptá, kolik obětí ta aféra měla ve skutečnosti. Vždyť se na to, že jde o metylalkohol, přišlo vlastně náhodou. Ten problém je někde jinde. Mlží se a zastírá se jeho podstata. Měla jsem to novinářské štěstí, že jsem se od začátku devadesátých let dostávala k informacím o tom, co se kolem lihu,ale nejen kolem lihu, děje.

Že se dováží líh bez kontroly celých 23 let, že se stát vlastně vzdal kontroly nad tím, jak a kdo ho dováží, jak a kdo s ním obchoduje, ale nevzdal se práva na to stanovit daně, které z něho platíme. Přitom nezajistil,aby daně plynuly tam, kam mají, tedy do státní pokladny. Nejde přitom zdaleka jen o líh. Už to, že takové kauzy vůbec existují, je tragédie. Dnešní situace je jen výsledkem toho, že se všechny vlády, jak šly po sobě od začátku devadesátých let, tvářily, že o nic nejde a žádná účinná opatření, ne špatná, ale žádná, nepřijaly.

Kdy jste se poprvé setkala s obchody s nezdaněným lihem?

Já jsem poprvé o kšeftech s nezdaněným lihem psala už v polovině roku 1990. Tehdy šlo o výsledek práce skupiny policistů, kteří zjistili už tenkrát, že za několik měsíců došlo na dovozu lihu k daňovému úniku ve výši více než dvě miliardy. Nikdo se tím nezabýval a některým policistům to nebylo jedno. A tak jsem se k podkladům nakonec dostala já a moje tehdejší redakční kolegyně. To začínala doba, kdy byly podél cest odstavené a vyrabované kamiony. Cestou do Prahy jsem jich viděla někdy pět i víc. Řidiče pak prý našli někde svázané, se zalepenou pusou. To mohlo být a mnohdy určitě i bylo fingované přepadení po dohodě s majitelem zboží. Policejní skupina byla později rozpuštěna. Systém, jakým fungoval dovoz, vývoz a prodej nezdaněného alkoholu, zůstal zachován, nebo spíš časem byl zdokonalen. Mimochodem, pokud je mi známo, i bohatství Radovana Krejčíře začínalo nezdaněným lihem a cigaretami.

Jak to celé fungovalo?

Z velké části šlo o dovážený alkohol. Stát ale nezajímalo, že se k nám dováží pod různým označením a že se z něho neodvádí daně. Uvěří ještě dnes někdo, že se líh vozí označený na vstupu k nám jako kachličky nebo jiný stavební materiál? Kdyby po tom někdo tehdy byl býval šel, tak nikdy nemohlo dojít k tomu, k čemu došlo, protože všude ve světě má dohled nad pohybem každého decilitru lihu stát. Nikdo jiný ho nemůže zastoupit. Už proto, že státní pokladna z lihu má podle příslušných zákonů vybírat daně. Ale nevybírá a přitom nás, občany nutí, abychom z lihu daně platili. Je to obdoba kauzy LTO (lehké topné oleje - pozn. red.) a dalších kauz.. Daně jdou opět do kapes jednotlivců. Konkrétně o tom, co se dělo na Zlínsku a na severní Moravě jsem natočila a napsala desítky reportáží.

Bude někdy český spotřebitel tvrdého alkoholu v bezpečí?

Víte, když dlouhá léta píšete a točíte, co se děje, a vidíte, že jste vlastně státu na obtíž, děláte všechno možné, nastavujete někdy krk, abyste zabránil masivnímu rabování kapes nás, řadových občanů, vidíte to přehlížení, aroganci, tak máte jedinou naději, že se majitelé toho zboží zaleknou a snad dají na čas pokoj. Po všech zkušenostech s přístupem státu k ochraně zdraví a kapes každého z nás, nevěřím, že budeme v tomto případě jako spotřebitelé v bezpečí. Špatně nastavený systém kontroly, kdy tzv. výstupní kontrolou je teprve spotřebitel, je podle mne zločinem.

Možná si mnozí z nás ještě pamatují na dobu, kdy na každé utěrce nebo ponožce byla visačka s identifikačním číslem výrobce, a dokonce i jménem výstupního kontrolora. Dnes je výstupním kontrolorem spotřebitel. Vlastně kontrola naruby. Když neonemocní konzument, nebo dokonce nezemře, je všechno v pořádku. Odpovědná místa začne všechno zajímat teprve, když se stane třeba to, co se stalo. Slepí, nemocní, mrtví v tomto případě, ale kolik tisíců lahví je ještě venku mezi lidmi? A nikdo vlastně neví, kdy někdo doma sáhne po nějaké lahvi.

Proč stát nemá vůli s tím něco udělat?

Proč nikdo neměl zájem, aby se to zastavilo? Byla to součást toho, jak se nastavil systém. Když jsem viděla v televizi záběry ze skladů se zabaveným alkoholem, nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo plakat. Ta samá místa, sudy, barely, statisíce etiket, láhve, dokonce celé výrobní linky, zkrátka ty samé záběry, jen o mnoho let dříve, jsem se svým štábem točila dávno. Mimochodem, o tom, odkud pramení bohatství rodiny Březinových ze Zlína se vědělo na Zlínsku už v polovině let devadesátých a co si máte myslet o tom, že je zatkli až po osmnácti letech, kdy se jejich majetek počítá v miliardách. Je to všechno výsměch každému z nás do očí.

A co Český Těšín a tehdejší vedení města? Odkud měli představitelé města ty obrovské prostředky na nákupy nemovitostí? Ukázala se zkrátka potřeba vytvořit vrstvu hodně bohatých ber kde ber, a tak se zavřely oči nad tím, odkud se najednou ti bohatí vynořili. Kde se vzali „úspěšní“ podnikatelé, chlapci ve fialových sáčcích, s kufříky a zahraničními vozy, kde se vzaly stovky milionů, vyplácené bankami výměnou za sáčky bezcenných kamínků… Ty oči se zavřely pomocí bezzubých zákonů a opatření, které bránily efektivní práci policie a kontrolních orgánů. V kontextu je pak třeba to, co se odehrává kolem Davida Ratha kvůli stále ještě neprokázaným několika milionům, jen snahou odvést pozornost od kauz daleko většího rozsahu. Nejenom od kauz let minulých, ale i od těch současných.

Poslanci nedávno podpořili zpřísnění podmínek pro obchodníky s pohonnými hmotami. Kauce 20 milionů korun má zabránit účelovému zakládání společností, které krátce poté zaniknou, což je typická metoda pro krácení DPH. Pomůže tato novela zamezit daňovým únikům, kvůli kterým stát přichází o miliardy korun ročně?

Dvacet milionů je pro dovozce a skutečné obchodníky s PHM (pohonné hmoty - pozn. red.) pakatel. Na zakládání firem, přes které PHM protékají, jsou najímáni koně, stejně jako před lety. Ti miliony nemají, ale ti, kdo si je najímají ano a rádi těch 20 milionů složí, vždyť je obratem dostanou zpátky! Kůň dostane nějakou tu tisícovku a je vymalováno. Velkou roli v tom hraje volný pohyb zboží přes hranice. Celní kontrola je dnes spíš jen namátková, příp. teprve na základě upozornění apod. V principu je to stejné jako se salámem. Teprve, když se něco stane, aparát se probudí a začne se zpětně zkoumat odkud, kolik apod. v době, kdy už je nafta dávno prodaná. A finanční toky nedohledatelné.

Stát pod pláštíkem ochrany zdraví občanů vybírá tzv. spotřební daň, velmi vysokou daň z výrobků, bez kterých bychom se mohli obejít, protože vlastně škodí našemu zdraví. Jsou to daně z pohonných hmot, tabáku a tabákových výrobků, vína, piva a lihu. Především u tabáku a tabákových výrobků, pohonných hmot a lihu se řadě podnikatelů do toho vyplatí jít. Pokud to vyjde a ono to vychází, jsou zisky obrovské. Je to tekuté zlato, podívejte se na všechny velké seriály typu Dallas apod., všude šlo vždycky o ropu a produkty z ní. Já jsem přesvědčena, že peníze z těchto daňových úniků šly i do pokladen stranických sekretariátů.

Vím, že na severní Moravě opět existuje síť firem, kde se daňové úniky za několik měsíců pohybují už opět v řádu miliard. To je přitom jen zlomek toho, co se odehrává zase už celá léta. Někdy si říkám, že i kauza práva, zvaného plzeňské, byla záměr. Kdo dneska ví, kolik jejich absolventů vyšetřuje takové kauzy, kolik státních zástupců zastupuje zájmy státu a kolik soudců je pak soudí. Nikdo! Je to strašná představa v situaci, kdy lidé mají hluboko do kapes, kdy stát nemá peníze na nic, kdy nejsou peníze na zdravotnictví, školství, kdy jsou odebírány dávky těm nejpotřebnějším z potřebných. Vytahovat z lidí peníze touto formou je mírně řečeno nemravné. A to musí vláda současná, ale i ty minulé, vědět. Nepochybuji, že to ví.

Jak hodnotíte první kroky Miloše Zemana ve funkci prezidenta republiky?

Prezident Zeman má nesporně obrovskou výhodu v tom, že nepotřebuje podporu tunelářů a zbohatlíků, nebo těch, kterým z důvodů nepochopitelných říkáme VIP. On se opírá a uchází evidentně o podporu těch, které současná vláda neslyší a nechce slyšet. A tímto směrem se také vydal. Možná i tím, že žil na Vysočině a setkával se s normálními lidmi, viděl, jak zápasí o existenci, mnohdy o holé přežití, možná i to hrálo roli, Třeba i proto si uvědomil, že právě jejich hlas je potřeba slyšet a vnímat. V tomto směru mu fandím a věřím, že je to dobrá cesta. Uvidíme, do jaké míry se mu na ní bude dařit. Určitě je třeba brát ale v úvahu, že ani jako prezident není všemocný.

V čem vidíte hlavní důvody aktuálně nízké popularity vlády Petra Nečase?

V tom, jak se všechno, co dělá, promítá do života každého z nás. Nedá se to nazvat jinak než arogance a přehlížení toho, čím procházejí občané, jaké dopady mají opatření této vlády na sociálně slabé, na zdravotně postižené. Já osobně to považuji za urážku celých skupin obyvatel naší země. Vláda problémy obyčejných lidí nevnímá a její ministři dělají, jako by tu snad vůbec nežili. Samozřejmě před volbami začnou dělat různá opatření, která jim nějaké ty hlasy zase přihrají. Vždycky se spoléhá na krátkou paměť národa. Ale tak krátká snad zase není.

S jakými pocity sledujete protivládní demonstrace? Jsou tyto protesty slabé?

Jsou slabé, protože po roce 1990 tady snad zůstal jen Svaz zahrádkářů. Není tu nic, co by zastřešovalo jednotný odpor, který lidé cítí a který by chtěli dát najevo. Těch různých uskupení je strašně moc. Jenže vždycky se najde někdo, komu jde o osobní prospěch, což brání tomu, aby se tyto iniciativy sjednotily. Kdyby teď na demonstraci v Praze byla levice sjednocená a její představitelé zapomněli na své malicherné zájmy a řekli si: "Nám jde o to, abychom nestáli zoufale frontu na pracáku", určitě by měly protesty větší význam a snad i dopad.

Sjednotit protivládní iniciativy s cílem prosadit v Poslanecké sněmovně zákon o referendu a v něm hlasovat o změně systému směrem k přímé demokracii chce se svým hnutím senátor Tomio Okamura, který podporoval vaši kandidaturu do Senátu. Tato politika je vám tedy blízká?

Určitě ano. Mám ale pocit, že bude muset dojít k radikální změně poměrů nejenom u nás, ale i jinde ve světě. Nejde do nekonečna na jedné straně umožňovat extrémně bohatým, aby bohatli dál na úkor neustále rostoucí bídy už tak zbídačených. Napětí, které cítí každý soudně uvažující člověk, nemůže růst do nekonečna. Zaměstnanec se u nás neodváží říct nahlas cokoli proti zaměstnavateli, protože se bojí o práci. V obchodech sice už nejsou fronty na banány, ale zato jsou fronty na pracáku.

To přece není demokracie, v čem žijeme. A jestli ano, tak já ji nechci. Jsme nuceni přihlížet beztrestnému rozkrádání, nepotrestaným zločinům, páchaným na občanech, kteří nic nezavinili. A jestli zavinili, pak jen tím, že dávno neprotestovali hlasitěji. Opravdu je to demokracie, v čem žijeme? Podle mě je to stejné, už jsem to někde zmínila: Jako bychom stavěli mrakodrap a odmítali vzít na vědomí, že v jeho základech máme hnojiště místo kvalitního betonu, hnojiště, které jeho váhu nemůže unést. Jednoho dne se ten mrakodrap složí jako domeček z karet, pokud nezačneme co nejdřív s opravou základů.

Vy jste známá investigativní novinářka. Vaši profesní kariéru provází odhalení patrně těch největších kauz hlavně z devadesátých let. Jaká je podle vás situace v médiích? Jak se díváte na nový investigativní pořad Radka Johna Bez cenzury, který vysílá TV Barrandov?

Vidím v tom určitou naději. Radek John jako politik, no viděli jsme to všichni. Myslím si ale, že o řadě věcí měl jiné představy, když do politiky šel. Pak ale narazil na realitu a ta byla daleko tvrdší, než na jakou byl připraven. Ale v pořadu, kde je šéfdramaturgem, vidím určitou šanci pro investigativní novinařinu, které je tady zoufalý nedostatek. Myslím, že to, co se u nás odehrává, bude opravdu bez cenzury pouštět mezi lidi. U některých reportáží v jiných médiích mi vadí jakási povrchnost, podbízení se divákovi, či čtenáři, občas snaha skutečné problémy bulvarizovat, neschopnost nebo záměr nejít do hloubky problému a zjednodušovat opravdové problémy skoro až na samou hranici únosnosti.

Jana Lorencová je známá investigativní novinářka. Od roku 1970 nesměla z politických důvodů pracovat v médiích. K žurnalistice, kterou v 60. letech studovala, se vrátila až po listopadu 1989. Nejprve působila v několika tištěných médiích a poté v pořadech České televize - Nadoraz, Fakta, Klekánice, Za zdí. Odkryla a dodnes sleduje kauzy lehkých topných olejů, pašování lihu a družstevních záložen. Získala řadu novinářských ocenění, například cenu Ferdinanda Peroutky, Křepelky a Trilobita. V roce 2012 kandidovala jako nezávislá za Stranu práce do Senátu PČR v obvodu č. 74 - Karviná. Žije v Ostravě. V současné době pracuje na sérii knih, které mají připomenout různé kauzy typu Československá námořní plavba, Diag Human, Radovan Krejčíř apod.