Jak vypadá Váš běžný pracovní den?
Do práce přicházím tak na osmou. Projdu si poštu, podívám se na základní parametry: prodej, ekonomika... Pak je to většinou o pracovních schůzkách, vymýšlení základních strategií… Nezabývám se operativním denním řízením, na to jsou dnes v pivovaru lidé, kteří to umějí lépe než já, a tak jsem tomu velmi rád. Klíčová vlastnost šéfa je, že se musí být schopen obklopit schopnějšími lidmi – v daných specializacích – než je on sám. Teď je naším hlavním úkolem především strategie do budoucna, vymýšlet, kam půjdeme dál, do čeho budeme investovat atd.
Psali jsme:
Jste v kontaktu přímo s pracovníky ve výrobě?
Výrobu neřídím, tu řídí profesionální sládek, můj společník Josef Vávra. S lidmi ale v kontaktu jsem, ne pracovním, že bych jim říkal: teď dělej to nebo ono, ale spíše tak, že se pozdravíme a prohodíme pár vět. S mnohými chodím sportovat, a tak se známe i jinak nežli pouze pracovně…
Znáte všechny zaměstnance?
Velkou většinu – dnes zaměstnáváme 139 lidí v pivovaru a 22 ve sladovně v Rajhradě. Máme absolutně minimální fluktuaci už několik let. Dvakrát jsme byli ohodnoceni jako jeden z nejlepších zaměstnavatelů v kraji. Důležité je říci proč. Před zhruba pěti lety jsme došli k závěru, že jak firma roste, je třeba se zabývat vnitřní atmosférou. Vyvolali jsme proces, který na konci určil i naše poslání. Zní to vznešeně, ale jde o to, proč jako malý pivovar máme mít šanci a právo na existenci. Letos vyrobíme zhruba 205–206 tisíc litrů piva. To jsou velké pivovary schopné vyrobit za pár dnů. A přece máme právo na existenci. Naši lidé si hodnoty určili sami, pravidla, která dávají rámec firemní kultury. Dalo by se to vymyslet během hodiny v kanceláři, ale nám to trvalo dva a půl roku. Lidé si totiž firemní hodnoty určili sami. Ten proces úžasně vylepšil atmosféru ve firmě. Zaměstnanci se shodli na zásadách, jež chtějí, aby fungovaly. My jsme to pouze manažovali, aby vznikly jednoduché pojmy. Firemním posláním se stalo: „Vlastní cestou k poctivému českému pivu.“ Vlastní cestou je nejen náš slogan, ale vydáváme i stejnojmenný magazín, kde prezentujeme své názory. Proč vlastní cestou? Snažíme se hledat neotřelé postupy, inovujeme… A poctivé české pivo? České pivo v kategorii ležáků patří k tomu nejlepšímu. A pokud je budeme vyrábět poctivě, budeme patřit mezi světovou špičku. Podmínkou je ovšem nutnost dodržovat tradiční výrobní postupy, nic neošidit, ani suroviny… Firemních hodnot, k nimž naši lidé došli, je celkem osm. Prvních pět hodnot zachycuje pravidla hry, atmosféru. Jde o otevřenost, důvěru, spolupráci, odpovědnost a pozitivitu. Např., když budete každému a priori nedůvěřovat, tak ti nejlepší lidi vám z firmy utečou. Nejlepší lidi totiž neudržíte penězi, i když je budete platit statisíci měsíčně. Když se ve firmě nebudou cítit dobře, půjdou jinam. Pokud někdo něco ukradne, udělá podvod, důvěra končí a člověk odchází. Ale to jsou mezní případy a těch je velmi málo. Další hodnota – spolupráce. Snažíme se hledat nové cesty, nové produkty, nová balení. Nápady od marketingu přijdou do výroby, kde lidé, kteří milují své pivo, jsou najednou konfrontováni s tím, že mají dělat něco jiného a jinak, než na co jsou zvyklí. Lidem však již došlo, že aby byla firma úspěšná, není možné se vyhnout novinkám. Je třeba vymýšlet stále nová balení, nové reklamy, nová, speciální piva... Lidé, kteří s tím měli dříve problém, dnes mnohem lépe chápou, proč jsou inovace důležité.
A pozitivita?
Není jednoduché ji v sobě vždy najít, ne vždy máte dobrou náladu. Ale já osobně ji kladu na první místo. Práce by vás měla hlavně bavit.
Součástí těchto základních pěti hodnot jsou i další, např. orientace na zákazníka, což je myšlenka už pana Bati: náš zákazník náš pán. Dále je to orientace na zaměstnance, to je také od pana Bati, který říkal, že budovy jsou hromady cihel a kamenů, stroje hromady oceli a železa a život tomu všemu dávají teprve lidé. Tomu plně věřím, bez lidí je to všechno jenom mrtvá hmota. Naší poslední hodnotou je trvalý růst hodnoty firmy. Tyto hodnoty platí i pro celou společnost, společnost je totiž jenom větší firma.
Mluvil jste o tom, že jste malý pivovar, bojovali jste dlouho o přežití. Působíte v něm už od roku 1991, kdy Vám během těch 20 let bylo nejhůř?
Prvních deset let jsme bojovali o přežití, úplně natvrdo. Když vydražíte firmu ve stavu, v jakém jsme ji koupili my, musíte bojovat. To, že se nám povedlo uspět, je něco téměř mezi nebem a zemí. Pokud by to bylo podle striktní logiky, tak bychom asi měli zkrachovat. V roce 1992 jsme výrobu zvýšili na čtyřnásobek výstavu piva státního podniku z roku 1991. Bylo velké štěstí, že se nám od začátku dařilo prodávat pivo, jinak bychom úvěry, které jsme si vzali, těžko spláceli. Dnes je to jinak, jsme malí, ale máme velmi silnou značku. Za posledních pět let se trh s pivem v ČR propadl o 19 procent. My jsme za stejnou dobu vyrostli o 47 procent. A to přitom naše piva patří mezi dražší!
Čím je podle Vás propad podmíněn?
Lidé šetří. Na druhé straně, pokud jim něco chutná, dají si raději tři kvalitní než deset nekvalitních piv. Dnes to není o boji a o přežití, ale o nalezení nových cest, hledání novinek, které uspějí i v zahraničí, třeba v Jižní Americe... Letos se značce BERNARD daří, získali jsme za rok 47 ocenění, to je skoro každý týden jedno. V anketě redakcí Naše pivo pořádané Českým svazem pivovarů a sladoven jsme poprvé vyhráli a odsunuli Plzeňský Prazdroj v popularitě piva na druhé místo. To je pro mě něco úžasného, před pár lety bych tomu nevěřil. Obhájili jsme i titul u Dámského pivního klubu, což je světová rarita, neznám jinou dámskou pivní soutěž. Mezi další ocenění patří úspěch magazínu Vlastní cestou ve Zlatém středníku nebo několik ocenění pro naše nové webové stránky. Jsme podesáté v řadě nejobdivovanější firmou Vysočiny, třetí v kategorii potravin v ČR. V degustačních soutěžích získalo naše pivo v letošním roce neuvěřitelných 27 ocenění, nyní třeba uspělo naše černé pivo v Londýně, když získalo titul Europe’s Best Dark Lager, ale i World’s Best Dark Lager. To neříkám proto, že bych se chlubil, ale proto, že mám radost, že se ta 20letá dřina projevila a zúročila.
Jak se Vám v současnosti v Česku podniká? Závisí to na tom, kdo je zrovna ve vládě?
Uznávám to, že každý, kdo je zdravý, by se měl být schopný postarat se sám o sebe. Mezi jednotlivými vládami nevnímám zásadní rozdíly. Samozřejmě preferuji ty, které minimalizují roli státu. Hlavním momentem je ale dnes spíše situace okolo České republiky.
Máte na mysli třeba ekonomickou situaci v Německu? Bude euro, nebude? Máte nějaké katastrofické scénáře?
Euro padnout může, ale to se velmi těžko předvídá. Jednoduchá odpověď není, jde o součást života v reálném světě, ten se nedá dopředu naplánovat. To je právě omyl lidí, kteří si myslí, že stát je tu proto, aby se o ně postaral. To vede k pasivitě, frustraci, negativním pocitům... To je ideologický nesmysl.
Nesouvisí to také s těmi akcemi politiků, kteří slibují: stát se o vás postará?
Podle mého přesvědčení je to globální problém celého vyspělého světa, žijeme na dluh. Před každými volbami jsou lidé zaplaveni neuvěřitelnou mírou populismu, který je nesplnitelný. Bohužel část slibů se musí splnit. Vede to k tomu, že rovnováha v ekonomice neexistuje. Žijeme na dluh, spotřebováváme víc, než produkujeme.
Jak hodnotíte současnou pravicovou, středopravicovou vládu? Kličky kolem DPH, každým dnem se mění její výše...
To vnímám jako slabost této vlády. Myslím si, že poslední pravicový politik byla Margaret Thatcherová. Jako podnikatel s touto vládou nemám problém, ale zdaleka nedělá, co slíbila. Především v oblasti korupce.
Teď se hodně psalo o podnikateli Frolíkovi, vyznamenal ho Václav Klaus... Pan Frolík se přesunul do zahraničí; Vy jste o něčem podobném neuvažoval?
Pana Frolíka znám, je to podnikatel, který vybudoval skvělou firmu světového významu na výrobu nemocničních lůžek. Podrobnosti jeho přesunu do zahraničí neznám, a tak je nebudu hodnotit. Já zatím o ničem podobném neuvažuji.
Jak se díváte na to, že podnikatelé jsou často kritizováni kvůli tomu, že k penězům přišli nekalým způsobem...?
Ono je vždy mnohem snazší si říct všichni kradou, a proto mají úspěch, než si připustit, že někdo to vybojoval. Kdybych se tím měl zabývat, tak nemohu podnikat. Samozřejmě jen těch fám, které se převalily třeba přes Humpolec, byly mraky. Například se v době, kdy jsme těžce sháněli peníze na mzdy, tvrdilo, že skupujeme v Humpolci domy a podobné nesmysly. Ale lidé dnes vidí, že 20 let firmu budujeme a máme výsledky. Navíc my jsme nikdy peníze neměli, spíš jsme vždy řešili opačný problém. Abych mohl podnikat, tímto se zabývat nemohu, musel bych kalkulovat s tím, že pokud jsem podnikatel, společnost na mě nahlíží negativně a to, jak věřím, není pravda. Nemohu se zabývat tím, že někdo vytvářel atmosféru podnikatelů jako podvodníků, jako to dělal třeba Jiří Paroubek. To je velice sprosté. Znám spoustu podnikatelů, kteří všechno vydřeli.
Vraťtme se k začátku Vašeho podnikání. Jak jste se k němu v roce 1991 dostal?
S Josefem Vávrou jsme se poznali v Opavě. Přišel s myšlenkou, že v Humpolci, odkud pochází, se bude dražit v rámci malé privatizace pivovar. Na dvě A4 jsme si načrtli propočet, to bylo jednoduché jako facka. A rozhodli jsme se jít do dražby. Přesvědčili jsme banku o tom, že můžeme dostat úvěr, což ale nebylo vůbec jednoduché. Půjčovali jsme si 52 milionů korun.
Často se teď také hovoří o Vašem zapojení do boje proti korupci, mám na mysli Nadační fond pana Karla Janečka…
Korupce je skutečně zásadní problém. Je to zlo, které podlamuje jakoukoli důvěru, demotivuje lidi. Korupce je nesmírně drahá, stojí miliardy, je potřeba se proti ní vymezit.
Co Vám lidé říkají třeba na ulici v Humpolci, jste teď hodně vidět v médiích, v televizi...
Mám spoustu pozitivních reakcí, zejména k protikorupční aktivitě. Lidé jí fandí, ale často zároveň říkají: nevěříme tomu, že něco změníte. Naše myšlenka je taková, že chceme posunout vnímání toho, co je normální. Chceme tím zmenšit prostor pro korupci.
Protikorupčních aktivit je teď řada, nemyslíte si, že to lidi může otrávit?
Pokud je neotráví to, že se tady ročně rozkrádá okolo 100 miliard korun, tak tohle by je otrávit nemělo. Odměnili jsme pana Michálka, který doložil korupci na ministerstvu životního prostředí, slepého právníka pana Závodského z vnitra, naše aktivita spočívá v konkrétních oblastech, vypracovali jsme například paragrafované znění zákona o veřejných zakázkách. Minulý týden jsme zveřejnili způsob, jakým byly vykrádány peníze z pražského Dopravního podniku, odměnili jsme úřednici znojemské radnice paní Horákovou, která městu zachránila desítky milionů korun, vypsali jsme výzvu WANTED, která garantuje odměnu milion korun tomu, kdo prokáže buď ekonomicky významnou korupci, nebo korupci zvlášť zavrženíhodnou – například, když někdo rozkrádá peníze určené pro postižené lidi...
Vraťme se zpět k pivu. Jak často je Vy sám konzumujete? Sledujete trendy?
Pivo piju tři- až pětkrát týdně, většinou naše, samozřejmě. Chutná mi nejvíc. To neznamená, že bych neochutnal jiná piva. Sleduji i trendy ve vývoji piva, veškeré novinky.
Hodně se hovořilo o nebezpečí, že zanikne české pivo.
České pivo určitě nezanikne, ale je otázka, v jaké podobě bude přežívat.
Co říkáte na to, že je módní mít malé hospody s vlastním pivovarem?
Jsem rád, že nepřevládla pouze unifikace, ale i chuťová pestrost. Počet malých pivovarů roste, je jich teď asi sto dvacet.
Jste mediální značkou pivovaru, zřejmě jako jediný v Česku. Jak jste se k tomu dostal? Souvisí podle Vás s tímto stylem komunikace i Váš úspěch?
Není jednoduché dělat reklamu na vlastní pěst či spíše tvář, dlouho jsem se k tomu odhodlával. Dnes je to součást naší komunikace, ale neděláme ze sebe hollywoodské hvězdy. Na konci se úspěch pozná podle toho, zda si ty výrobky lidé koupí a to se nám daří.
Jak vnímáte zvýšení DPH od nového roku, hodně hospodských se bojí, že to nepřežijí...?
Nevidím jinou možnost. Ale nedělal bych to tak, že bych dával sazby 10, 14, 20 procent. Sjednotil bych to například na 18 procentech najednou, bylo by to jednodušší. To rozkládání sazeb v čase je problém slabosti této vlády.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jana Šulcová
