Bezpečnostní informační služba (BIS) opět vydala Veřejnou výroční zprávu o své činnosti za minulý kalendářní rok.

BIS KONÁ MIMO ZÁKON

Zákon č. 153/1994 Sb., v platném znění, upravující činnost zpravodajských služeb České republiky, však uvádí v § 8 (Podávání zpráv zpravodajskými službami a ukládání úkolů zpravodajským službám), že zpravodajské služby podávají zprávy prezidentu republiky, vládě, předsedovi vlády, příslušným členům vlády, státním orgánům a policejním orgánům.

Celá výroční zpráva BIS ZDE

Každý občan České republiky může konat vše, co mu nezakazuje zákon. Avšak BIS je státním orgánem, takže může konat POUZE to, co jí přikazuje zákon. A ten o komunikaci s veřejností nemluví. Pro Koudelku ještě jednou, jasně a jinými slovy: BIS ze zákona není oprávněna podávat zprávy veřejnosti, ať jsou utajené, či nikoliv.

Vsuvka – na Wikipedii je chabý pokus o apologetiku vydávání výročních zpráv, dosti pravděpodobně z pera „osoby pracující ve prospěch BIS“:

Přestože většinu své práce musí BIS vykonávat utajeně – protože jedině tak může efektivně plnit zákonem uložené úkoly – nelze pominout, že je placena státem, tedy penězi daňových poplatníků. Občané mají právo vědět, jak pracuje a čím se zabývá. Za předpokladu, že není porušen zákon o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (č. 412/2005 Sb.), neexistuje důvod, který by bránil BIS komunikovat s veřejností.

Takže znovu: Ten důvod existuje, a je to zákonný důvod. Nadto už i znak a motto BIS chytrému napovídají: Audi, vide, tace – neboli poslouchej, koukej – a MLČ!

PROČ TEDY VEŘEJNÉ VÝROČNÍ ZPRÁVY?

Jejich historie u nás kopíruje vývoj ve světě zpravodajských služeb po ukončení studené války, tedy po roce 1990. Opadlo napětí mezi vojenskými bloky a Václav Havel i jeho nohsledi tehdy ještě hlásali, že by se měla rozpustit jak Varšavská smlouva, tak i NATO. Svět si trochu vydýchl a leckterý mozek se okysličil a začal přemýšlet logicky.

A přišel na to, že by se zpravodajské služby neměly chovat ideologicky (v Izraeli tomu podle Scotta Rittera říkali „koncepcia“), jako že se všechno zlo světa zhmotnilo v konkrétních zemích, a proti těm bylo třeba bojovat, ať dělaly, co dělaly, protože vše, co konaly, bylo „z principu“ špatné. Takhle „přemýšleli“ (promiňte ten přehnaný výraz) v zemích, v nichž se podle mínění jejich ideologů naopak soustředilo všechno dobro světa, a proto si osobovaly právo si to myslet, být na sebe pyšní a všemožně stíhat a trestat „státy osy zla“.

Mezi ukončením studené války a počátkem války hybridní, která trvá dodnes, bylo bohužel jen krátké období „osvícenství“, kdy se zpravodajci i politici shodli na tom, že zlo se nevtělilo do konkrétních států, ale že zlo je anticivilizačním jevem, který se může vyskytnout leckde. Třeba i doma v těch zemích původně dobrých, a spojence v boji proti němu bylo možno najít i v zemích původně prokletých.

Fotogalerie: - K výpadku proudu

VRCHOL A ÚPADEK VEŘEJNÝCH VÝROČNÍCH ZPRÁV

Tehdy politici uznali za vhodné, že by zpravodajské služby mohly veřejnost informovat o povaze existujících hrozeb a z nich vyplývajících aktuálních rizik, aby posilovaly odolnost (resilienci) společnosti proti těmto anticivilizačním jevům. (V Izraeli proto podle Scotta Rittera zavedli ve zpravodajských službách kvalitní vnitřní oponenturu, zvanou „Nevěřící Tomáš“, aby zabránila předání jakékoliv ideologicky konstruované zprávy politikům.) V té době se tedy zpravodajské služby otevřely veřejnosti, některé dokonce poprvé oficiálně přiznaly svou existenci, začalo být zvykem, že zveřejňovaly jména ba i fotografie svých ředitelů, začaly vydávat veřejné výroční zprávy a oficiálně se účastnit různých bezpečnostních konferencí. Byl to nejen u nás, ale i v mnoha jiných zemích kvalitativní vrchol zpravodajské činnosti. Nikoliv však nadlouho.

Bylo to totiž myšleno dobře a důstojně, ale dopadlo to jako vždycky. Vrchu nabyli pubertální váleční štváči, neboť zbrojní průmysl šílel nad rozpočtovými přesuny ve prospěch zdravotnictví, sociálních služeb a školství.

K tomu všemu ještě lidé polevili v ideologické kázni, vzali vážně Listinu základních práv a svobod, a protože se dočetli přinejmenším až k § 17, začali vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu! To se pak špatně ovládají masy!

Nemluvě již o největším průšvihu, že se přestali bát a chtěli se kamarádit. Tomu bylo potřeba zabránit. Na světě, bohužel, se ale vždy najde mnoho ochotných kazišuků. A tak se opět začalo strašit a válčit. (V Izraeli se podle Scotta Rittera toto znovu zideologizované zpravodajství začalo řídit mottem zvaným „Nasralláhův model“, kdy se opět zlo zhmotnilo do něčeho vnějšího a konkrétního, a „dobro“ samozřejmě zůstalo doma.)

Zpravodajské služby pokračovaly ve vydávání veřejných výročních zpráv i v této změněné době. Obsah se však začal příznačně až přízračně měnit. Už nešlo o posílení odolnosti společnosti proti anticivilizačním jevům, ať už by byly jakéhokoliv původu. Už šlo zase o to, že zlo je vždy původu vnějšího, a zpravodajci nejlépe vědí, odkud přichází, i když nesmějí říci, jak na to přišli. A kdo není s námi, je proti nám!

Proti tomu se ale stavěli mnozí, kteří se začali vzpurně odvolávat na základní evropský myšlenkový pilíř, totiž filozofii, jejíž samotnou podstatou je pochybování (jak to nezapomenutelně přednášeli třeba prof. Ladislav Hejdánek či prof. Milan Machovec, jak mohu osobně osvědčit). Ti a jim podobní však byli vyhnáni z agory, deplatformováni či vymlčeni – pokud nebyli přímo kriminalizováni způsoby, připomínajícími temná léta normalizace.

A tak se z veřejných výročních zpráv zpravodajské služby BIS postupně stal vehikl hybridní války. Nebylo to však nezbytné! S respektem totiž dlužno zmínit, že civilní rozvědka (ÚZSI) nikdy nezačala vydávat veřejné výroční zprávy, a sloučená vojenská zpravodajská kontra- a rozvědka (VZ) dodnes strukturuje obsah svých veřejných výročních zpráv „po problematikách“, nikoliv po „zemích osy zla“.

Zato veřejné výroční zprávy BIS se jako ideologická avantgarda čím dál více vyznačují politizací a ideologizací. Naštěstí ještě ne v celém rozsahu, což je na jednu stranu dobré, protože problematika ochrany ekonomiky a boje proti terorismu jsou věcné, na druhou stranu je to však zrádné, protože odlesk jejich věrohodnosti padá i na ty proklatě hybridní části.

Co je největším nedostatkem veřejných výročních zpráv BIS? Přesně to definovala filozofka Tereza Matějčková na samotným premiérem Fialou pořádané konferenci Bezpečná budoucnost (proto to nemůže být ani nepravda, ani fejk, ani dezinformace), totiž že „fragmentované a dekontextualizované informace mohou být jako takové samy o sobě pravdivé, ale jelikož jsou neúplné a vytržené z kontextu, působí dezinformačně“.

A nejenom dezinformačně, protože jsou sofistikovaně dotvarovány propagandisticky. Což nás přivádí zpět k současnému výtvoru BIS.

VÝROČNÍ ZPRÁVA BIS ZA ROK 2024

Ve zprávě se například uvádí:

„Registrujeme také snahy některých tuzemských firem dostat do Ruské federace sankcionované zboží, čemuž se BIS s dalšími státními orgány snaží úspěšně bránit.“

Fotogalerie: - Rychle před prázdninami

Zde si vypomůžeme samotným Volodymyrem Zelenským, který si nejen myslí, ale i říká pravý opak. Co na to BIS?

SABOTÁŽ?

BIS píše, že „odhalila a pomohla zastavit několik pokusů o sabotážní akce podobné té, která se odehrála v autobusovém depu na pražském Klíčově.“

§ 314 (Sabotáž) trestního zákoníku však uvádí, že bude potrestán ten, kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky anebo poškodit mezinárodní organizaci zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce nebo se dopustí jiného jednání k tomu, aby a) mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu mezinárodní organizace, orgánu veřejné moci, ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru, hospodářské organizace nebo jiné instituce, nebo b) způsobil v činnosti takového orgánu anebo takové organizace nebo instituce poruchu nebo jinou závažnou škodu.

Nevím tedy, zda selhaly soudy, když akceptovaly nesmyslnou trestní kvalifikaci, anebo jestli se trestněprávním orgánům podařilo z nebohého Kolumbijce vytřískat doznání, že ty autobusy podpaloval v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky anebo poškodit mezinárodní organizaci.

RUSKÁ DIVERZE

BIS uvádí případy tak bagatelní, že vzniká podezření, že jde víceméně o nějakou literární licenci. Zajímavý je ovšem případ Bělorusky Natalie Sudliankové, vypovězené údajné agentky GRU. BIS v jejím profilu jaksi „zapomněla“ zmínit, že Sudlianková v ČR nejprve dostala politický azyl, a potom dlouhá léta pracovala pro RFE!! A taky psala do Týdne a Lidovek. Tak co to bylo za „špiónku“? Zase něco jako kapitán Minařík? Nebo to bylo všechno jinak?

OPERACE VOICE OF EUROPE

Skutečně hrdinný čin kontrašpionáže, která zasáhla a umlčela stanici, kterou nikdo neznal. Zde se však BIS střelila do vlastní nohy, když v návaznosti na tento komediální příklad vyfabulované a v reálu nicotné „ruské zpravodajské akce“ (asi tak na úrovni ricinové aféry) napsala, že takový „případ“ může posloužit jako „kouřová clona pro zakrytí závažnější zpravodajské operace“, která „může spočívat ve vytváření kontaktních kanálů na vybrané politiky či jiné osoby zájmu skrze nabídky spolupráce, rozhovorů nebo účasti v diskusích, což zároveň poskytuje věrohodné krytí k vyplacení finančních prostředků za tyto aktivity. Tím může cizí moc vybrané osoby nepřímo podpořit či si otevřít prostor pro další zpravodajské kroky vůči nim.“

Koudelka si zřejmě neuvědomil, že takto přesně popsal činnost Aspen Institutu, který by logicky – protože odpovídá Koudelkově definici „kouřové clony pro zakrytí závažnější zpravodajské operace“ – měl být předmětem důkladného zpravodajského rozpracování BIS!!!

RADIKALIZACE A ALGORITMY SOCIÁLNÍCH SÍTÍ

BIS píše: „V Česku byl zaznamenán trend radikalizace mladistvých, zejména chlapců, v on-line prostředí. Jeho dominantní příčinou byly algoritmy sociálních sítí, které stále dokonaleji směřují a stupňují obsah (nejen) s radikální a násilnou tematikou uživatelům, kteří k němu inklinují.“

Algoritmy přitom podporují vznik závislosti na konkrétní téma, postupně ho do něj vtahují stále hlouběji, výběrem stále radikálnějšího obsahu, což může vést k uzavření se do tzv. informačních bublin i k ovlivnění vnímání reality.

Kdyby však v BIS měli institut „Nevěřícího Tomáše“, jistě by se zeptal: A kdo dělá ty algoritmy? Rusové? Číňané? To by se asi Koudelkovi roztřásly brslenky, kdyby měl podepsat zprávu, v níž by stálo, že ty algoritmy dělají Američané, tedy právě ti, co mu v Langley dali medajli!

Kdo tu tedy manipuluje společností a zejména mladými lidmi? Proč BIS klouže po povrchu? Toto je exemplární případ těch „fragmentovaných a dekontextualizovaných informací“, jak o nich mluvila filozofka Matějčková!

EKONOMIKA

BIS píše o zjištěných případech klientelismu a střetu zájmů. „Energetické společnosti se proto v některých případech snažily na základě utajené vzájemné koordinace svých postupů prosadit své zájmy. Představitelé energetických společností využívali také nadstandardní kontakty a vazby na zástupce státu, skrze které získávali i interní informace z prostředí státních organizací, a v některých případech skrytě využívali i zástupce zájmových sdružení či jiných – zdánlivě nezávislých – osob.“

Občan se ptá: A co na to BIS? Zabránila něčemu? Ohlásila něco? Jindy se chlubí i peříčkem na zem spadlým, ale tady? Nic???

ZDRAVOTNICTVÍ

BIS píše o zvyšující se četnosti monokratického řízení jednotlivých institucí či pracovišť, o kumulaci a zneužívání vlivu, o zvýhodňování farmaceutických společností, o neefektivním nakládání s veřejnými prostředky či přímo korupci.

Opět se ptáme – jak přispěla BIS například k objasnění toho, co se roky odehrávalo v motolské nemocnici? Koho a kdy upozornila, že „monokratické řízení“ znamená, že ty instituce pracovaly bez řádné vnitřní kontroly?

ICT ZAKÁZKY

BIS uvádí sofistikovanou variantu korupce, jíž je žádost objednavatele o skrytou participaci (uchazeče o zakázku) při formulování zadávací dokumentace. Opět bychom uvítali alespoň několik případů, v nichž BIS předala trestněprávním orgánům využitelné informace.

Jistě, BIS je instituce pracující v utajení, potom se ale musí smířit s tím, že její úspěchy budou známy jen zákonným adresátům jejích výstupů – mezi nimiž, jak známo, veřejnost není. A když už se BIS chlubí a natřásá, pak by měla svá slova něčím doložit. Protože, jak se říká, takové sebechvály bez důkazů dokáže každý šikovnější šejdíř vyrobit za večer celý kýbl.

KYBERŠPIONÁŽ

Častý modus operandi spočívá podle BIS v instalaci malwaru v okamžiku oddělení vlastníka od jeho telekomunikačního zařízení. Zde je nutno pochvalně zmínit, že BIS zveřejnila užitečné zásady bezpečného chování uživatele komunikačního zařízení v cizině – a naštěstí to neomezila jen na Rusko a Čínu!

DEZINFORMACE A KONSPIRACE

Zajímavá je pasáž, v níž BIS píše:

„Je stěžejní rozlišovat šíření dezinformací a konspirací, jehož zdrojem jsou domácí aktéři, a šíření sponzorované cizí mocí, neboť obě varianty vyžadují jiné typy reakcí: zatímco proti šíření vnějším aktérem je potřeba se nekompromisně postavit a využít všechny prostředky k jeho omezení, domácí zdroje šířící dezinformace se stávají pro zasaženou část společnosti součástí politické diskuse a je v zájmu státu disponovat alespoň základními komunikačními kanály k těmto osobám, a tím jim kontinuálně nabízet cestu z antisystémového prostředí. Jedině důvěryhodná komunikace spojená s konkrétními kroky ve prospěch životních podmínek zasažené populace jsou spolu s celospolečenským vzděláváním způsobilé situaci prospět.“

Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že někde v BIS zasvitl záblesk zdravého rozumu. Nejde o marnou snahu omezit působení vnějšího zdroje „dezinformací a konspirací“, ale o dekriminalizaci této domácí scény jejím uznáním coby součásti politické diskuse. Zdá se, že se autoři této zprávy poučili nálezem Ústavního soudu z listopadu 2024 ve věci Magazín Legalizace („kardinální význam svobody projevu v demokratickém právním státě musí v hraničních situacích vždy vést k upřednostnění její ochrany i za cenu ponechání některých potenciálně škodlivých projevů bez trestu, jinak riskujeme podstatně více“.)

Ještě by se chtělo dopovědět, že stejnou šanci, jakou by měl podle BIS stát poskytnout „pomýleným“ osobám, měl by též využít i stát vůči sobě (protože například mnoho z covidových „dezinformací a konspirací“ se stalo mainstreamem, pročež by měl stát přiznat, že se mýlil, chce-li se deklarovaně stát důvěryhodným).

Fotogalerie: - Okamura v Mělníce

DOPADY RUSKO-UKRAJINSKÉHO KONFLIKTU

BIS prý sleduje dopady ruské agrese proti Ukrajině rovněž s ohledem na předpokládané riziko využívání struktur organizovaného zločinu k subverzním akcím plánovaným – držte se – ruskými (!!!) zpravodajskými službami.

Ani v roce 2024 prý BIS nedisponovala informacemi o zapojení představitelů organizovaného zločinu do nelegálního obchodu se zbraněmi z Ukrajiny. S ukončením válečného konfliktu se však z nelegálního obchodu se zbraněmi a vojenským materiálem z Ukrajiny může stát nový rizikový fenomén.

Nu, pánbu zaplať aspoň za tuto zmínku. Snad BIS věnuje dostatek kapacit na rozpracování ukrajinských skupin organizovaného zločinu na našem území...

ČÍNA

Opět stará mantra – jakékoliv čínská snaha o ekonomickou spolupráci je (dez)interpretována jako potenciální zpravodajské nástupiště (u jiných států podle BIS toto nebezpečí zřejmě nehrozí?). Zase ta fatální fragmentace a dekontextualizace, coby charakteristický znak veřejných výročních zpráv BIS (čest výjimkám!).

Tolik tedy k – doufejme – poslední veřejné výroční zprávě BIS. A tu energii, kterou by BIS takto ušetřila na hybridním působení, dezinformování a ohlupování lidí formou tvorby veřejných výročních zpráv, mohla by vynaložit mnohem účelněji a všeobecně prospěšněji na eliminaci skutečných hrozeb a omezení rizik.

Psali jsme:

Nebyl to ani Putin, ani Čuk a Gek. Schneider a pravda o blackoutu

Jak tomu pomohli? Ivan Vyskočil tuší za kauzami Babiše s Turkem špínu

„Smrdí to trestným činem.“ Schneider vážně proti Fialovi

„Odvolat Koudelku. Okamžitě.“ Blažkovy bitcoiny zasáhly BIS